Attwood – Závodil s Fordem GT40, ale LeMans vyhrál v Porsche

Okruh de la Sarthe dál skrápí jemný, ale vytrvalý déšť. Ve čtyři hodiny odpoledne zde odstartovalo do nejslavnější čtyřiadvacetihodinovky na světě 51 aut, ale na trati už jich je jen pětatřicet. Tři Ferrari se během jedné jediné nehody změnily v ohnivou kouli a na mokré trati se pořád něco děje. Občas to jsou jen hodiny, jindy se závodní auta roztříští o svodidla.

Ferrari 512 S, kterému, kvůli ohromné rychlosti Porsche 917, nedával nikdo moc naději, je rázem ve vedení. Už je ale pozdě v noci. V sobotu 13. června 1970 taktika Jackyho Ickxe vychází na jedničku - jedou si svoje tempo, neohlížejí se na ostatní, hlavně na konkurenční Porsche. Najednou jsou v čele závodu a v táboře Porsche nastává zoufalství - sedm aut na startu a vyhraje pomalejší Ferrari?!

V závodě jedou ještě čtyři Porsche 917 a tři vozy z Maranella, na druhém místě za Ickxem krouží Richard Attwood s loňským modelem Porsche. On a jeho parťák Hans Hermann nepatří k favoritům závodu, ale všichni víme, že na LeMans se může stát cokoliv. Nicméně komentátoři mají jasno, buď vyhraje Ickx s Schettym, nebo posádka Elford-Ahrens. Nedivte se. Posádka rakouského týmu Porsche Salzburg vyhrála se svým prodlouženým Porsche 917 L tréninky i kvalifikaci, v tréninku dokonce zajela čas 3:19,8, což odpovídá rychlostnímu průměru 242,695 km/h. A Ickx má taktiku a zkušenosti.

Za další dvě hodiny je ale všechno jinak, Ferrari s posádkou Ickx a Schetty už v závodě nepokračuje, stopku jim vystavila tragická nehoda. V zatáčce Arnage se totiž u jejich Ferrari zablokovaly brzdy u jednoho kola a vůz ve smyku narazil do pískového valu. Ten auto odmrštil na druhou stranu trati, kde zadkem nabouralo do ochranné zdi. Bylo to nebezpečné místo a diváci sem měli vstup zakázán, ale na té zídce seděli pořadatelé… Jacques Argoud, traťový maršál, byl smrtelně zraněn, Ickx vyvázl bez jediného škrábance a závodní Ferrari 512 S bylo na odpis.

Nejrychlejší Porsche stojí s poruchou motoru, vedoucí Porsche 917 K řízené posádkou Siffert-Redman skončilo před pár desítkami minut odstavené na trávě vedle trati - Siffert špatně přeřadil a přetočil motor. Fatální jezdecká chyba.

Richard Attwood a Hans Hermann jsou rázem ve vedení závodu. Posádka, která nastupovala do závodu z patnáctého místa, byla najednou v čele nesmírně dramatického závodu, obezřetná jízda pod hranicí rizika se najednou ukázala jako ta nejlepší taktika.

„Mohli jsme startovat i s autem novější specifikace a s pětilitrovým motorem, ale já se bál o převodovku, a tak jsem si vybral starší auto s motorem 4,5 l. Hned po startu jsem si říkal, že to byla to chyba. Pětilitr měl o moc větší točivý moment a převodovka byla pětistupňová, my jsme měli jen čtyři stupně. Jen kvůli tomu jsme ztráceli šest vteřin na kolo. Hans neuměl anglicky a já německy, ale v řízení auta jsme se stejně jen střídali a zbytek jsme zvládli znakovou řečí. Vybral jsem si ho jako spolujezdce, protože jsem věděl, že se k autu chová hezky a že je extrémně spolehlivý. To mi bylo blízké.“

„Do cíle závodu zbývalo osm hodin, ale oba jsme věděli, že stát se může cokoliv,“ vzpomínal po závodu Richard Attwood. „Vytrvalý déšť se za svítání změnil v bouři. Měli jsme náskok pěti kol, ale věděli jsme, že o něj můžeme snadno přijít, v tom závodě se totiž mohlo stát cokoliv. Prioritou bylo dojet do cíle, řekli jsme si.“

S pětikolovým náskokem nakonec Hans Herrmann a Richard Attwood projeli se svým červenobílým Porsche 917 pod šachovnicovým praporem a zasloužili se o drtivé vítězství jedné značky. Závod totiž dokončilo šestnáct aut (z jednapadesáti na startu), ale jen sedm jich bylo klasifikováno. A z těch šestnácti aut bylo dvanáct Porsche. „Před závodem jsem ani na vteřinu nepomýšlel na to, že bychom mohli vyhrát. I když my jsme ani tak nevyhráli, to spíš prohráli všichni kolem nás,“ přiznal se Attwood.

„V Porsche 917 jsem poprvé seděl v roce 1969 při kvalifikačním závodě na LeMans, aniž bych s ním předtím ujel byť jenom metr. A řeknu vám jednu věc. Byl to můj nejhorší zážitek v závodním autě. V rychlostech nad 280 km/h strašně plavalo a konstruktéři s ním pak měli ještě dost práce, aby ho dokázali zkrotit. Specifikace pro rok 1970 už byla naštěstí úplně jiná, auto mělo o trochu silnější motor a hlavně přepracovanou aerodynamiku, takže bylo výrazně klidnější.“ Jezdci Porsche s ním nakonec jezdili na konci rovinky Mullsane rychlostí 390 km/h.

