Audi S4 Avant – Diesel pro všechny případy

V první řadě je potřeba si uvědomit, že „eskové“ Audi nejsou prvoplánově sporťáky. Ačkoliv se to nevylučuje, zákazníci si v drtivé většině případů nekupují svou Audi na to, aby s ní o víkendech vymetali okruhové dny a okresky na Šumavě.

Na to jsou tu auta docela jiná a Audi je má v nabídce taky, ale S4 Avant mezi ně nepatří. Je to auto, které budete používat každý den při cestách za všedními povinnostmi, přitom ale vnese do šedi repetitivních cest trochu sportovního ducha. Je to prostorné, pohodlné, parádně vybavené a kvalitně zpracované auto, v němž budete cestovat na dovolenou, ať už k moři, nebo na lyže. Samozřejmě s vědomím, že plynovým pedálem poroučíte pod kapotou takovému stádu koní, které zvládne udržet tempo i s králi levého pruhu německých Autobahnů. A taky víte, že když se vám do cesty připlete vlnitá okreska, tak si ji užijete.

A přesně na tohle všechno vám bude třílitrový šestiválcový turbodiesel optimálním společníkem. Protože těch pár momentů, kdy si na okresce řeknete „přece jen by to ten benzin chtělo“, vám diesel obratem vrátí ve spotřebě.

Vím, řešit spotřebu hned v první polovině testu něčeho, co má v názvu písmeno „S“, je trochu rouhání. Jenže když najezdíte ročně takovou porci kilometrů, při které už přestává být jedno, za kolik jezdíte, je těch pár litrů poměrně důležitých. Při 347 koních a parádních 700 Nm, pochopitelně s automatem a pohonem všech kol, umí S4 docela běžně jezdit pod osm litrů na sto, a to se nemusíte ani moc snažit. Mimo město se dostanete pod hranici osmičky hned, ve městě pak zřídkakdy překročíte desítku. Na auto s takovými parametry velice solidní výkon.

A krom toho, i když začnete šlapat na plyn, roste spotřeba jen v rozumných mezích. I hodně svižnou jízdou si diesel neřekl o víc než o nějakých 15 litrů na sto. Oproti tomu benzinové motory podobných parametrů umí v takovém režimu často žrát „nesmysl“ a nejednou jsem se v benzinovém autě tohoto ražení vracel z projížďky se spotřebou hodně přes dvacet litrů.

Spotřebu bychom tedy měli, ale co jízda jako taková? Jak už bylo naznačeno, S4 zvládá bez zadýchání naprosto libovolnou disciplínu, kterou ji naservírujete. Při městském popojíždění sice moc neoceníte relativně tuhý podvozek, stojící na velkých osmnáctipalcových kolech, o to víc však pochválíte sametovou kultivovanost motoru i převodovky. S4 se hladce rozjíždí, hladce řadí, a i když se na trhu najdou třílitrové diesely, které nabídnou od prakticky volnoběžných otáček ještě vyšší točivý moment, motor v S4 se většinu času jen líně převaluje nad tisícem otáček.

Není divu – s nástupem motoru pomáhá elektrický kompresor spojený s druhou palubní sítí o napětí 48 V. Elektrický kompresor pomáhá dostat do motoru vzduch v nízkých otáčkách, v těch vyšších pak přebírá práci konvenční turbodmychadlo.

Nechat spát stádo 347 koní, které S4 skýtá, by bylo poněkud mrhání. Proto zapomeňme na jízdu po městě, pojďme opustit hranice betonové zástavby a vydejme se vstříc dálavám – ideálně rovnou na německou dálnici, kde S4 exceluje nejen motorem, ale hlavně klidnou a tichou jízdou.

Střední spektrum otáčkoměru je na sílu přirozeně nejbohatší a sotva šestiválec překročí dva tisíce za minutu, přejde z lehké letargie nízkých otáček do mohutného tahu a nabídne dokonce i náznak gradace. Jen si té gradace přirozeně nebudete užívat příliš dlouho. Červené pole otáčkoměru začíná na čtyřech a půl tisících, takže i když až sem motor dojede bez náznaku vadnutí, chybí tu ten rozlet benzinového šestiválce.

Za naprosté většiny běžných situací ale stejně oceníte hlavně onen pohodlně dostupný výkon. Stačí přišlápnout plyn, převodovka podřadí a auto se neohroženě valí vpřed, přičemž svižné předjíždění je otázkou okamžiku.

Opusťme ale prostředí rovné dálnice a hurá na zakroucenou okresku. Jak už bylo řečeno, když se vám právě taková připlete do cesty, užijete si ji, diesel-nediesel. Samozřejmě, že s točivým benzinovým motorem by to bylo lepší, ale ani diesel neodradí, a navíc je to naladění celého auta, díky kterému se budete za volantem i docela bavit.

Inženýrům se podařilo výborně potlačit nedotáčivost. Ano, když pojede opravdu velkou pilu třeba na okruhu, nedotáčivosti se dočkáte, ale na opravdu velkou pilu si máte pořídit RS4. Když pojedete normálně svižně, je S4 naprosto poslušná, drží stopu, radostně se vrhá za volantem. Na výjezdech ze zatáček pak ucítíte, jak vás v jemném náznaku přetáčivosti pohání zadní náprava, napojená na středový elektronicky řízený samosvorný diferenciál.

I ty přívaly točivého momentu, přicházející ve středním pásmu, mají něco do sebe a jen marně vzpomínám, kdy jsem se s naftovým autem takhle fajnově bavil. Docela živě se mi vybavuje Golf GTD, který byl sice celkově slabší, ale v některých ohledech nastavený hodně podobně. A právě o tom to je. Audi S4 umí i s dieselem pěkně pobavit, ale hlavně výborně zvládá všechno ostatní. Ano, do města bych klidně snesl, kdyby byl adaptivní podvozek v komfortním nastavení ještě měkčí, ale máte-li rádi svižné cestování s občasnou sportovní vložkou, potom s S4, a zejména v prostorném Avantu, nešlápnete vedle.

Základní cena S4 Avant s naftovým šestiválcem vychází na 1 674 900 korun. Ale, jak už to u prémiových automobilek bývá, s rostoucí výbavou umí cena rychle vyskákat o statisíce. Třeba jen nejmodernější systém infotainmentu s dvojicí dotykových displejů stojí 64 200 korun, sportovní sedadla s kůži Nappa dalších 52 400 a sada jízdních asistentů 46 900. Celkově se tak cena bohatě vybaveného testovaného kusu vyšplhala na 2 240 200 korun.