Osm zajímavých ojetin, se kterými vystoupíte z davu

Různé žebříčky ojetin čas od času děláme, ale k tomuto nás přivedl jeden z vás čtenářů. Odchytil mne, když jsem zrovna nasedal na naši redakční Jawu 300 CL. Dal se se mnou do řeči a mimo jiné přišlo i na ojetiny. Že by prý chtěl něco zajímavého, že nechce „jezdit škodovkou jako každej druhej“, abych přesně citoval.

Inu, to je docela dobrý námět na článek. Zkusili jsme tedy dát dohromady seznam aspoň osmi zajímavých ojetin, které jsou poměrně spolehlivé a určitě stojí za úvahu, pokud chcete jezdit něčím jiným než jen tím všudypřítomným spotřebičem. Hledat je asi budete trochu hůř, ale to už je daň za výjimečnost.

S tímhle sedanem rozhodně z davu vystoupíte. Ačkoli základní konfigurace s motorem vpředu podélně a pohonem zadních kol slibuje mimořádné zážitky, výrobce bohužel k nejzajímavějšímu motoru nenabízel manuální převodovku. Benzinový dvoulitr s turbem, nejdostupnější a řidičsky asi nejatraktivnější obyčejný motor, byl dostupný jen s automatem.

Majitelé závady nehlásí, někteří si jen stěžují na spotřebu oleje motoru 2.0 Turbo. Obecně se jim nelíbí standardně dodávané runflaty, ale to při další výměně pneumatik vyřešíte nákupem standardních gum. K údržbě většina majitelů přistupuje pečlivě, ale před koupí si historii ověřte. Servis je každopádně dražší, včetně vyšších cen specifických dílů.

Nebáli bychom se ale ani dieselů. Jednotky 2,2 l jsou velmi slušné, zatím spolehlivé a pár jich najdete i s manuálem, i když zrovna diesel sportovnímu charakteru auta moc nesedí. Podrobnosti o dieselu rovněž najdete v našem testu ojetiny. Dvouturbová varianta s vylepšenou mechanikou ale jede pěkně a zatím nezlobí. Samozřejmě úplně jiné kafe je přeplňovaný šestiválec od Ferrari s výkonem přes 500 koní ve verzi QV, ale to je pořád auto za jeden a půl milionu.

Alpina vždycky uměla BMW vyladit tak, aby jezdilo lépe. Není to ale ostrý sporťák, je to spíše rychlé a pohodlné GT. Zajímavé je, že i na devatenáctkách je Alpina pohodlnější než sériové BMW na runflat sedmnáctkách. Na cenách aut je vidět, že tohle jsou ceněné rarity, ale znalci takové auto vždy ocení.

Model B3 a B3 S vycházející z řady E90 se dá koupit za „rozumné“ peníze, ale spousta lidí si asi řekne, že s takovým rozpočtem si rovnou koupí M3. No, to sice ano, ale Alpina je úplně jiné auto. Upravený šestiválec N54 je robustní a spolehlivý, v případě Alpiny nejsou hlášeny vážné závady. Také o ně bývá zpravidla dobře postaráno.

Výhodou je, že servis zvládne každý šikovný mechanik na bavoráky. Horší je to s cenami specifických dílů. Když někde zlomíte originální nárazník nebo zničíte ráfek, to se nedoplatíte. Pozor také na nenechavce. Tohle není auto, které můžete parkovat jen tak na ulici. Ta originální kola se skrytými ventilky jsou lákavá.

Tenhle prezidentský kočár koupíte klidně už za méně než 100 000 korun, ale takový kus bude hodně nadšenecká záležitost pro někoho, kdo si chce na autě všechno udělat sám. A že tu těch záležitostí k opravám být může! Po mechanické stránce sice auto obvykle funguje, ale zlobí věci okolo. A ty jsou drahé se vskutku prémiovými cenami.

Nejlepší volbou bude základní čtyřválec 2.2 HDI, který mohl mít i manuál, a v takové konfiguraci půjde o nejspolehlivější ze všech verzí. Je tu totiž jednodušší a spolehlivější systém hydropneumatického podvozku, chybí drahé zbytečnosti (aktivní aerodynamika, vystřelující kapota) a celkově s takovým autem bude nejméně mechanických starostí.

Pozor na automaty, značka v nich nepředepisovala výměnu oleje. Pokud tohle auto chcete zachránit, dejte si stranou tak 150 tisíc korun na repasi automatu, opravu podvozku (hydropneumatiky i vůlí v zavěšení), přetěsnění motoru s výměnou rozvodů a nápravu dalších drobností a chyb. Tohle auto má ale své kouzlo.

Tuhle specialitu také u nás skoro neseženete. Honda Legend měla být konkurence Mercedesům třídy E, ale příliš americký charakter auta asi evropským zákazníkům moc nevyhovoval. Navíc mu chyběl diesel, který by prodeji pohnul. Je to ale zajímavý vůz, navíc poměrně spolehlivý. Musíte ale koupit, co je. Není z čeho vybírat. Obvykle se ale u ojetin řeší jen vůle v podvozku.

Nejrizikovější jsou auta vypadlá ze servisního plánu. O Hondy ale bývá obecně dobře postaráno. Pozor na funkci složitého a draze opravitelného systému pohonu všech kol. Selhat může i zanedbaný automat vlastní konstrukce. V automatu měňte olej nejpozději po 60 000 km, v systému pohonu všech kol je několik různých náplní a raději měňte náplně už po 45 000 km.

