Audi 100 LS C2 – Než přišly doutníky do módy

V roce 1968 uvedlo Audi poprvé velký model s označením 100, který měl nahradit starý Horch P240. Vývojový tým jej postavil tak trochu natruc vedení automobilky. Auto se vyrábělo převážně jako sedan, ale vznikalo i elegantní Coupé S, a to až do roku 1976, kdy se představil nástupce C2 se střídmějším designem. Už se nesnažil připomínat tak trochu Mercedesy, ale šel vlastní střídmější cestou.

Audi 100 se ve druhé generaci kromě Německa vyrábělo i v Jižní Africe a Nigérii. Elegantní kupé nahradil dvoudveřový sedan a navíc se do nabídky dostal pětidveřový Avant. Vrcholné verze nesly označení 200, ve Spojených státech amerických se pak prodávala jen varianta s pětiválcem pod názvem Audi 5000. Já si ale vyzkouším něco obyčejnějšího – kousek z nabídky Veteránů na Truc, tedy 100 LS ve veselé zářivě oranžové barvě. Zvenčí ještě obdivně prohlédnu originální kola a pěkné mlhovky, ale už se těším za volant.

Hodně se mi líbí kabina, která je vzdušná a prostorná. Díky velkým oknům a tenkým sloupkům je tu světla jako ve skleníku a já si můžu vychutnat velmi hezké staré tvary, krásný dřevěný dekor a všímám si také opravdu dobře zvládnuté ergonomie. Každá věc je tak nějak přesně tam, kde čekáte, že by být měla. Vůbec si nepřipadám, že ve starém sedanu sedím poprvé, naopak mám spíš deja vu, ačkoliv jsem doposud jezdil jen s několika doutníky C3 a jednou novější C4. Velmi příjemně padne do ruky i dvouramenný volant a hezkým detailem je originální rádio. Trochu mi ale chybí hlavové opěrky, které výbava LS postrádala. Na delších cestách by mi se mi po prvku, bez kterého už dnes auta z důvodu bezpečnosti nesmí existovat, asi dost stýskalo. Přitom dostatečně velký kufr by toho pojal dost, abyste mohli vyrazit třeba na dovolenou. Hodně velký je i kastlík před spolujezdcem, což u starých aut nebývá pravidlem, zato dveřní kapsy toho moc nepoberou.

Audi stojí na platformě C od Volkswagenu a motor vpředu pohání jen přední kola. Tady nemáme legendární pětiválec Ferdinanda Piëcha o objemu 2,1 litru který dle reklamního sloganu „spojuje výkon šestiválce (134 koní) se spotřebou čtyřválce“ a oblíbili si jej i ve Spojených státech amerických, ale jen dvoulitrový čtyřválec. Motor se pod kapotou skoro ztrácí. Je totiž dost malý a dřív pod kapotou obyčejných aut nebylo zdaleka tolik věcí jako dnes. Až by jej chtěl člověk skoro podceňovat, když jej vidí, ale to by byla chyba. Výkonu má na auto právě tak akorát (115 koní a 165 Nm) a brzdou provozu byste být neměli. Spojen s pětistupňovým manuálem pracuje motor hladce a tiše. Skoro ho neslyším a pořád mám při stání tendenci se přesvědčovat, zda náhodou nechcípnul.

Audi váží i přes velké rozměry jen lehce přes 1,1 tuny a pocitově mi přijde úplně lehoučké. Jede totiž měkce i na rozbité okresce, jako by se snad kola ani nedotýkala silnice a celé auto se vznášelo kousek nad ní na létajícím koberci. Tak hladkou jízdu nenabízí na běžném podvozku s ocelovými pružinami ani moderní výrobky této značky a dost možná jde o jeden z nejpohodlnějších sedanů, se kterým jsem kdy jel. Jen jestli není houpavé až moc, ale to by mohlo vadit pouze při ostřejší jízdě, do které vás ovšem stovka vůbec nepobízí. Při svižné jízdě se karoserie naklání a projeví se také slabší odhlučnění, ale na normální jízdu tyto věci nevadí. A právě normálně a v klidu se mi s velkým sedanem jezdilo nejlépe.

Audi 100 se stalo prvním modelem německé značky, který přesáhl milion vyrobených aut a dosáhl toho právě v této generaci, které vzniklo podle některých zdrojů až téměř 850 tisící exemplářů. Tím kusem byl Avant z Neckarsulmu, kde výroba stovky nahradila NSU Ro80. Německá značka od té doby rostla v prodejích a zvyšovala se také její popularita.

Příběh stovkových Audin se uzavřel s generací C4 v roce 1994, kdy byla modelová řada přejmenována na A6. Nástupcem této druhé generace byl však aerodynamický model C3, který vstoupil na trh v roce 1982. Aut druhé generace vznikla sice spousta, přesto není výběr mezi ojetinami až tak velký. Ceny se pohybují v rozpětí padesáti tisíc až půl milionu podle nájezdu a stavu. Koupit si můžete i tento konkrétní kousek za 110 tisíc.

Tolik se jich nedochovalo, protože se dlouho držely stranou zájmu sběratelů, a tak končily jako pracanti. Přitom bych ale druhou generaci nepodceňoval, jde nejspíš o nejpohodlnější Audi, které jsem kdy řídil.