Článek
V roce 1953 zkusila Alfa Romeo spolupracovat s designovým centrem Bertone a výsledkem mělo být co nejvíce aerodynamické auto světa. Úkolu se zhostil jistý Franco Scaglione, který dříve studoval letecké inženýrství. Jeho příběh je strhující i smutný zároveň. Měl obrovský talent, ale navzdory tomu zemřel takřka v chudobě a zapomnění. Přitom byl jedním z velkých géniů svého oboru.
Mistr proudnicového tvaru
Franco Scaglione se narodil v roce 1916 v rodině vojenského lékaře a vrchní sestry Červeného kříže. Od dětství toužil, ostatně jako skoro každý správný Ital, navrhovat úžasné automobily. Sen ho neopustil ani během druhé světové války, kvůli které studia leteckého inženýrství nedokončil. Během války se stal britským zajatcem v Libyi. Odtud se dostal lodí až do zajateckého tábora v Indii, a teprve rok po válce se mu podařilo vrátit zpět do kalabrijské Cosenzy, kde žila jeho matka.
První práci se mu podařilo najít až následujícího roku v Boloni. Navrhoval oblečení, později jeho práci prodávaly i mnohé slavné módní návrhářské domy. Dokázal vydělat slušné peníze. Jenže Scaglione měl v hlavě stále svůj sen – konstruovat úžasná aerodynamická auta. Na začátku 50. let se mu povedlo konečně přesídlit do Turína, města italského automobilového průmyslu. Jeho práce se zde konečně dostala k Battistovi „Pinin“ Farinovi, ale k realizacím nedošlo. Skutečná spolupráce vznikla až se studiem Bertone v roce 1953 a Franco Scaglione zde nakreslil jedny z nejúchvatnějších automobilových karoserií 50. let.
Tři extravagantní modely Alfy Romeo jsou Berlinetta, Aerodinamica a Tecnica (odtud zkratka BAT, nespojujte se slovem „netopýr“). Vězte však, že Scaglione byl tvůrcem i úžasných tvarů Alfy Romeo Giulietta Sprint, mého snad nejoblíbenějšího automobilového designu 50. let. U studia Bertone pracoval několik let, rozloučil se s ním v roce 1959 a pracoval sám na sebe. Vznikla spousta úžasných projektů. Pro Carlo Abartha vytvořil úžasnou karoserii na bázi Porsche 356 B (Abarth Carrera GTL). Jeho koncept vozu 350 GTV se stal jasnou předlohou prvního sportovního vozu, který vytvořil Lamborghini (poněkud na truc z nespokojenosti přístupu Enza Ferrariho k jeho zákazníkům, mezi které do té doby patřil). Ve druhé polovině 60. let stál u zrodu jednoho z nejpůvabnějších sportovních vozů všech dob, Alfy Romeo Tipo 33 Stradale.
BAT 5 neměl ani světla, ale aerodynamikou překonal i Tatru
Koncept „BAT“ vypadal ve své době jako pravé zjevení. Žádný podobný automobil nikdo předtím ani potom nevyrobil. Byl funkčním exemplářem s velmi lehkou ocelovou karoserií. Názorně ukázal, co vše lze s kovovými konstrukcemi zvládnout. Tohle auto vypadá se zakrytovanými koly jako rychlostní stíhačka, která se na solné pláni rozparádí možná až k rychlosti jeden Mach. Za jejím volantem by snad nemohl sedět nikdo jiný než Chuck Yeager, protože jiní by se neodvážili.
V následujících dvou letech vznikly další „Batmobily“
Pod kapotou všech tří vozů z let 1953-1955 je stejná technika. Vychází z podvozku Alfa Romeo 1900. Tehdy pokrokový dvouvačkový čtyřválec dosahoval výkonu kolem 100 koní. Díky úžasnému součiniteli odporu vzduchu Cd 0.19 byl na svou dobu i úžasně rychlý. Jeho až teatrálně velké zalomené ploutve vzadu zajišťovaly optimální proudění vzduchu. Scaglione se očividně inspiroval ve světě podmořského života. Jen malá hrstka automobilových designerů se takto uměla nechat inspirovat přírodou a základními fyzikálními zákony. Jistě, můžete ihned namítnout, že s výjimkou úžasného mistra jménem Luigi Colani. Ten byl přírodními tvary i aerodynamikou přímo fascinován. Nikde jsem to v literatuře nedohledal, ale soudě podle jejich výtvorů, podle principů, které oba pánové ctili, by si Colani se Scaglionim neuvěřitelně dobře rozuměli.
Přijeďte se podívat na úžasnou trojici italského moderního umění do Londýna. Třetí listopadový víkend se koná velká výstava moderního umění aukčního domu Phillips na Berkeley Square. A tahle tři úžasná auta tam budou pohromadě k vidění. V 80. letech se je povedlo sjednotit do jedné sbírky jistého japonského milovníka umění. Zaplatil za ně závratných osmnáct milionů dolarů, aby se v půlce 90. let sbírka objevila v Británii a kupodivu za třetinovou vyvolávací cenu. V té době se s auty projel dokonce i Jeremy Clarkson pro původní pořad BBC, Top Gear. Automobily prošly v dalším desetiletí citlivou renovací a jsou dodnes součástí jedné sbírky. Dlouhodobě byly potom k vidění v Blackhawk Museum v Kalifornii. Trojice aut se účastnila i jako čestní hosté jedné z Concourse d’Elegance v Pebble Beach a dalších prestižních výstav italských klasických automobilů.