Článek
V roce 1985 uvedla automobilka Alfa Romeo poslední model, který vyvíjela samostatně – typ 75. Šlo o čtyřdveřový sedan střední třídy, jehož přísně hranaté tvary navrhnul Ermano Cressoni z designového oddělení automobilky. Techniku sdílel s modely Alfetta, GTV a SZ/RZ, aby se vývoj vyplatil. Vyrobil se i prototyp kombíku, ale k jeho výrobě nikdy nedošlo. Auto bylo oblíbené u italské policie i jako závodní speciál na okruhy. Proslavil jej mimo jiné i Jeremy Clarkson zdevastováním jednoho kusu v populárním Top Gearu.
Nástupce Giulietty byl velmi oblíbený a během krátké produkce bylo vyrobeno přes 380 tisíc aut. Část své techniky sdílel se svým předchůdcem, kterého si třeba také někdy představíme. Od slovního názvu se Alfa Romeo odchýlila, aby oslavila 75 let výroby. Design je účelový a striktně hranatý, vůbec ničemu to ale nevadí. Ulítle snad tohle auto působilo jen v ostré homologační verzi Turbo Evoluzione. Odlišnost od konkurentů je tady patrná na první pohled. Vzhled si Alfa spískala sama podobně jako u modelu 33, žádný renomovaný designér jí s tím nepomáhal. Typickým prvkem je ale rozhodně černá linka přes celé auto přecházející plynule v zadní křídlo.
Ale nemyslete si, že když je to hranatá škatule, má špatnou aerodynamiku. Naopak svým součinitelem odporu 0,37 patří tahle Alfa k nadprůměru své doby. Platformu a střední část karoserie včetně dveří přebral typ 75 od předchozí Giulietty. S delšími převisy ale inženýři dosáhli lepších deformačních zón a většího zavazadlového prostoru. Že je to Alfa ale poznáte, protože vepředu zbylo dost místa na typickou masku.
Jednoduchý vzhled pokračuje i v interiéru, který je strohý a plný hranatých tvarů. Na palubce je však diagnostický počítač Alfa Romeo Control, který monitoruje celé auto. Pozice za volantem je ukázková a od sedadel, která jsou pohodlná a přitom mají sportovní tvarování, se budete nechávat objímat radši, než od přítelkyně. I když to asi ne, každopádně správná Alfa je také taková milenka. Páka ručky připomíná knipl z dopravního letadla a určitě musí být sranda za ní tahat třeba v zimě, i když v zadokolce to zas tak potřebovat nebudete. A spínače oken na stropě mi vážně chvíli trvalo najít. Vzadu je místa dost, takže na praktičnosti tenhle youngtimer nenachytáte. Mohou za to mezi podběhy zapuštěná zadní sedadla.
Auto je velmi lehké a má jen něco málo přes tunu. Navíc je o něm dobře známo, že je absolutně skvělé vyvážené. Vděčí za to uspořádání transaxle s pětikvaltem umístěným vzadu a napojeným přes samosvor na zadní kola. Mimochodem tohle uspořádání je u masového cestovního auta opravdu výjimečné, jinak se k němu uchylovali jen výrobci sportovních aut. Vepředu je torzka, vzadu náprava de Dion, aby auto mělo trochu charakteru. Zadní brzdy nejsou hned za koly, takže se snížila neodpružená hmotnost, hůře se ale chladí, dávejte tedy pozor na vadnutí. Jsou ale krásně dávkovatelné a citlivé. Velmi dobře je naladěn podvozek, díky kterému má pětasedma neustále grip, ať tahám za volant, jak chci. U toho řadím jak blázen pákou, která mi padla okamžitě do ruky. Právě kombinace toho všeho z téhle Alfy dělá řidičsky absolutně úžasné auto. Tedy hlavně, pokud si vyberete nějaký větší benzínový motor.
Vepředu mohla být široká paleta motoru od šestnáctistovky po třílitrový vidlicový šestiválec, já konkrétně vyzkouším dvoulitrový Twin Spark DOHC s manuálem, i když v nabídce byl i automat. Twin Spark je vybaven dvěma svíčkami na válec, má variabilní časování ventilů, výkon 146 koní v 5800 otáčkách a krouťák 186 Nm ve 4000 otáčkách. Vytáčení má smysl a tenhle motor je tak živý, že vás to bude bavit. Jistě, miluju šestiválce, busso obzvlášť, ale jestli jezdí lépe než uječený agilní Twin Spark, to si bez vyzkoušení obou netroufám soudit. Něco mi ale říká, že tenhle nejmodernější čtyřválec z nabídky modelu 75 bude ve finále víc na řidičské požitky, zatímco V6 bude kralovat na delších trasách a pochopitelně zvukově. Ani čtyřválec nemá marnou akustickou kulisu. Manuální pětikvalt je přesný a manipulace s pákou mi dělala radost při každém pohybu. Stejně tak hřebenové řízení je neuvěřitelně přesně, právě tak, jak by to mělo u sportovních sedanů být. Prvotřídní ovladatelnost a citlivost auta je výborná, dokonce si myslím, že ten pocit ze svezení je – a teď budu prohlášen za kacíře a obřadně upálen – lepší než BMW E30. To, jakým způsobem je v autě vše cítit, je absolutně fantastické. Navíc má – kacířská myšlenka číslo 2 – celkem rozumnou spotřebu 6 litrů při rychlosti 90 km/h.
Alfa po přerodu ve značku Fiatu nahradila 75 typem 155 na platformě hatchbacku Tipo. Svým způsobem to bylo stále kvalitní výborné auto, ale předokolka už to neměla tak lehké u fanoušků. Za volantem 75 jste prostě větší fajnšmekr a navíc si každé z 387 tisíc vyrobených aut zaslouží záchranu (tedy rozhodně každé benzínové). Jezdí skvěle a že je někdy elektrika svéhlavá, to patří k charakteru auta.
Názor majitele
Alfa Romeo75 je opravdu vjimečn auto a na každ svezen se hrozně těšm. Ten šlenej zvuk a to jak to auto vykružuje zatčky jak carvingov lyže... Na tom autě je třeba na podvozku naprosto vše jinak,než bylo na autech normln poslednch cca 40let, jen držba trochu nročnějš, ale když ji člověk chytne pod krkem a prothne pr zatčkami za řevu motor ve vc jak 7 tis. otčkch, kdyžprsk a bublvfuk,je lepš než sex... ANO, JE!