Absence dieselu Legend v Evropě pohřbila, v nabídce byl vždy jen atmosférický benzinový šestiválec 3,5 l (později 3,7 l). Ten navíc nejede tak úderně jako jednotky konkurence, je to spíše rozvážný pohon amerického stylu. Pokud ale dostává pravidelný servis, bude spolehlivý. Pamatujte ale na to, že ojetina za 200 tisíc si klidně může říci za kompletní servis za stejné peníze.

Z davu tedy vystoupíte s každým Lexusem, pokud to zrovna není nevzhledné a neohrabané SUV, ale klasický sedan. Limuzína LS, konkurující Mercedesům S, BMW řady 7 a Audi A8, je ovšem skutečný vrchol a velice atraktivní auto. Na silnici je to pak spíše unikát, ale o to zajímavější tohle auto právě je.

V testech ojetin jsme si představili vrcholnou hybridní verzi LS600h, ale ta má těch složitostí přeci jen zbytečně moc. Navíc pokud bazar nechal ojetinu stát v dlouhodobě vybitém stavu trakční baterie několik měsíců, mohlo jí to nenávratně zničit. Opravit/vyměnit to jde, ale draze. Stejně tak čtyřkolka nebo převodovka.

Z hlediska ojetiny je nejlepší klasický osmiválec s pohonem zadních kol a klasickým automatem. Techniku má nejjednodušší a spotřeba se vejde do 12 litrů na 100 km, i hybrid pojede za 10 až 11 litrů, takže moc neušetříte. Pokud je o auto dobře postaráno, zvládne opravdu nesmyslné statisícové nájezdy. Kvalita a spolehlivost Lexusu LS je v téhle třídě bezkonkurenční, navíc se s ojetinami skoro vůbec nepodvádí.

Poslední Saab 9-5 bude opravdová záležitost pro velké nadšence, fajnšmekry a dobrodruhy. Automobilka už před deseti lety zbankrotovala a nelze si dělat iluze o tom, jaká bude nabídka náhradních dílů. Díky sdílení podstatné části techniky s Opelem Insignia včetně motorů sice mechaniku seženete, ale na karoserie toho bude méně a méně.

Základ ale není nespolehlivý, třeba dvoulitrové diesely původem od Fiatu jsou velmi slušné a odolné motory, které potřebují jen pravidelný servis a preventivní opravu olejového čerpadla, aby neselhalo. To ale zvládnou udělat i servisy Opelu včetně běžné údržby.

Saab 9-5 má své mouchy a výrobce nestačil dořešit drobnosti (zmatkující parkovací senzory, stávkující infotainment), ale je to rozhodně zajímavé auto. S benzinovým šestiválcem a ve čtyřkolce pak pěkně jede. Jen nesmíte řešit náklady na údržbu a provoz. A hlavně to nesmíte nikde nabourat, protože už to zřejmě nedáte dohromady.

Tohle velmi zajímavé Subaru jsme si nedávno představili v testech ojetin, takže vás pro podrobnosti odkážeme na test ojetého Levorgu. Pokud ale nechcete klikat, tak to vezmeme jen v kostce: technika je velmi spolehlivá a řešit budete jen běžný servis a sem tam nějaké ty pazvuky od podvozku. Výrobce navíc velice ochotně přistupuje k řešení vad i po záruce.

Naším favoritem je přeplňovaná šestnáctistovka, která dobře jede, spotřebu umí udržet kolem osmi litrů a dobře si rozumí s variátorovým automatem. Čtyřkolka funguje dobře, a pokud se budete starat, mělo by tohle auto vydržet opravdu dlouho. Pozor jen na stav ojetin, některé kusy za sebou mají těžký život. S Levorgy se ale aspoň nedovádí na okruhu jako s WRX STI.

Pozdější atmosférický dvoulitr už není tak dynamický motor, ale zase by měl být nesmírně spolehlivý. Díky nepřímému vstřiku nebude citlivý na kvalitu paliva a celkově je poměrně jednoduchý. Na krátké cesty mimo dálnice to bude dobré auto. Potěší i poměrně rozumné ceny servisu, dílů a náplní. Subaru v tomhle rozhodně nemá prémiové ambice, takže údržba nestojí zbytečně moc.

Tohle je další zajímavé auto, které v Evropě doplatilo na omezenou nabídku motorizací. Suzuki prodávalo Kizashi jen s benzinovou „dva-čtyřkou“ a vybrat jste si mohli jen předokolku s manuálem nebo čtyřkolku s variátorovým automatem. Z hlediska ojetiny asi bude lepší manuál a předokolka, po vyšších nájezdech může CVT už zlobit a chtít drahý servis.

Atmosférický motor 2,4 l je jinak spolehlivý, potřebuje pouze pravidelnou údržbu. Stejně jako u všech japonských aut bude i tady záležet na pečlivosti, s jakou k servisu přistupujete. Zanedbaná auta bez servisní historie budou zbytečné riziko.

I tady to bude trochu komplikovanější se sháněním specifických dílů, protože aut je málo a nesdílí technické celky s nějakým masovým koncernovým produktem. V levnější druhovýrobě tak prakticky nic neexistuje. Ale Suzuki jsou spolehlivá auta a náhradní díly zas tak často potřebovat nebudete, jen běžný spotřební materiál.