Článek
Už jednou jsme vám ukazovali prototyp Sir Vival, který měl být snahou o nejbezpečnější auto. A s Aurorou to bylo stejné. Představila se v roce 1957 v New Yorku a způsobila trochu rozruch. I když nakonec ne takový, jaký by si tvůrci přáli.
Koncept Aurora Safety Car používal motor Buick, který byl zabudovaný ve sklolaminátové karoserii na platformě Buicku z roku 1953. Až se mi příčí používat slovo design, tady spíš forma následuje funkci. Navíc nic, co kdy stvořil nějaký designer, by nemohlo vypadat tak hnusně. Zeptejte se kohokoliv, jestli někdy viděl hnusnější auto. Vedle tohohle je Pontiac Aztec MISS Universe.
Karoserie byla ze sklolaminátu na dřevěné kostře, zdobilo jí netříštivé resinové sklo ve tvaru bubliny. Stěrače auto nedostalo, prý byl tvar tak aerodynamický, že se na něm kapky neudrží. Mezi další bezpečnostní prvky patřily boční bezpečnostní výztuhy, vestavěný bezpečnostní rám, bezpečnostní pásy a rezerva umístěná vepředu, kde měla absorbovat čelní náraz. Vůbec celá přední část byla takto navržena, navíc měla co nejméně zranit sražené chodce. Deformovatelný sloupek řízení a otočná sedadla v případě nárazu byly ale rozhodně pokrokovým řešením. A netradiční jsou i hevery na podvozku, které se ovládaly na palubce a mohly zvednout auto nad zem.
A čí že to byl nápad? Celý projekt vymyslel katolický kněz Alfred A. Juliano a nazýval jej ultimate safety vehicle. Ovšem byl to neúspěch snad na všech frontách. Mechanicky šlo prý přímo o noční můru. Auto vykonalo cestu z Connecticutu do New Yorku (zhruba 160 km) a během něj se patnáctkrát porouchalo. To prý ale bylo způsobeno tím, že před nainstalováním do auta nebyl motor Buick zhruba čtyři roky vůbec nastartován.
Navzdory plánům k sériové výrobě Aurory tedy nikdy nedošlo. Stavbou prototypu strávil Alfred Juliano 4 roky a stálo ho to 30 tisíc dolarů. Po krachu projektu zkrachoval i on. Prodejní cena byla odhadována na 12 tisíc dolarů, takže by se ve své době jednalo o jedno z nejdražších aut. Luxusní Cadillac Eldorado Broughman stál jen o tisícovku víc. A tak víc než prototyp nikdy nevzniklo a i ten chřadl a chátral mnoho let. Nakonec jej koupil Andy Saunders a v roce 2005 jej konkrétně zrenovoval.
