Článek
Jelikož dnes Alfa vyrábí Giulii Quadrifoglio Verde – ano, tu s biturbo V6 a 500 koni – má věhlasná M3 poprvé v historii rovnocenného soupeře z Itálie. Jenže tři dekády nazpět mohlo být všechno jinak.
Základem pro Alfu Romeo 155 GTA Stradale posloužila 155 ve verzi Q4. Ta sdílela klíčové komponenty jako motor a pohon s Lancií Delta Integrale, a tak by šlo o příhodný základ pro něco, co mělo být poctou závodní 155, která soutěžila v seriálu cestovních vozů. Projekt dokonce měl i toho správného lídra – nebyl jím nikdo menší než Sergio Limone, duchovní otec Lancie 037. Co by se mohlo pokazit?
Vpředu se tak uhnízdil 190koňový turbomotor, který byl skryt za ostře řezaným předním nárazníkem, jenž evokoval právě závodní verzi. Vzadu je pak doplňovalo velké křídlo a propracovaný nárazník. Zkrátka na první pohled kladivo na M3 jak vyšité.
Kromě motoru a systému pohánění náprav si 155 GTA vypůjčila od Delty i trochu „povrchnější“ díly, třeba ušaté závodní sedačky, závodní volant, a dokonce i spínač pro odpojení baterie. Zkrátka závodní auto na značkách. Tak jako M3 a 190 Cosworth.
Jenže bylo tu pár ale, která stála GTA Stradale v cestě. Prvním byl kupodivu motor. Bossové Fiatu tehdy orodovali za silnější jednotku V6, která by i více připomínala závodní auto. To však bylo neprůchodné s ohledem na pohon všech kol odvozený od Delty, konkrétně jeho přední trakt. A druhým, neméně podstatným hřebíkem do rakve se stal fakt, že výroba 155 GTA Stradale vyžadovala celou novou výrobní linku, což samozřejmě přes účetnictví a rozpočtáře nemohlo projít. Osud závodního derivátu 155 tak byl zpečetěn. Vznikl tím pádem jen jeden jediný prototyp.
Auto si ale prožilo svých pár minut slávy, a to na různých exhibicích a podobně. Stalo se tak třeba v souvislosti s Bologna Motor Show a během Velké ceny Itálie 1994, kde ji jako oficiální Medical car řídil tehdejší vrchní záchranář Sid Watkins.
To je ale tak všechno, pak se auto stalo takovou řekněme děvečkou; střídalo jednoho majitele za druhým. Prvně se jej ujal italský rallye jezdec Antonio Fassina, než ji posléze přenechal kamarádovi. Podle dokumentace poté byla registrována v Německu, následně se na sklonku milénia vrátila zpět na Apeninský poloostrov. Přičemž současný majitel ji koupil teprve před pár lety.
A ten ji nyní chce vydražit v aukční síni Bonhams – slušné načasování, řekli bychom. Youngtimery se v poslední době dostávají hodně do kurzu. Tento jednorožec za ta léta najezdil jen 40 tisíc kilometrů, a až 27. října půjde takzvaně „pod kladivo“, bude vyhodnocen zhruba na 190–220 tisíc eur, tudíž 4,7 až 5,6 milionů korun. Nechcete si taky přihodit?