Alfa Romeo Giulia 2,2 JTDM – bude to láska na celý život?

Zamilovat se do vysportované italské krásky s energickým srdcem z Ferrari, to by uměl každý. A většina to taky udělala, jenže jen málokdo si 510koňovou Giulii QV mohl za ty dva miliony skutečně koupit. Záchrana legendární automobilky se sportovním srdcem tak leží na bedrech běžných spotřebních verzí, nejčastěji s turbodieselem pod kapotou.

A upřímně, i té je zatraceně lehké propadnout hned na první pohled, když vypadá – zvlášť v téhle červené – tak sexy, že by mohla hrát hlavní roli v automobilovém soft pornu. Tedy kdyby se něco takového skutečně natáčelo. Takové však byly Alfy od pradávna – předchozí modely 156 i 159 byly taky úžasné čtyřkolové kočky, které vás poslaly do kolen na první dobrou.

Většinou taky měly dost sexy interiér – tedy do chvíle, než jste ho začali používat. Giulia je slušně zpracovaná po materiálové stránce, slícování je perfektní, ergonomie zcela neitalsky v pořádku a prostoru je uvnitř taky dost. Řidič sedí pěkně nízko s nataženýma nohama, volant má před hrudníkem a v oblasti vybrání pro palce je pevnější kůže, která se jen tak neošoupe. Perfektní! Ano, do špičkové úrovně mistrovských Němců tu stále trošku chybí, jde však už jen o drobnosti jako preciznější přepínání joysticku řazení, sladěnější chod otočných ovladačů nebo propracovanější infotainment s českou lokalizací. Nic, s čím by se nedalo žít…

Na to všechno navíc zapomenete, jen co se rozjedete. Řízení má správnou váhu a přesnost, podvozek skvěle kombinuje poddajnost se stabilitou, šasi působí lehkonoze a obratně. Šasi má spoustu přilnavosti a je naladěné neutrálně, ale když to v zatáčce přišlápnete, velmi dobře cítíte, jaká kola má Giulia poháněná. A to je prostě hrozně fajn pocit. Přesně takhle by správná Alfa Romeo měla jezdit!

A vlastně ani nevadí ten nafťák pod kapotou. V nabídce je hned ve čtyřech výkonových specifikacích (136 k, 160 k, 190 k a 210 koní), které jdou kombinovat s šestistupňovým manuálem, nebo s osmistupňovým automatem, nejsilnější verze je v nabídce pouze s automatem a ve čtyřkolce. My jsme vyzkoušeli 190koňovou verzi s automatem, které představuje ideální variantu. A je to velmi uspokojivé svezení – motor má spoustu síly a převodovka řadí naprosto hladce a neznatelně. Když se klikatá okreska změní v širokou dálnici táhnoucí se k horizontu, Giulia se vyklidní a stane se z ní pohodlný a uvolňující polykač kilometrů s komfortním podvozkem, nenáročným řízením a sadou užitečných jízdních asistentů, které vám dovolí se za volantem trochu uvolnit. Jen ten motor by mohl být tišší…

Největší otázky se samozřejmě týkají dlouhodobé spolehlivosti a k té vám, bohužel, nemůžeme mnoho říci. Naše testovací auto mělo nalítáno 22 tisíc kilometrů a působilo jako nové. Nic nevrzalo, nic neodstávalo, nic neupadlo, Alfa startovala i pod čepicí sněhu, který nás potkal. Bylo by ale vážně smutné, kdyby tomu tak nebylo.

Takže se zdá, že Giulia je i s dieselem velmi v pořádku. Není tak úžasná, abyste kvůli ní utíkali od prémiových Němců, ale pokud se zamilujete do jejího designu (za to se vážně nestyďte, stalo se to nám všem), tak nebudete ve srovnání s konkurencí muset dělat žádné nepříjemné kompromisy jako v minulosti. Pořád víc toužíme po vzrušující verzi QV nebo alespoň rozdováděné Veloce, Giulia je ale vážně příjemné auto i s obyčejným dieselem. Tahle láska jen tak zkrátka nevyprchá!

Vážně si nemůžete dovolit Quadrifoglio Verde ani Veloce? Škoda. Ale 200koňový benzinový motor s automatem bude taky dost dynamický a kultivovaný. Pokud ho však nechcete živit, nabízejí se vám hned čtyři verze s turbodieselem. A tady je doporučení snadné – kupte si tu nejdražší, jakou si můžete dovolit (ačkoliv tu 210koňovou, jen pokud nutně potřebujete pohon všech kol). Testovaná verze stála 1 085 000 Kč, ale dealer vám určitě udělá lákavější nabídku.