Článek
A nezačnu zlehka Juniorem 1300, ale přímo vrcholnou verzí 2000 Veloce (Veloce znamená rychlé). Ta se vyráběla mezi roky 1971 až 1976 a vzniklo 37 459 kusů. Úžasné a elegantní tvary od studia Bertone si však ponechává i tato verze. Je to sice jednoduchý a velmi prostý design, přesto v sobě skrývá určitou genialitu. Poměr skleněné plochy vůči zbytku auta činí kupé krásně vzdušným. Vydržel bych se na něj koukat hodiny a pořád bych nacházel nějaké rafinované prvky, například prolisovaná žebra kolmé masky tvořící klasický znak vepředu. Právě tato zdobená maska se uplatnila hlavně na lepších verzích. Ty se pak liší i většími zadními světly nebo originálním designem kol. Krásné jsou i netradiční kliky s otvorem na klíček uprostřed nebo maličké stěrače.
První představení proběhlo v roce 1963 na závodním okruhu Monza. Kde jinde taky představit nástupce sportovní Giulietty Sprint. Obecně se tomuto typu říká Bertone Coupé, protože designér a karosářská verze je ve finále to hlavní, co všechny verze spojuje. Nenechte se ovšem zmást pojmenováním, protože tvary nenavrhnul přímo Nuccio, nýbrž jeden z jeho tehdejších zaměstnanců – Giorgetto Giugiaro (ano, později se osamostatnil). Ten vycházel z předchozích modelů 2000 a 2600 Sprint, ale výsledkem práce je božsky vypadající auto a jedna z nejkrásnějších Alf vůbec. Zdá se, že takhle má vypadat absolutně ideální kupé.
Interiér je prostorný, elegantní a díky velké prosklené ploše krásně prosvětlený. Trůní v něm absolutně nádherný volant s dřevěným věncem, kdy už při pohledu zatoužíte se ho dotknout. Za ním pak sedíte na pohodlných světlých kožených sedadlech v takřka ideální pozici. U nohou máte pedály tak krásné, že je snad škoda na ně šlapat. I na spínačích a budících je vidět, že si někdo dal s jejich vzhledem hodně záležet. Pro dva je prostor adekvátní, místa vzadu ale rozhodně nejsou pro dlouhány. Jejich stížnosti budete stejně za volantem téhle krasavice vesele ignorovat. Slušně velký je i kufr, který nabízí na youngtimer nevídanou praktičnost. A ve verzi 2000 Veloce má i ze všech kupé nejlepší výbavu s dřevěným dekorem a světle koženým interiérem.
Pod kapotou krásného skvostu je lehký dvouvačkový hliníkový čtyřválec se dvěma ventily na válec, který přímo lační touhou po vytáčení. Probouzí se okamžitě a hned zkraje je dost hlasitý. Spoléhá na dva dvojité karburátory Weber, jak už jsme v italských autech zvyklí. Nechybí mu ta pravá italská dravost, zvukový exhibicionismus a nástup síly je třeskutě rychlý. V pěti tisících otáčkách řve jako blázen krásně mechanickým rachotem, ze kterého vám běhá po zádech příjemná husí kůže. Právě nad touto hodnotou se dostaví i maximální výkon 132 koní. Tak krásný zátah by mu mohl závidět leckterý mladší automobil, na stovce jste za méně než 9 sekund a umí jet skoro 200 km/h. Rychlá a živá tedy tahle Alfa opravdu je.
Motor je spojen s úžasnou pětistupňovou převodovkou (na svou dobu pokroková, tehdy frčely tříkvalty), jejíž ovládání dlouhou zalomenou pákou skýtá neuvěřitelnou radost. Dráhy jsou krátké a přesné a po pár okamžicích tam kvalty sázíte po paměti, jak kdybyste s autem jezdili léta. Příjemnou tuhost nabízí i spojkový pedál, se kterým hned získáte lepší zpětnou vazbu z ovládání auta. Pak už jen dolujete motor na maximum, zatímco vám prská a práská do výfuku svůj koncert. Zrychluje ale naprosto famózně, jen pamatujte, že také v tu chvíli potřebuje svou dávku paliva..
A výborná odezva přes tužší spojku je dalším prvkem, který dělá z řízení tohoto auta tak intenzivní činnost. Nemusíte se dokonce ani bát tuhle krásku trochu provětrat, protože kotoučové brzdy na všech kolech toho zvládnou docela dost a jsou krásně citlivé, takže se dobře dávkují. Úžasné je i vzhledem k věku auta neuvěřitelně přesné a citlivé řízení. I přes absenci posilovače není těžké ani v pomalých rychlostech. Propracovaný podvozek funguje brilantně. Když někdo chtěl, mohl si i připlatit za samosvorný diferenciál, tady ale není, i když se prý už usilovně shání. Pak by se jistě mnohem lépe dalo hrát s lehkou přetáčivostí, kterou Alfa nabízí. Takhle je při nájezdech do zatáčky dost neutrální. Přes citlivé řízení to velmi dobře víte.
Robustnost a spolehlivost pak čiší z celého auta a působí na řidiče velmi solidním dojmem, vůz váži zhruba tunu. Navíc budete i překvapeni rychlostí, protože Veloce je pocitově pomalejší. Jeho klidná jízda vypadá tak na 80 km/h ale ve skutečnosti jedete zhruba stovkou. Autu po chvíli plně důvěřujete, tak čitelné a neutrální má chování. A není ani nijak výrazně nepohodlné, naopak nerovnosti zvládá Alfa podobně, jako moderní auta. Její sofistikovaný podvozek je prostě brilantní a funguje i na běžnější jízdu, kdy je dostatečně pohodlný. Tohle ve mně asi definitivně zlomilo pocit, že to není běžný starý sporťák, ale jedno z „must have“ aut, co si člověk pořídí, když náhodou získá sedm miliard dolarů.
Vlastně jsem tohle auto považoval za takovou obyčejnou Alfu Romeo ze sedmdesátek, za pohledný excentrický sporťák, který bude celkem fajn. Jenže to jsem se šeredně spletl, je božská a já bych strašně moc chtěl mít jednu a po nocích a volných dnech jí prohánět po venkovských silničkách v okolí (navíc opravdu dobře svítí, což bývá neduh starých aut). Je to jedno z těch aut, které by vás nutilo vyrážet denně kamkoliv, hlavně když se tam pojede dost dlouho, abyste se bavili. Důvod si vymyslíte cestou, třeba pojedete plavat a až na místě si uvědomíte, že nemáte plavky, takže můžete jet zase tam a zpět.
Na denní ježdění je rozhodně použitelná a ještě vám její elegance dodává pocit prestižnosti. Její malé rozměry a hmotnost v kombinaci s potentním motorem a úžasnými reakcemi fungují absolutně skvěle. V téhle Alfě máte zkrátka styl! Stačí jí jen věnovat odpovídající péči a nezanedbat servis a antikorozní ochranu. Shánět díly není díky britské firmě Alfaholics až tak těžké, díky velkému množství vyrobených aut je součástek dodnes dost. Znáte to, dokud si nekoupíte Alfu, nebudete Petrolhead. A tahle za to stojí.
Značka krásných modelů
Že jsem se do starch Alf Romeo tak trochu zamiloval, to už jste si při čten člnku asi všimli. Těžk je, že ke koupi se jich nabz strašně moc. Stle aleu mne vede elegantn absolventův kabriolet Spider třet generace (gumk) s dvoulitrem. Jeho test si můžete připomenout zde.