Autíčko, jaké jste nikdy neviděli: Mikrohvězda Top Gearu měla bratra, Peel Trident předchůdce v lecčems překonal

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Ostrov Man ležící mezi Skotskem a Irskem je svou rozlohou sice maličký, v prostředí provoněném pneumatikami a benzinem však zanechal výraznou stopu. Nejenže se tu už od roku 1907 koná doslova šílený silniční motocyklový závod Isle of Man Tourist Trophy, ale fungovala tu i automobilka vyrábějící nejmenší automobil světa. Po Peel P50 následoval dnes méně známý Peel Trident, prezentovaný mottem „takřka levnější než chůze“.

Peel P50 se po celém automobilovém světě znovu proslavil v roce 2007, kdy se stal hvězdou jedné z vůbec nejlepších reportáží britského Top Gearu. V zábavném testu totiž Jeremy Clarkson modrým mikroautíčkem projížděl přímo budovou BBC, aby názorně ukázal jeho miniaturní rozměry.

Právě tříkolkou P50 v roce 1962 odstartovala sériová produkce automobilů značky Peel. Vozítko bylo reakcí na postupně se zaplňující centra měst. Bylo schopné převézt jednoho dospělého a nákupní tašku. S délkou pouhých 137 cm a šířkou 99 cm bylo opravdu kompaktní, což se mělo hodit nejen při parkování. Už u prototypu se přitom počítalo s tím, že v případě potřeby si autíčko klidně „odnesete“ – díky rukojeti šlo klidně vzít a dovézt ze silnice klidně i dovnitř budovy. Jeremy Clarkson tak ve své reportáži jen připomínal, k čemu byl Peel původně skutečně zamýšlen.

Modelem P50 ale snahy firmy Peel neskončily. V roce 1964 však na britské motocyklové show v Earls Courtu debutoval nový kousek, Peel Trident. Koncepce miniautíčka sice zůstala zachována, jinak však nezůstal kámen na kameni.

Jednak tu byl zcela odlišný design – „krabičku“ P50 nahradilo autíčko s bublinovou kabinou. Ta se vyklápěla vpřed, aby se řidič dostal dovnitř.

Do Tridentu se navíc klidně vešly dvě osoby, případně jedna osoba a zavazadla. Umožnil to fakt, že Trident byl o něco delší než P50, s délkou 185 cm však pořád byl hodně kompaktní. Šířka 99 cm zůstala zachována.

Také pohonná jednotka nedošla žádných změn. O pohon se tak staral dvoudobý jednoválec od DKW o objemu 49 cm3 dosahující výkonu 3 kW, který byl spárován s třístupňovou manuální převodovkou. Té chyběla zpátečka, zřejmě i proto, že se s autíčkem dalo snadno manévrovat.

Motor dokázal Trident rozpohybovat až na 45 km/h a u toho zkonzumoval jen 2,35 l / 100 km, díky čemuž se v reklamách auto propagovalo jako „takřka levnější jak chůze“. Poslední postavené vozy každopádně dostaly motor o objemu 99 cm3 a výkonu 4,8 kW v kombinaci s automatem původem ze skútru Triumph Tina.

Peel Trident se nakonec vyráběl jen mezi lety 1965 až 1966, kdy vzniklo zhruba 45 exemplářů. Některé zdroje ale hovoří až o 80 postavených kusech. Pokud platí první číslo, byla by to podobná hodnota jako u předchůdce, P50 měl na svém kontě zhruba 47 prodaných kusů. Peel zřejmě předběhl dobu, v dnešních ucpaných centrech velkoměst by měl možná větší šanci na úspěch. Díky televizní slávě a malému počtu originálů mají dnes vozy Peel vysokou hodnotu (originální P50 s původní cenou kolem 200 liber se dva roky zpátky vydražil za 111 TISÍC liber, tedy skoro 3,3 milionu).

Existuje však firma, která vám postaví novodobou repliku. Sídlí v Nottinghamshiru a repliky Peelu vyrábí už od roku 2011. V případě Tridentu lze vybírat z několika variant, včetně čtyřkolové. O pohon se přitom nově stará elektromotor. Pořídit si však lze i repliku P50, včetně původně nerealizovaného kabrioletu. V tomto případě je na výběr elektrický i benzinový motor, přičemž vůz lze zakoupit i ve formě rozloženého kitu pro domácí sestavení.