Článek
Každá rodina má slabost pro jinou značku. Pro rodinu Pfenningových to byly kupodivu Volkswageny, přestože jde o obyvatele USA. Lynn byl dítě šedesátek, a tak nepřekvapí, že jeho otec tehdy vlastnil VW Brouk, rok výroby 1965. Ten se však zaslouženého důchodu nedožil, protože prodělal totálku při srážce s krávou.
V roce 1967 však Lynnův otec pořídil Volkswagen 1 600 Fastback Typ 3 v blankytně modré barvě za 2 200 dolarů. Lynnovou povinností bylo pravidelně auto mýt a čistit vždy před pravidelnou cestou do kostela. Po osmi letech Lynnův otec auto prodal místnímu farmáři, který jej později přenechal svému synovi. Lynn Pfenning však auto nespustil z očí…
Začátkem 70. let auto muselo jít do světa – Lynn Fleming jej však nespustil z očí…
Na farmě se však pochopitelně Volkswagenu nedostávalo takové péče jako doma u Pfenningů. Z vozu se stalo v podstatě užitkové auto, aby nakonec bylo na celé roky odstaveno a zavřeno do kůlny. Roky plynuly a Lynn se mezitím vyučil elektromechanikem. Později nastoupil do továrny, kde pracoval 20 let. Ani tehdy však na Volkswagen svého otce nezapomněl a na auta obecně - svou vášeň - ani v nejmenším nezanevřel.
Lynn Pfenning si mezitím dokázal vytvořit slušnou sbírku, jenže ten největší klenot – auto, se kterým v druhé polovině šedesátých a začátkem sedmdesátých let jezdil jeho táta – ne a ne sehnat. „Každých asi 5 let jsem se ptal, zda auto není na prodej,“ vzpomíná Lynn pro magazín Volkswagenu. Nebylo…
Až Lynna napadlo to ještě jednou zkusit v roce 2013 – shodou okolností tehdejší majitel prodej auta silně zvažoval. Pfenning tedy neváhal ani minutu a auto koupil, dokonce za skvělou cenu. Ovšem všechno dobré je k něčemu špatné – ukázalo se, že Volkswagen 1 600 byl v hrozném stavu. Roky práce na farmě a stání v kůlně si vybraly svou daň. Zub času zahlodal.
Poškozené byly oboje dveře, přední nárazník byl promáčklý, hlavy válců také měly ta nejlepší léta za sebou. To znamenalo jediné – na tom autě bylo ještě práce jako na kostele…
„Bylo to, jako když loupete cibuli – s každou vrstvou se objevoval nový a nový problém,“ nechal se slyšet Lynn Pfenning. Renovace si všeho všudy vyžádala investici ve výši zhruba 40 tisíc dolarů, několik bezesných nocí a spoustu dílů vyrobených na zakázku. Auto bylo zbaveno rzi, panely karoserie byly zrenovovány, motor prošel generálkou, a byl dokonce převrtán z 1,6 litru na objem 1,8 litru. Lak kupodivu nebyl zrenovován, ale kompletně nahrazen – původní blankytně modrou nahradila vínová, která byla ve třicátých letech velmi populární mezi hot rody.
Auto bylo hotové v červenci 2018, přičemž následně vyrazilo na přehlídku North Dakota State Fair, kde si odneslo cenu za nejlepší historické auto. Lynnův tehdy už 83letý otec se akce rovněž zúčastnil, šlo tedy o neuvěřitelný rodinný zážitek.
Od té doby se auto objevilo na řadě dalších přehlídek a výstav a vysloužilo si několik dalších ocenění, přičemž mnohdy „porazilo“ i veterány BMW a Porsche. I přes všechny ty ceny, medaile a diplomy to není nic v porovnání se zážitkem, když se Lynn se svým otcem poprvé společně v autě projeli. „Ta chvíle mě přesvědčila o tom, že nelituji jediného centu, který jsem do auta investoval,“ uzavírá Lynn.