Dvojice Richard Attwood a Hans Herrmann na Porsche 917 K se startovním číslem 23 týmu Porsche Salzburg vyhrála 24h LeMans průměrnou rychlostí 191,992 km/h a zdolala vzdálenost 4 607,81 kilometrů. Stali se tak první vítěznou posádkou Porsche na LeMans! A moc se to neví, ale Attwood dostal ke startu závodu výjimku od lékaře - později se ukázalo, že měl příušnice.

Dnes slaví Richard Attwood krásné osmdesáté narozeniny! Stále sleduje automobilové závody, a když budete mít štěstí, potkáte se s ním na nějaké akci Porsche, na LeMans nebo na Festivalu rychlosti v Goodwoodu. „Krmit ptáky v parku mě prostě nebaví, já mám raději auta,“ směje se vitální rychlý důchodce v jednom z mnoha rozhovorů.

Není bez zajímavosti, že až do vítězství v LeMans byl Attwood považován spíš za extrémně spolehlivého než rychlého řidiče. Patnáctiletý Richard byl učněm v dílnách Jaguaru, a když mu bylo dvacet, jel svůj první závod v půjčeném Trimfu TR3. Pak ale přesedlal na monoposty a v roce 1964 získal angažmá v týmu BRM Formule 1 a hned v prvním závodě dojel čtvrtý. Na Alfreda Owena, majitele týmu, to asi udělal dojem, protože do druhého závodu mu svěřil experimentální prototyp P67 s pohonem všech kol. Závod s ním ale nakonec nejel, Attwood se sice s bezkonkurenčně nejtěžším monopostem v poli dokázal kvalifikovat do závodu, ale Owen ho nakonec na start nepustil.

Attwodovi se sice Formule 1 líbila, ale za pět let v ní hlavně vinou techniky posbíral jen jedenáct bodů a maximem bylo jedno druhé místo. O poznání lépe se mu dařilo ve sportovních autech, kdy se stal jednou z klíčových postav při vývoji legendárního Fordu GT40. Byl jedním z prvních jezdců, kteří s autem závodili a už v roce 1964 s ním stál na startu LeMans. Jel společně s Jo Schlesserem, ale jejich snažení zastavil požár. Ještě v tom roce ale vyhrál devítihodinovku v Jižní Africe, když řídil Ferrari P2.

„Formule 1 mi přišla atraktivnější, líbila se mi ta rychlost a ovladatelnost lehkých monopostů, ale asi jsem měl smůlu,“ vzpomínal Attwood v jednom z rozhovorů později. „Sportovní vozy té doby měly monstrózní výkony, ale udržet je na dráze, to byl heroický výkon. Museli jste mít nejen zkušenosti a rychlost, ale taky odvahu.“ A ta mu evidentně nechyběla, Attwood byl jeden z mála závodních jezdců, který řídil i nástupce Fordu GT40, vůz s označením P68. „To, že byl nespolehlivý, se dalo pochopit. Ale když jste se s ním rozjeli na 250 km/h, nevěděli jste, jestli zatočí doprava, doleva, nebo se vznese.“

Attwood se na LeMans vrátil s Porsche 917 o rok později, tentokrát v soukromém týmu John Wyer. Skončil druhý. Pak vyhrál závod 1 000 km v Zeltwegu a odešel do závodnického důchodu.

I když do důchodu… Attwood byl tím jezdcem, který natočil téměř všechny jízdní sekvence pro film LeMans, ve kterém hrál hlavní roli Steve McQueen. „Bylo to neuvěřitelné. Bral jsem 150 dolarů na den a mojí prací bylo jezdit v Porsche 917, které na sobě mělo kamery a jedna kamera byla i uvnitř kokpitu. Režisér i McQueen mi neustále říkali: „Zrychli! Jeď tak jako kdyby si závodil!“ Ty záběry, co jsme natočili, byly neuvěřitelné, ale část z nich byla spíš dílem náhody, než že jsme to úplně chtěli,“ přiznává Richard Attwood.

Attwood se k závodění vrátil v roce 1984 - seděl v továrním Aston Martinu a opět na LeMans. Nedojeli, bohužel. A rozhodně to nebylo tím, že by Attwood zapomněl závodit, protože on v mezičase obrážel závodní akce se svým vlastním Porsche 917, které koupil od produkční společnosti McQueena hned po natáčení LeMans. „Otec měl síť autoservisů a já ji po něm převzal. Závodní Porsche 917 jsem si ale nakonec zamiloval a chtěl jsem ho vlastnit, takže když přišla ta nabídka, neváhal jsem ani vteřinu. Svojí manželce jsem řekl, že ho pak prodám a budeme mít nějaké peníze na důchod.“

A jak řekl, tak se stalo… V roce 2002 Richard Attwood své červenobílé Porsche 917 skutečně prodává, v aukci bylo nakonec vydraženo za rovný milion liber.

Richard Attwood dodnes aktivně řídí a ještě před pár lety dělal instruktora. A možná vás na závěr pobaví ještě jedna věc, která zároveň velmi vystihuje jeho povahu a způsob řízení. Attwoodovým soukromým autem byl Peugeot 405, který si v roce 1985 koupil jako nové auto. Když ho v roce 2017 prodal, mělo najeto 664 tisíc kilometrů a byl v něm původní motor i spojka. Potřebuje tohle nějaký komentář?

Všechno nejlepší pane Attwoode, přejeme vám pevné zdraví!