Alfa Romeo 1900C Super Sprint – Grande Bellezza

„Víte, proč jsou italská auta tak krásná? Aby se na ně hezky dívalo, až přestanou jezdit a vy na ně budete akorát smutně koukat ze škarpy.“ Je to už hodně vousatý vtip, ale dnes znovu potvrdil svůj reálný základ, to když Alfa při statickém focení spolykala poslední zbytky paliva v nádrži, aby pak s doplněnou nádrží odmítla nastartovat. A to jsem se tolik těšil na svezení, na pohodové plutí krajinou zalitou sluncem, při kterém by mi v hlavě hrála skladba „On days like these…“

Ale ten pohled na stojící auto vážně není nikterak špatný! Elegantní kupé totiž na zkráceném šasi populárního poválečného sedanu Alfa Romeo 1900 navrhlo v roce 1951 studio slavného Battisty „Pinin“ Fariny. Verze 1900C tak měla patřičně vysportovanou siluetu, ladně prohnuté křivky a citlivě propojené plochy. Ta nádherná příď s maskou ve tvaru štítu a dvěma sacími otvory, ty krásně hladké boky odlehčené vyplétanými chromovanými koly a smyslný zadek, který byste si chtěli pohladit. Je to prostě úžasně sexy Italka. A jako správná Italka je také trochu náladová, pořád nechce nastartovat.

Aspoň mám čas vychutnat si neméně skvostný interiér. Skoro se stydím vstoupit na ten krásný béžový kobereček na podlaze, ale když pak vklouznu na smetanovou kůží čalouněné sedadlo řidiče a bříška prstům položím na tenoučký věnec volantu, přeběhne mi mráz po zádech. Sedět v něčem takhle nádherném je výjimečný zážitek – a ani k tomu nejsou potřeba lány kůže, gigantické displeje nebo dlouhé pruhy LED osvětlení.

Stačí jen palubní deska v barvě karoserie Rosso Matador a do ní zasazené kulaté budíky s krásným bílým fontem na černém podkladu. Všechno je tu drobné, decentní a dýchá to duchem historie – tenké A-sloupky, ozdobná madla a kličky dveří, volant s chromovaným okružím a znakem automobilky i klíč v zapalování umístěný netradičně nalevo od volantu. Zkouším jím otočit, motor se chvilku převaluje, ale stále nechce chytit. Tak jo, solo un momento, bella mia.

Zatím si pojďme připomenout kousek historie modelu 1900. Možná víte, že byl pro značku Alfa Romeo přelomový: byl to její první sériový vůz bez samostatného šasi odděleného od karoserie a jako první se kompletně vyráběl na produkční lince. Za deset let výroby (1950–1959) vyjelo z milánské továrny přes 21 tisíc vozů. Šasi bylo však navržené tak, aby na něm mohli stavět i nezávislí karosáři – o svůj kus slávy se podělily další věhlasné karosárny jako Zagato, Ghia, Bertone, Vignale a mnohé další. Jenže právě toto dílo karosárny Pininfarina navržené týmem kolem Orazia Satty, který měl duši umělce a ruce sochaře, patří do zlatého fondu automobilové historie. A to nejen kvůli své kráse, ale i výjimečnosti – vzniklo totiž jen 100 kusů a do dnešních dní se jich dochovalo pouhých 36.

Výborně, už tu máme startovací kabely, které konečně vdechnou život jejímu cuore sportivo, sportovnímu srdci v podobě řadového čtyřválce se dvěma vačkovými hřídeli a dvojicí karburátorů Solex. Decentně si odkašle a ustálí se na hladkém chraplavém volnoběhu. Ve verzi Super Sprint produkoval motor nějakých 100 koní (pozdější verze Super Sprint Ti se dvěma dvojitými karburátory nabízela dokonce 117 koní), což tunu vážícímu kupé stačilo na dosažení (tehdy) závratné rychlosti 180 km/h. Není divu, že se model 1900C stal úspěšným závodním vozem na okruzích v Itálii, ale i jinde po Evropě.

Dnes ale závodit nebudeme, Alfa už mi svým úvodním stávkováním dala najevo, že by dnes uvítala zvláště něžné zacházení, tak jí ho rád dopřeju. Přitom jí silniční sport není nijak cizí, vpředu má totiž nezávisle zavěšená kola a vzadu tuhou nápravu, bubnové brzdy ve všech rozích na lehoučké auto také bohatě stačily a motor má síly a chuti do života evidentně dost – radostně se vytáčí a předvádí svůj zátah s typickým sonorním vrčením, které mě nutí se usmívat.

Řídit tohle auto je lahoda. Je už skoro sedm dekád staré, přesto jsou všechny ovládací prvky přesné – volant stačí držet konečky prstů (tedy za jízdy, na místě musíte kvůli absenci posilovače pěkně postaru zabrat), odezva za plyn je okamžitá, spojka má jasný chod a řazení čtyřstupňové převodovky pákou pod volantem je naprosto přesné. A to je u takhle starého auta vážně nezvyklé, obvykle je jejich řízení spíše vágní, motory bývají ospalé a kvalty si spíš náhodně losujete, než vybíráte. Akorát brzdy trpí letargií klasických aut. Opatrně, Martine, velmi, velmi opatrně…

To nejdůležitější jsem vám totiž ještě neřekl – tohle konkrétní auto má hodnotu skoro osm milionů korun! Jistě, je to částka adekvátní výjimečnosti tohoto kusu, ale pro našince je to naprosto nepředstavitelná suma. A každému správnému milovníkovi aut by i ta nejdrobnější oděrka této krásky zlomila srdce. O to víc si momenty za volantem Alfy užívám. Vychutnávám si jemné řízení, radostné vrčení motoru, ladné plutí krajinou, která je zalita teplými paprsky letního slunce. Questi giorni quando vieni il belle sole…

Jsem okouzlen. Alfa Romeo 1900C je skutečně křehká kráska se vším všudy – vzrušujícími tvary, kvůli kterým by se ještě nedávno vedly války, silným charismatem zarývajícím se do srdce, jemným chováním a srdcem plným vášně, jímž vás prostě uchvátí. Už to z ní dělá naprosto výjimečný vůz, což její významná historie a současná unikátnost jen umocňuje. Ach, kéž bych nemusel vyloupit banku, abych jí směl šeptat „mi amore“ a vzít ji na výlet do alpských pasů… Ale vzpomínky na ni mi nikdo nevezme a já na tento den nezapomenu. Nikdy.

Za zapůjčení testovacího vozu děkujeme investiční platformě Portu Gallery.