Auto, na které všichni zapomněli, slaví 35 let. Land Rover Discovery se postupem času změnil z teréňáku v SUV, jeho budoucnost je nejistá

U nás byla ve vzduchu cítit atmosféra revoluce, nicméně ve Frankfurtu nad Mohanem se představil původně „Project Jay“, finálně pojmenovaný jako Land Rover Discovery Series 1. Model byl založen na luxusnějším a daleko dříve (1970) představeném Range Roveru, používal jeho podvozek i pohon 4 × 4, avšak nabídl nižší cenu.

Zajímavostí je, že zprvu auto začínalo jen s třídveřovou karoserií, kterou o rok později doplnila praktičtější a žádanější pětidveřová. Mimo toho, že vůz v roce 1989 získal britskou cenu za design, byl obdařen i praktickými, jak by řekli škodováci, „simply clever“ prvky. Mluvíme třeba o držáku na časopisy nebo látkové odnímatelné tašce na středové konzole.

Auto pro lidi s aktivním životním stylem mělo ve vínku benzinové motory s objemy od dvou litrů končící vrcholovým až 3,9litrovým osmiválcem, zatímco diesely začínaly na objemu 2,5 litru. V rámci převodovek byl dostupný čtyřrychlostní automat nebo pětirychlostní manuál.

Postupem let první generace první série prošla několika modernizacemi a dostala vícero speciálních edic včetně užitkové (pracovní), nicméně hlavní změna dorazila s rokem 1994, kdy automobilku koupilo BMW (plus auto dostalo airbagy) a následně v roce 1998, kdy se první „diskotéka“ dočkala 720 vylepšení ve formě Series 2.

Tehdy úplně skončila třídveřová karoserie, avšak silně přepracovaný model pořád spoléhal na základy Range Roveru ze 70. let. Z hlediska techniky se vůz pochlubil aktivním systémem zabraňujícím převrácení vozu, nicméně zprvu nedisponoval uzávěrkou mezinápravového diferenciálu, kterou automobilka vzhledem k nasazenému elektronickému systému kontroly trakce a sjezdu z kopce považovala za zbytečnou.

Nikoli však zákazníci a dealeři, kteří věděli, že klasický zámek diferenciálu tehdejší elektronika nenahradí. Automobilka se pod novým majitelem (od r. 2000) Ford Motor Company chytla za nos a po roce 2002 uzávěrku vrátila do nabídky jako volitelnou, respektive ve vyšších specifikacích standardní výbavu.

Na scénu pohonů se dostal vznětový pětiválec 2,5 Td sdílený i s Defenderem, zatímco roli benzinového motoru převzal čtyřlitrový osmiválec z Range Roveru. Převodovky byly opět automatická čtyřkvaltová a manuální pětikvalt.

V rámci druhé série vznikly také užitkové pracovní varianty zhotovené kvůli snížení daní a rovněž tři definitivní edice, představené ke konci životnosti první generace.

Psal se rok 2004 a Land Rover ukázal druhou generaci Discovery nazvanou Series 3, která si zachovala stupňovitý styl karoserie a zkosené čelní sklo. Hlavní konstrukční změnou bylo nasazení integrovaného rámu do těla karoserie a jeho posazení na základní žebřinový rám. Vyšší hmotnost této konstrukce sice dle výrobce snižovala výkon a agilitu, ale přidávala sílu, houževnatost a přizpůsobivost celku.

Svěží model dostal zcela přepracované nezávislé zavěšení, vzduchové odpružení vypůjčené z Range Roveru L322 a také systém jízdních profilů určený pro různé terény.

Nové portfolio motorizací si Discovery vypůjčilo od sesterského Jaguaru, konkrétně šlo o nově vyvinutý 2,7litrový diesel, na němž se podílel Ford a tehdejší koncern PSA a který cílil na evropskou klientelu. Pro náročnější zákazníky měla automobilka pod kapotou nachystaný zážehový 4,4litrový osmiválec, zatímco na severoamerickém a australském trhu byl k dispozici čtyřlitrový šestiválec.

Novotou voněly rovněž převodovky, kdy pro diesel byl standardně k dispozici šestirychlostní manuál, zatímco volitelně a pro osmiválec pak standardně šestirychlostní automat. Uzávěrka centrálního a zadního diferenciálu poté nabídla progresivní počítačové řízení uzamykání.

Třetí série plná elektroniky zvýšila komfort cestujících prémiovějším vyvedením interiéru, nasazením DVD navigace či luxusního audiosystému. Informace řidič čerpal z infosystému s obrazovkou nebo si mohl připojit telefon pomocí bluetooth.

V roce 2008 se vlastník Land Roveru a Jaguaru, severoamerický Ford, dohodl s indickou společností Tata Motors a obě automobilky jí prodal.

