Audi 100 2.8 E C4 – Důstojný předchůdce A6

Nová vlajková loď automobilky Audi, velký model 100 z roku 1968, nasměroval německou značku tam, kam chtěla patřit. Myslím ale, že až poslední generaci tohoto modelu, která se začala vyrábět v roce 1990 v Neckarsulmu, zařadí mezi prémiovky i ti největší konzervativci. Elegantní a nadčasový vzhled od Erwina Lea Himmela navázal na aerodynamického předchůdce (šlo spíš o důkladnou modernizaci verze C3), v nabídce zůstal sedan i kombi Avant. Tento kousek z roku 1991 je zvenku zcela sériový včetně originálních kol, jen na B-sloupku je podpis Ayrtona Senny. Majitel Robert je totiž jeho fanouškem a Ayrton sám opravdu generaci C4 vlastnil, i když konkrétně nejlepší model S4.

Prostorný a krásně prosvětlený interiér je neuvěřitelně pohodlný a kvalitně dílensky zpracovaný. I plasty po mnoha letech vypadají jako nové a stejně tak na tlačítkách vůbec nejsou znát ty tisíce stisknutí. Nic ani nikde za jízdy nevrže. Líbí se mi i kvalitní materiály, které dodnes působí dobře, ale popravdě musím přiznat, že se to týká lépe vybavených modelů, jako je tento. Kdysi jsem jezdil s obyčejnou naftovou verzí připomínající starý taxík a její interiér byla sbírka nudných průměrných plastů s nulovou výbavou, takže mne moc nenadchnul. Tady mám tedy mnohem lepší pocity. A mimochodem odkládací prostor uprostřed je přesně na moderní smartphone, jako kdyby tehdy tušili…

Nuda této stovce nehrozí, ta má světlý látkový interiér i dekor z pravého dřeva a spoustu elektrické výbavy včetně originálního autorádia Gamma a klimatizace. Chybí tu prý jen šíbr. Potěšilo mě, že Audi umístilo na palubku i ukazatel teploty a tlaku oleje, což se příliš často nevidí. Jen hlavové opěrky bych asi raději dal vyšší, aby se hlava na delší cestě lépe opřela. I místo vzadu je slušně velké a za sebe se uvelebím mnohem pohodlněji než v pětimetrovém Jaguaru XJ ze stejné doby. Velká prosklená plocha a tenké sloupky umožňují výhled do všech stran, ale současně v létě vytvářejí skleníkový efekt. Hodně velký kufr pojme 510 litrů a je to překvapivě mnohem více, než v základní konfiguraci nabízelo kombi Avant (390 litrů).

Platforma C umožnila pohon předních nebo všech kol. Tento sedan je ale jen předokolka, ovšem s tím nejsilnějším motorem z původní nabídky. Jde o tehdy nový dvanáctiventilový vidlicový šestiválec (rozevření válců do pravého úhlu) o objemu 2,8 litru, který nabízí výkon 172 koní a točivý moment 250 Nm. Ve své době to byl nejsilnější model pod sportovním S4 (později přejmenované na S6). Až později Audi uvedlo i motor 4.2 V8. Šestiválec stačí vytáčet jen k 3 500 tisícům, pak se už průběh výkonové křivky zplošťuje a auto jen je hlučnější, což se k němu nehodí. Motor by sice dokázal velký sedan dostat i na 200 km/h v příjemném tichu, ale nechtějte to po něm moc rychle.

Šestiválec je spojen se čtyřstupňovým automatem ZF, který funguje zcela hladce. Brzdy mají spíš pozvolný nástup a schází jím razantnost, jako kdyby auto chtělo jezdit spíš v klidu. Dobře se ale zatáčí i s menším volantem, byť bych v takové limuzíně čekal spíš nějaké obří kormidlo. Nádrž je na 80 litrů, takže z vlastní zkušenosti mohu říct, že si vás pumpaři začnou za chvíli pamatovat. Kvůli zvýšenému apetitu u nich budete často, a pokud rádi tankujete do plna, nenecháte tam zrovna málo peněz. Díky charakteru motoru ale není spotřeba tolik ovlivněná jízdním stylem, ale zpravidla si řekne o 9 až 10 litrů na sto.

Vpředu je zavěšení MacPherson, vzadu tuhá náprava na vlečných ramenech s panhardskou tyčí. Komfort je na velmi slušné úrovni, i když je tato generace zase o něco tužší, než byly ty předchozí. Řízení není moc strmé a ani přesné, spíš tak odhaduji, co přesně přední kola dělají. Kvůli tomu mi Audi přijde takové rozvláčné, ale jak říkám, komfortem to bohatě vynahrazuje, a pokud očekáváte od velkého sedanu hlavně ten, bude pro vás jízda příjemná. Mám v něm takový nevysvětlitelný pocit bezpečí. Jistě, na limitu je nedotáčivé, ale Audi 100 nepostavili proto, abyste s ním jezdili na okruhy nebo hledali limity na okresce. V něm si dovedu představit hlavně nějaký dlouhý výlet v klidnějším tempu, kdy si budu vychutnávat charakter a plechově chraplavý zvuk velkého motoru. Je ale slyšet jen jakoby z dálky, tak dobré je odhlučnění.

Audi 100 jako takové se rozloučilo v roce 1994, přesto se auto generace C4 nabízelo dál. Dostalo už ale nové jméno Audi A6. Nová generace C5 dorazila na trh až v roce 1997. Tu ale provází pověst solidních a odolných aut, které na silnici vydrží dlouho, což kousky, které neohlodal zub času, potvrzují. Ani koroze tuto generaci netrápí tolik jako její starší sourozence. Poslední Audi 100 jako kdyby bylo konstruováno tak, aby majiteli vydrželo klidně i 20 let. Její jednoduchost a robustnost je výhodou, i co se týká nákladů na servis a provoz takového auta a v daném segmentu jde o výjimku mezi sofistikovanými sedany konkurenčních značek.

Benzinové varianty patří k těm vůbec nejspolehlivějším. Zmínit mohu opotřebování zadních ložisek, netěsné hadice sání a u šestiválcového motoru únik oleje přes těsnění pod hlavou a hlučnější ventily (snadněji se v městském provozu znečišťují). Často také svítí kontrolka opotřebení brzdového obložení, i když k tomu ve skutečnosti nemá důvod. S přibývajícím věkem začne někdy zlobit složitá elektroinstalace nebo centrální zamykání. Spodní část karoserie může být trápena korozí, někteří majitelé zase zmiňují vzpřičující se dveře. Díly se ale zatím ještě sehnat dají. Celkově jde ale o velmi příjemné auto, se kterým mě jízda opravdu bavila. A co se ceny týče, pohybují se zachovalé kousky okolo 100 tisíc, to nezná tak špatně, co říkáte?