Alfa Romeo Giulia Veloce Ti – Aglio olio e peperoncino

Poté, co Alfa Romeo ohlásila příchod nových atraktivních modelů, nejednomu benzinovému nadšenci srdce zaplesalo. Když došlo na lámání chleba, bylo to ještě zajímavější. Stelvio, Giulia a pak ještě jejich Quadrifoglio deriváty, ztělesněná radost na čtyřech kolech.

Čas však ukázal kolísavou kvalitu a místy odfláknutý interiér. Zvláště infosystém neodpovídal cenám automobilů a některé ovládací prvky působily jako z výprodeje. Přišla však modernizace, která měla za úkol mnohé problémy vyřešit. Povedlo se? Odpovědi jsme hledali za volantem lehce omlazené Giulie Veloce Ti.

Když se na modrou krasavici podíváte, řeknete si, že jde přece o vrcholovou edici jen bez ikonického čtyřlístku na bocích. Nejspíš vás mate volitelný karbonový paket, který přidává masku, zrcátka, prahové lišty a zadní křídlo z uhlíkových vláken. Kola mohou mít obě edice shodná, takže se nejeden laik cítí být zmaten, či dokonce oklamán.

Ale není proč smutnit. Přece jen zastavěný dvoulitrový čtyřválec s výkonem 280 koní a točivým momentem 400 Nm patří k příjemně agilním a kultivovaným jednotkám. Jasně, neřve jako 510koňové QV, ale taky nestojí přes 2,2 milionu korun. Ve spojení s osmirychlostním automatem a čtyřkolkou se navíc bavíme o ideální kombinaci do všech provozních podmínek. Nežijeme totiž v Kalifornii, aby tu bylo stále léto a nezapršelo, eventuálně nezasněžilo.

Samotné dynamice pohonného ústrojí není moc co vytknout. S autem se poměrně rychle sladíte a poznáte, jak mu poroučet, aby dělalo přesně to, co požadujete. Samotný automat dokonce zvládá přejít do režimu plachtění, čímž snižuje spotřebu, nicméně tu u sportovního sedanu asi nebude řešit. Pokud vás to fakt zajímá, běžným užíváním se dá kombinovaně jezdit za 9 až 10,5 litru benzinu na sto.

Giulii lze přirovnat ke známému italskému jídlu – špagetám aglio olio e peperoncino. Jde totiž o klasiku, podobně jako značka Alfa Romeo sama. Vozidlo je výrazné vzhledem, projevem, zpracováním – tedy podobné česneku (aglio). Zároveň však umí být jemné jako olivový olej (olio), protože podvozkem v komfortním režimu ladně žehlí silnici a vysoká míra odhlučnění zajišťuje řízení nerušené okolním aerodynamickým hlukem.

Sportovní jízdě se jistě nebudete věnovat každý den, ale když si to budete přát, umí tahle alfa chutnat ostře jako chilli paprička (peperoncino). Nejde však o nic přehnaného, přece jen se koukáte na sedan, co váží zhruba 1 500 kilogramů a má výkon „jen“ 280 kobyl.

Podobně jako v kuchyni i tady Italové hráli na vyváženost, proto zajistili rozložení hmotnosti vozu 50 na 50 a ke čtyřkolce přidali ještě aktivní odpružení a volitelný diferenciál s omezenou svorností.

Výsledek? Čekali byste asfalt drásající káru, řvoucí do samotných pekel a práskající z výfuku rány hodné naštvaného čerta? Ne, tohle Veloce Ti neumí. Právě díky předmětnému naladění se chová kultivovaně, respektive většinu času pracuje pohon zadních kol, kterému například při dynamickém průjezdu zatáčkami nebo při rozjezdech přitakává přední náprava. Může to být zábava? Ale jistě, a dokonce velmi vyvážená.

Ve sportovním režimu navíc řízení a podvozek ztuhnou, naladit přesně na míru jdou i přední sedadla, a kdybyste náhodou chtěli řádit v noci, o osvětlení vpředu se postarají adaptivní bixenony.

Alfa Romeo však není jen o blbnutí, ale i o každodenním užitku. Lehká modernizace se dotkla také interiéru, proto to uvnitř konečně vypadá adekvátně k cenovce 1,5 milionu korun. Přepracování se rovněž dočkal infosystém, který vypadá jako od BMW a ovládá se podobně jako v BMW. A víte, kdo dělá nejlepší automobilové infosystémy na světě? BMW…

Neříkáme tedy, že v útrobách alfy pracuje špičkový bavorský software, ale díváte se na dospělácké rozhraní (až na pár výjimek) hodné prémiové italské značky.

Nákup Giulie rozhodně nebude sňatkem z rozumu, ale spíš z touhy po vášni. Je to jako když se divoce zamilujete do černovlasé Italky, co by svým tělem rozparádila i starce v klinické smrti. Auto bojuje s určitými kompromisy, některé laciné detaily v kabině kazí kýžený dojem, navigace Tom Tom má grafiku jak z roku 2010 a dotyková obrazovka multimédií velikostí rovněž nedostačuje, ačkoli je ladně zapuštěná do palubní desky.

A asi byste chtěli, aby tahle 280koňová jižanská kráska byla přece jen ostřejší a kdoví co. Jenže tím by trochu ztratila kouzlo varianta Quadrifoglio, která čeká na ty nejzapálenější nadšence. Námi testované Veloce Ti je zkrátka „al dente“ neboli tak akorát.

Český trh na to má jiný názor a spíše než italskou krásu preferuje německý perfekcionismus. Stačí se podívat do statistik Svazu dovozců automobilů. Konkurenční BMW řady 3 dosáhlo od začátku roku do srpna 399 prvních registrací, zatímco Mercedes-Benz třídy C jen 192. Když vám prozradíme, že nových giulií se na našich silnicích objevilo letos jen 26, pochopíte, že v zemi zaslíbené řepce olejce zkrátka výrobky turínské automobilky moc nefrčí.

My to na jednu stranu chápeme, přece jen za nějakých 1,7 milionu korun (přibližná cena testované specifikace) můžete mít jiné a třeba i lepší vozy. Na stranu druhou, málokterý z nich bude tak osobitý, vášnivý a plný různorodých pocitů. Giulia tedy osloví všechny, které láká určitá výjimečnost, lehká výstřednost a jízdní zážitky, jenž se v případě Veloce Ti Q4 rovnají dobře uvařeným špagetám s jemným olivovým olejem, česnekem a chilli papričkami.