Článek
Popudem pro vývoj tohoto prototypu byl podnět od ministerstva zahraničí, které v roce 1958 požadovalo speciální zemědělské vozidlo pro převoz nákladu i osob. Projekt dostal název Agromobil a vedl jej Julius Mackerle z Ústavu pro výzkum motorových vozidel (ÚVMV) a hlavní inspirací byl vojenský terénní speciál Steyr-Puch Haflinger. I ten má mimochodem české kořeny, navrhnul jej Erich Ledwinka, syn slavného Hanse Ledwinky. Původně se uvažovalo o tom, že by auto vyráběla motorkárna ČZ ve Strakonicích, ale nakonec projekt převzala Škoda, která jej měla už částečně rozpracovaný. První prototyp v AZNP dokončili už v roce 1961. Nebo spíš prototypy, byly totiž tři.
Konstruktéři použili motor a převodovku z velkého kombíku 1202, aby bylo auto snadněji vyrobitelné. Novinkou však byla dvoustupňová převodovka na přiřazení předního pohonu. Byly tady i uzávěrky diferenciálu obou náprav a celkově lehká váha – jen 936 kg, což bylo v terénu taky plus. Za dvoumístnou kabinou bez střechy a se sklopným čelním oknem se nacházela otevřená ložná plocha. V nepříznivém počasí byla k dispozici látková střecha.
Auto podobného ražení se rozhodla vyzkoušet i armáda, které by se podobný stroj také hodil. A ve výsledku bylo auto mnohem lepší, než sovětský GAZ 69. Pravdou je, že se při testu porouchal diferenciál a byly kritizovány brzdy, obojí se však dalo snadno vyřešit.
Škoda už se chtěla pustit do dvacetikusové ověřovací série, ale nakonec z plánů sešlo. Vzniklo prý jen 5 sériových aut, pak Ministerstvo strojírenství rozhodlo kvůli nedostatku financí projekt v roce 1963 ukončit. Bylo vyrobeno jen několik málo prototypů, přesný počet není znám, ale nejčastěji se hovoří o 13 hotových autech. Stroj tak čekal nakonec jeden jediný úkol – účinkování ve filmu Kdyby tisíc klarinetů. Dnes existují minimálně dva kusy, z nichž jeden patří do sbírek muzea Škoda a druhý vojenskému muzeu Lešany. Jejich kus sloužil původně v ČZM Strakonice u Lidových milicí, poději patřil soukromému sběrateli.