S rokem 2009 se druhá generace Discovery dočkala masivní modernizace ve formě Series 4, která se designově o něco více přiblížila tehdejšímu Range Roveru.

Většina vylepšení byla mechanického rázu a řešila problémy se spolehlivostí auta jako celku, zdokonalila brzdy, odpružení, ale také zmodernizovala interiér na ještě vyšší úroveň luxusu.

Přepracovány byly třeba budíky, středová konzola, rozšířil se výběr použitých materiálů, dorazila nová sedadla. Technologicky se vůz posunul o třídu výše díky panoramatickému kamerovému systému a třeba i chytrému alternátoru, který nedobíjel 12voltovou baterii pořád, ale jen když motor nebyl v zátěži.

Nechyběla ani užitková varianta kvůli daním, v roce 2010 se objevilo pancéřované provedení, k 25. výročí vznikla speciální limitovaná edice a takřka každoročně modelu přibývala různá větší či menší vylepšení. Roku 2012 navíc automobilka slavila milion vyrobených modelů Discovery.

Motory byly opět benzinové a dieselové, nicméně během životního cyklu čtvrté série se měnily. Šestiválcový diesel 2,7 litru byl nahrazen modernějším třílitrovým o různých výkonnostních variantách.

Základní benzin dostupný jen pro některé trhy byl čtyřlitrový šestiválec, nicméně za hlavní nosný zážehový motor platil pětilitrový osmiválec. V roce 2014 se objevil kompresorem nadopovaný zážehový šestiválec, který obě motorizace postupně nahradil.

O řazení se staral buď šestirychlostní manuál, nebo šestirychlostní automat. Po roce 2014 se s vybranými motory pároval automatický osmikvalt. V tomto roce se též objevila levnější a menší varianta Discovery nazvaná Sport.

A konečně dosud prodávaná třetí generace, tentokrát už oficiálně bez označení Series 5. K představení došlo už v roce 2016 v Paříži, ostrá produkce naběhla 2017. Nejprve se vůz vyráběl ve Velké Británii, později došlo k rozšíření výroby na Slovensko.

Karoserie třetí generace postavená na platformě Range Roveru byla oceněna za svoji aerodynamiku, ale kritizována za nesouměrný design pátých dveří. To některé skalní příznivce štvalo natolik, že dokonce vznikly přestavbové kity narovnávající designový nesoulad.

Použití hliníku nicméně srazilo hmotnost třetí generace v základu proti Series 4 o bezmála půl tuny. K tomu přispělo také opuštění žebřinového rámu jako základu, jejž nahradila samonosná karoserie.

Techniku obohatila druhá generace terénních jízdních režimů, zlepšila se brodivost, interiér dosáhl ještě větší úrovně luxusu, nastoupila doba dotykových obrazovek a z původně pravověrného off-roadu se stalo schopné, ale komfortní SUV. Navzdory tomu vznikla (a dosud se prodává) i tradiční pracovní varianta s obřím nákladovým prostorem.

S pátým Discovery odešel manuál a pokračoval už jen osmirychlostní automat pro dvoulitrové i třílitrové přeplňované diesely i benziny, později nadopované mild-hybridní technologií.

K letošnímu 35. výročí Discovery představil Land Rover limitovanou edici označenou XXXV (římsky 35). Tato nově nejluxusnější verze v Česku prodávaná od 2 748 377 Kč se pyšní interiérovými a exteriérový dekory doplněnými posíleným mild-hybridním dieselem o výkonu 350 koní a síle 700 Nm.

Jenže Discovery už má delší dobu problémy s prodeji, za což může Defender. Ten před pěti lety opustil svoji terénní náturu, začal Discovery lézt do zelí a přebírat zákazníky, protože koncepčně si jsou tyto vozy velmi podobné. Defender je nicméně ještě nový, Discovery dnes už model starý.

Takže hádejte, kdo vítězí. Zejména pak, když velikostně srovnatelný základní Defender 110 stojí od 1,8 milionu korun a Discovery standardně začíná na 2 milionech. Za podobné peníze jako Defender 110 se dá koupit sice o cirka 20 cm kratší, ale za to luxusnější Range Rover Velar, popřípadě za 2,3 milionu s oběma land rovery srovnatelný Range Rover Sport.

Automobilka teď sama neví, co s „diskotékou“ vlastně dělat. Máme tu tedy výroční edici, ale vzhledem k debutu před osmi lety už to chce novou generaci. Ale také se může stát, že Land Rover SUV Discovery prostě zařízne a zaměří se v tomto odvětví jen na Defender. A teď se přiznejte, kdo z vás si tedy na „Disco“ za poslední dobu vzpomněl? Málokdo, viďte…