5 nejrychlejších picku-pů

Říká se, že závodění s auty vzniklo v momentu, kdy bylo postaveno druhé auto. Rychlost a souboje lidstvo prostě fascinují, takže dát do užitkového auta pořádně silný motor a vyrazit spálit sadu gum bylo naprosto nevyhnutelné. Proč? No, a proč ne?

El Camino bylo v podstatě kombíkem, kterému za první řadou sedadel uřízli střechu a ze zbytku udělali korbu. To aby si zákazníci mohli pořídit něco, co je víc obyčejným autem než malým náklaďákem. Nás nejvíc zajímá třetí generace se základy v kombi Chevelle – ta se zrodila na přelomu 60. a 70. let, tedy ve zlaté éře muscle cars. A když se pod kapotu Chevelle 454 SS vešel 7,4 V8 (454 cui) s výkonem papírových 450 koní (v reálu spíš 500 k), proč ho nedat i do příbuzného El Camina? A tak se zrodila legenda. Stovku dávalo El Camino za 5,2 sekundy a upalovalo až 170 km/h. Balíky slámy a krabice s nářadím nikdy necestovaly rychleji.

První výkonnou verzi oblíbeného F-150 postavila divize SVT (Special Vehicle Team) už v roce 1993, to však měla jen trapných 240 koní. Daleko lákavější je druhá generace z roku 1999 – ta byla vyzbrojena 5,4 V8 přeplňovaným ukňouraným kompresorem Eaton s výkonem 360 koní (v roce 2001 navýšeným na 380 koní) a 600 Nm (později 610 Nm) pohánějícím zadní kola přes bytelnou automatickou převodovku z většího F-250/350. 2 270 kg těžký pick-up zvládal stovku za 5,8 sekundy, maximálka činila 240 km/h. SVT Lightning navíc uměl i zatáčet, na sériových gumách generoval boční přetížení až 0,85 g. Jo a mimochodem, ten kompresorový 5,4 V8 vyvinutý ve spolupráci SVT a Roush si pak našel cestu do Fordu GT…

Titul nejrychlejšího a nejvýkonnějšího sériového pick-upu Fordu uzmul Dodge svým legendárním Ramem SRT-10 s motorem z Viperu. Ano, ten gigantický a brutální 8,3 V10, který Viperu zajistil slávu a bázeň většiny automobilového světa, jste mohli mít v pick-upu – všech jeho 500 koní a 710 Nm, které přes šestistupňový manuál (také přímo z Viperu) poháněly zadní kola. Kola nezatížená hmotností karoserie ani přílišnou úctou k životnosti pneumatik (305/40 R22!). Když jste ale zrovna nevydávali kouřové signály, mohl Ram SRT-10 dosprintovat na stovku za 5,2 sekundy, a pokud jste měli odvahu podržet plyn zamáčknutý v koberečku o něco déle, rychloměr dokázal doběhnout až k hodnotě 250 km/h. To bylo prostě peklo!

Tentokrát se divize SVT skutečně překonala – místo výkonného silničního speciálu zamířili do terénu s autem inspirovaným závody Baja. Takže nesmí chybět speciální podvozek s tlumiči s extra dlouhým zdvihem a chytrá čtyřkolka, která by za vás napsala i písemku z matematiky. A pochopitelně silný motor. První generace (2010-2014) měla poctivý 6,2 V8 s výkonem 411 koní a 588 Nm, druhá generace možná snížila objem a počet válců (3,5 V6), ale přidala dvě turbodmychadla, takže výkon poskočil na 450 koní a hlavně 690 Nm. A navíc shodila 250 kilo. A dostala posílený rám, který lépe zvládá skoky. To je to správné automobilové šílenství!

Ve šlépějích El Camina kráčí i Maloo GTS, šílenost od protinožců. V Austrálii se malým pick-upům postaveným na základech osobních aut říká „ute“ a jejich králem je nejvýkonnější Maloo GTSR od Holdenu. Pod kapotu mu nacpali kompresorový 6,2 V8 s výkonem 591 koní a 740 Nm, takže stovku smázne za 4,2 sekundy a peláší neuvěřitelných 318 km/h! Supersportovním výkonům odpovídá i upravený podvozek a posílené brzdy – přední disky s průměrem 410 mm trumfnou i brzdy Veyronu. Uvnitř si pak připadáte trochu jako v normální Insignii minulé generace, ale stačí jednou prošlápnout plyn nebo se podívat za sebe a dojde vám, že je tady něco hodně jinak. Bohužel tímhle kouskem skončila sága Maloo, protože GM definitivně v roce 2017 ukončil výrobu aut v Austrálii.

Tady názorně vidíte, že užitková auta nemusí být jen nudné pracovní nástroje, ale mohou přinášet i řidičskou radost a opojení z rychlosti. Jen si tedy náklad na korbě musíte pečlivě přikurtovat, ať vůbec něco dovezete…