Pět nejlepších amerických ojetin na našem trhu

U nás (a vlastně i v Evropě) mají americká auta zvláštní status a vždycky na spoustu lidí působila jako něco, co k nám nepatří. Lidé si „ameriky“ spojují hlavně s obřími motory, velkou spotřebou paliva a mizernou ovladatelností, ale to vše je dáno zemí vzniku, povahou silnic a životním stylem.

Nakonec asi největší odlišností od evropských aut je poměrně robustní technika a až na pár výjimek relativně snadná opravitelnost, neboť si s nepojízdným autem musí poradit i špatně vybavená dílna v drsných podmínkách amerického středozápadu.

Znalci nejmenších detailů amerických aut by asi vymysleli spoustu jiných modelů a typů, ale my se teď budeme věnovat jen vozům, které sice mají původ na severoamerickém trhu, ale dostaly se rovněž i do Evropy v rámci oficiálního dovozu. Vybrali jsme pět těch, které jsou z pohledu ojetin nejlepší, nebo aspoň nejzajímavější.

Oficiální servisní zázemí, dostupné díly, vysoká provozní spolehlivost, velice dobrá zůstatková hodnota a hlavně také nad očekávání dobré jízdní vlastnosti dělají z posledních generací Fordu Mustang naprosto jednoznačnou volbu. I přes hojnou rozšířenost v Evropě ceny dolů nepadají a osmiválcová verze stále stojí od 700 tisíc nahoru. Nejlepší je hledat vůz už určený pro trhy v EU, ale reálně počítejte s cenou od 800 tisíc.

Majitelé totiž nemají moc důvodů se Mustangů 6. generace zbavovat, protože to je charakterní a vlastně velice dobré a spolehlivé auto. Pětilitrový osmiválec potřebuje jen každý rok nebo 10 000 km nový olej a starší verze s nepřímým vstřikem zbaští všechno, co do ní nalijete, snad i vodu z nádobí. Ale samozřejmě aditivovanou osmadevadesátkou nezkazíte nic.

Modernizovaná verze 5.0 V8 (duální vstřikování a částicový filtr) sice s desetistupňovým automatem žere reálně méně, ale neustále přeskakování rychlostí je k vzteku, zvláště když by mamutí síle osmiválce stačily tři kvalty (jednička na rozjezd, dvojka do města a trojka na zbytek). Hledejte manuál nebo starší šestistupňový automat, který je sice trochu líný, ale k charakteru Mustangu se vlastně hodí. V převodovkách měňte olej nejpozději po 60 000 km nebo po šesti letech. U více ojetých kusů z individuálního dovozu přímo z USA pozor na korozi.

Díky oficiálnímu prodeji v Evropě je trh ojetin docela dobře zásoben, navíc evropská auta mají spolehlivější infotainment a navigaci, lepší brzdy a trochu odlišně „proevropsky“ laděný podvozek. Všechno se dá ale upravit a právě Camaro je častým terčem tunerů, neboť základ je pořád hlavně osobní auto a na dovádění na okruhu se nehodí. Šestiválce, který stojí od 400 tisíc, si nevšímejte, osmiválcové Camaro koupíte od 550 tisíc.

Vyhněte se americké verzi se šestiválcem (spolehlivý, ale líný), nejlepší je osmiválec 6,2 l s manuálem ve verzi LS3. S automatem se dělal v trochu slabším provedení L99. Verze s automatem měla ještě systém odpojování poloviny válců, který umí způsobovat velké problémy, nejčastěji vyklepávání zdvihátek ventilů. Klepání z motoru značí problém a někdy jen nestačí vyměnit zdvihátka a řídící jednotku. Při zanedbání se poškodí vačková hřídel. Aspoň že ceny dílů jsou na americká auta relativně levná.

Verzí s manuálem je málo a pro jistotu bude lepší objednat si z USA kit, který systém odpojování válců zruší. Na spolehlivost to má vliv zásadně pozitivní, na reálnou spotřebu prakticky neznatelný. Ono je totiž asi jedno, jestli vám to bere 12 nebo 13 litrů na sto. Velice zajímavá je verze Z/28 se sedmilitrovým osmiválcem, ale ta se v Evropě objevila vzácně a spíše si ji budete muset přivézt z USA. Pozor na auta z Kanady a severu USA, bývají hlavně na podvozku napadená korozí.

Velké SUV Jeep Grand Cherokee poslední generace je na trhu od roku 2010 a dostupné je od necelých 300 tisíc Kč. V té záplavě konkurenčních modelů působí velmi osobitě. Zajímavá cenová politika a často bohatá výbava určitě zláká spoustu zájemců. Ani není velký důvod bát se techniky, protože tohle auto musí fungovat v náročných podmínkách a být relativně snadno opravitelné.

