Článek
Znalcům mohlo trvat tak asi pikosekundu, než zjistili, že nejde o běžnou řadu 7 z devadesátých let. A když pomineme, že podle mnohých jde vzhledem k jednoduchému a účelnému designu o poslední hezkou sedmičku – ačkoliv vzhled je velmi subjektivní záležitost – musíme uznat, že ta modrá metalíza v kombinaci s dvacetipaprskovými koly dělá opravdu divy.
Alpina B12 5.7 LWB byla a dodnes je skvělou kombinací luxusu a drtivé rychlosti. Jezdila až 280 km/h
Obojí je poměrně typickým poznávacím znamením vozů značky Alpina. Jde sice o dvorního úpravce BMW, ale zároveň je vedena jako samostatná značka – Alpiny už dokonce mívají své vlastní číslo VIN. Nesmí však chybět decentní pruhy na předním nárazníku, bocích a víku kufru.
Dost už bylo chození kolem horké kaše – pojďme si říct, proč je tato Alpina B12 5.7 LWB tak vzácná. Jedním z důvodů je fakt, že je to prostě Alpina – uznejte sami, že ne každý den se běžně zadaří jednu na silnici nebo parkovišti u supermarketu potkat.
Dalším zásadním důvodem je fakt, že těchto Alpin B12 5.7 vzniklo na základech sedmičkové řady generace E38 pouhých 202 kusů. A pozorný čtenář určitě zbystřil po přečtení koncovky „LWB“ ukazující na verzi s prodlouženým rozvorem. Těch se z oněch 202 kusů vyrobilo dokonce pouhých 59.
Atmosférický dvanáctiválec měl zvýšený objem z 5,4 na 5,7 litru a výkon dosahoval až 387 koní.
Dalším důvodem je, že tohle byla tak trochu „Sedmička na steroidech“, neboť její atmosférický dvanáctiválec byl značně upraven – oproti standardnímu BMW 750i E38 tu je nová vačková hřídel, jiné ventily a písty jsou o něco větší. Výsledkem je nárůst zdvihového objemu z 5,4 litru na 5,7 litru, a výkon se tak zvýšil z 326 koní a 490 Nm na fantastických 387 koní a 560 Nm „krouťáku“. Alpina B12 5.7 tak mohla uhánět až 280 km/h.
Další zajímavostí je, že se tu řadilo pětistupňovou manuální převodovkou z dílen ZF, ovšem značně upravenou přímo od Alpiny – šlo o jednu z prvních automatických převodovek, které umožňovaly manuální řazení pomocí tlačítek na volantu.
Není potom překvapením, že šlo o dokonalou kombinaci luxusu a rychlosti. Kromě fantastické kombinace laku Alpina Blue, zlatavých pruhů, typických dvacetipaprskových (a shodou okolností i dvacetipalcových) kol a černé kůže Buffalo s modro-zeleným prošíváním je tu také vše, co před 25 lety patřilo k vrcholu luxusu, tedy přední i zadní vyhřívaná sedadla, měnič na 6 CD nebo ovládání klimatizace ze zadních sedadel pomocí ovladačů v zadních opěrkách rukou.
Vůz byl k aukci v kanadském Ontariu dopraven jeho předchozím majitelem z Japonska a najeto má poctivých 85 600 kilometrů. Může se to zdát jako hodně, ale koneckonců ne nadarmo se říká, že s autem se musí jezdit a že jakmile jezdit přestane, začne umírat. Na druhou stranu pro auto staré čtvrt století je to pořád krásná hodnota a je vidět, že se s ním dá stále i po letech jezdit, jako když bylo nové. Což je snad ještě lepší, než kdyby šlo o tzv. „garážovou královnu“.