Austin Allegro byl zjevením na našem trhu minulého režimu

Šéfdesigner Harris Mann, loni osmdesátiletý, vzpomínal, jak nejprve musel zvýšit vůz pro nadměrnou výšku nového motoru E-Series, ale také pro bohatě čalouněná komfortní sedadla ze zadání, kvůli nimž technici na popud ředitele Georga Turnbulla oprášili nápad Davida Bacheho, tedy volant Quartic ve tvaru čtyřúhelníku se zaoblenými rohy (Bache jej použil u zrušeného projektu sedanu Rover P8). Na český trh však Quartic nepřišel, pro export se už montoval klasický kruhový volant!

K nejúspěšnějším britským automobilům ještě po vytvoření koncernu British Leyland patřily čtyřdveřové vozy se splývající zádí podle projektu ADO 16, nabízené jako Austin, resp. Morris 1100/1300, ale i pod čtyřmi dalšími značkami Riley, Wolseley, MG a Vanden Plas.

British Leyland vznikl několika fúzemi v květnu 1968. Když se Sir Donald Stokes ujal vedoucí funkce, zjistil s překvapením, že ve vývoji nejsou žádné nové vozy střední třídy. Austin/Morris 1100 se vyráběl od roku 1962, spolu se silnější verzí 1300 ovšem v letech 1968 – 1969 zaznamenal nejlepší prodeje! Vycházel z Issigonisovy koncepce Mini, o něco větší, s motorem vpředu napříč a pohonem předních kol. Pokus o modernizaci (projekt ADO 22, spíše facelift) se z finančních důvodů nerealizoval, ale Stokes rozhodl o vývoji dvou zcela nových vozů střední třídy, avantgardního Austinu Allegro (ADO 67) s předním pohonem a konvenčního Morrisu Marina (ADO 28) s motorem podélně vpředu a pohonem zadních kol.

Obou projektů se ujal Harry Webster z Coventry, který od učňovských let pracoval pro Standard-Triumph až do roku 1968, kdy v Longbridge nahradil Aleca Issigonise jako šéfkonstruktér celého koncernu British Leyland (BLMC). Zatímco Marina vznikla do tří let, vývoj Allegra byl o dva roky delší. Proti ADO 16 byly v zadání luxusní vzhled, bohatě čalouněná sedadla, zčásti nové motory (E-Series) a bezpečnostní prvky té doby, proto byl ADO 67 delší, širší a vyšší. Designové návrhy v Longbridge připravili Paul Hughes a Harris Mann, uspěl druhý, ale jeho design byl ještě modifikován podle připomínek konstrukčního oddělení.

Austin Allegro (ADO 67) byl stejné koncepce jako 1100/1300 (ADO 16), nikdy to bohužel nebyl hatchback, přestože se vyráběl deset let; vzhůru výklopnou stěnu v zádi měla jen pozdější verze Estate (kombi od 1975). Design dvou- a čtyřdveřové verze schválil George Turnbull do výroby 19. září 1969. Bohužel prostor na zadních sedadlech zůstal stejně velký jako u předchůdce, což bylo předmětem kritiky.

V Issigonisově tradici měl nový vůz neobvyklé propojené odpružení bočních kol Hydragas (hydropneumatické měchy s náplní plynného dusíku), dílo Alexe Moultona, další vývoj jeho pryžových měchů Hydrolastic. Nabídku pohonných jednotek tvořily čtyřválce A-Series 1098 a 1 275 cm3 se čtyřstupňovou převodovkou, známé z Mini, ale i nové čtyřválce E-Series 1485 a 1 748 cm3 s pětistupňovou, jaké se objevily v Maxi, převzatá převodovka 5M však dostala táhla místo problematických lanovodů (z původních Austinů Maxi). V dvoukarburátorové verzi vzrostl výkon největšího motoru 1750 až na 90 k (66 kW).

Navzdory kritice za volant Quartic měl Austin Allegro v květnu 1973 skvělý nástup, do té doby nejlepší z vozů British Leyland, výroba v Longbridge (Birmingham) od startu dosahovala 1 100 až 1 200 vozů týdně, nejvýše vzrostla na 2 500 týdně, ale plánovaných 4 500 nikdy nedosáhla (v roce 1978 klesla na tisíc týdně). Britská policie s Allegry nahradila zastaralé Minory (Morris), ale pro specifické potřeby si vyžádala kruhový volant! Třídveřové kombi Allegro Estate vyjelo v roce 1975. Na rozdíl od předchůdce vznikla jen jediná značková varianta Vanden Plas 1500/1750, luxusní verze s jinou maskou, dřevěnou palubní deskou a koženým čalouněním.

V roce 1974 byl zahájen export do Evropy, v nabídce bylo až dvanáct modelů včetně nejsilnějšího 1750 Sport, ale největší popularitu dobyly hospodárné 1100 a 1300. Na odbytu se podepsala nejen první ropná krize, ale především tehdejší záliba britského dělnictva ve stávkování, dost tím utrpěla kvalita výrobků. Od konce roku 1975 vyjela Series II (více místa pro nohy vzadu, stylistické úpravy), ale konečně s kruhovým volantem pro všechny. Upravené odpružení bylo tužší vpředu a měkčí vzadu. V té době ovšem Austin Allegro získal pozoruhodné privilegium, jako jeden ze čtveřice britských automobilů (před ním to byly postupně Ford Anglia, Hillman Minx a Ford Cortina) se objevil v prodeji v komunistickém Československu! Říká se, že šlo tehdy o směnný obchod, Allegro už bylo v útlumu...

V roce 1979 vyjela Series III s jinou přístrojovou deskou a novým interiérem, dalšími stylistickými změnami a také alternativně se čtyřmi kruhovými světlomety. V létě 1979 přišel sportovně laděný 1750 JL Equipe ve stříbrné barvě s oranžovými pruhy, nadále s obdélníkovými světlomety; po roce 1980 zmizel motor 1 098 cm3 (skončil s Mini Clubmanem), menší Austin Metro ale debutoval se čtyřválcem A-Series Plus 998 cm3, a tak jej dostalo i Allegro 1.0, přestože nenabídl lepší hospodárnost než třináctistovka.

Prodej dále klesal a v březnu 1982 výroba skončila. Teprve po dalším roce Allegro nahradil Austin Maestro (LM 10), který za jedenáct let také dosáhl odbytu přes 600 tisíc vozů. O neúspěchu tedy nelze hovořit ani u Allegra.