Velice se povedl naftový šestiválec 3,0 l od VM Motori, který má jen pár choulostivých drobností, ale jinak je při dodržování servisních zásad (olej maximálně po roce nebo 20 000 km, citlivá jízda za studena, kvalitní nafta) robustní a spolehlivý. Najede stovky tisíc kilometrů. Starý pětistupňový automat od Mercedesu je líný, auto s ním bere přes 10 litrů nafty, ale je bytelný. Novější osmistupňové ZF sice pomohlo dynamice a spotřebě, ale pokud nedostane každých 120 000 km (raději ale dříve) nový olej, zvládne se draze pokazit. Pravidelně měňte olej v diferenciálech a pozor na jeho správnou specifikaci.

Benzinový šestiválec je lenoch, který jezdí za dvanáct litrů. To si raději kupte plnotučný osmiválec 5.7 HEMI, který má pocitově dvakrát takový výkon a bere stejných 12, divochům maximálně 15 litrů. Spolehlivý motor ale potřebuje pečlivého majitele (nový olej každých 10 000 km!). Na rozdíl od dieselu nebude mít za deset let najeto 300 tisíc, ale i tak pozor na drobnosti, třeba na hydraulická zdvihátka ventilů (mění se preventivně po 100 000 km). Přestavbu na LPG nezakazujeme, ale nechte ji udělat někoho, kdo to umí pořádně.

Atraktivní Corvette se nejprve prodávala s šestilitrovým motorem LS2, ale tam se vyhněte čtyřstupňovému automatu. S manuálem je to ale svižné a velice zajímavé auto dostupné od nějakých 670 000 korun, automaty jsou klidně o 100 tisíc levnější. Ale ty nechcete. Nečekejte od Corvette prémiovou kvalitu detailů, ale základ je spolehlivý a poměrně snadno opravitelný.

Hledejte osmiválec 6,2 l LS3, který se dostal i do Camara, má potenciál pro další tuning a je velmi spolehlivý. Stojí od zhruba 850 000 korun. V Corvette více vynikne se zkráceným manuálem (v USA se kratší převodovka prodávala jako součást paketu Z51), šestistupňový automat jeho nadšení trochu rozmělní. Ale jede pěkně a je spolehlivý, jen nezapomeňte každých 10 000 km měnit oleje. A pokud jezdíte ostře, klidně už každých 6 000 km.

Šílená je sedmilitrová verze Z06. Písty velké jak hrnce na guláš (vrtání x zdvih = 104,8 x 101,6 mm) kmitají odhodlaně a těch 512 koní a 637 Nm udělují lehké Corvettě opravdu mimořádnou dynamiku srovnatelnou se soudobými dvanáctiválci od Ferrari či Astonu Martin. Jen pozor na stav motoru, malá série sedmilitrového osmiválce měla problémy s vodítky ventilů a hlavou motoru, řešilo se to v záruce. Na koho by to bylo málo, osloví ho verze ZR1 s kompresorovým osmiválcem 6,2 l o výkonu šílených 647 koní.

V USA se prodával Chrysler, v Evropě stejný model nesl jméno Lancia. Architektura podvozku sice vychází ze starších Mercedesů třídy S a E (když ještě Chrysler spolupracoval s Daimlerem), ale díly shodné nejsou. Podobné je to i s naftovým šestiválcem 3.0 CRDI, který sice vychází ze starší jednotky Mercedesu, ale na rozdíl od ní je agregát VM Motori A630 o poznání spolehlivější. Trápí ho jen netěsná vodní pumpa a odchází mu výměník vody a oleje.

Dynamicky je zajímavější verze 176 kW, která se na stovku dostane za necelých osm sekund, zatímco slabší 140 kW potřebuje více než deset sekund. Mechanika je ale velmi bytelná a navíc lze jednodušeji servisovat. Takový motor si na sebe vydělá, i když počítejte se spotřebou kolem 8 litrů na 100 km. Nezapomeňte se dobře starat o samočinný pětikvalt od Mercedesu, ať se nevysype. Olej v něm měňte nejpozději po 100 000 km nebo každých 5 let.

Benzinový šestiválec 3,6 l sice není nespolehlivý, ale bere reálně 11 litrů (jen klidný řidič stlačí průměr díky osmistupňovému automatu pod 10 litrů) a potřebuje pečlivý servis s výměnami oleje ideálně nejpozději po 10 000 km. Pozor na to, co do motoru (a dalších částí) lijete. Jak pro motor, tak pro převodovku a diferenciál je potřeba specifický olej přesných parametrů. Benzin se dá koupit za 250 tisíc, relativně málo jetý diesel za 350 tisíc.