5 mýtů, které se tradují o autech, ale rozhodně neplatí

Omylů a mýtů o autech se mezi lidmi šíří poměrně dost a ne jen ohledně ojetin, což už jsme si nedávno ukázali. Plno nesmyslů si lidé říkají o různých kategoriích aut, o tom, jak auta fungují a jak jsou spolehlivá, a dokonce i o tom, jak jsou která bezpečná.

Nejlepší bude, když si ty největší nesmysly připomeneme a pokusíme se na několika příkladech ukázat, že to tak opravdu není. A začneme tím asi největším nesmyslem, který si lidé říkají a myslí.

SUV bezpečnější není. Aspoň tedy ne vždy, všude a za všech okolností. Vozy kategorie SUV jsou vyšší, těžší a širší a z toho vyplývá jeden zásadní problém. Potřebují kolem sebe více místa. A je opravdu auto, které zabírá více místa na silnici, má delší brzdnou dráhu, horší ovladatelnost a je náchylnější na převrácení, bezpečnější? No jistě že není. Jestli se s nějakým typem auta dostanete do problémů, tak spíše s SUV.

Častým argumentem je, že SUV mají vyšší pasivní bezpečnost, tedy že lépe chrání posádku při nárazu. Ale to také nemusí být tak úplně pravda, jak ukazují například přísnější nárazové testy americké organizace IIHS. Pokud bychom přeci jen měli ukázat na situaci, ve které vám dá SUV opravdu větší šanci na přežití, tak je to kolize s návěsem kamionu. Vyšší auto pod něj nezajede tak snadno jako klasický vůz. Na druhou stranu, to je tak okrajový případ, ke kterému dochází velmi vzácně. A při ranních rozvozech dětí do školy v centru města už vůbec ne.

Tenhle mýtus už pomalu z lidové slovesnosti mizí, ale i tak stále stojí za pozornost. Kdo se kdy setkal se stařičkou automatickou převodovkou, nejčastěji v nějaké mizerné ojetině dotažené k nám po revoluci, bude do konce života tvrdit, že samočinné řazení je hrůza, auto nemá výkon, má výrazně vyšší spotřebu a je nespolehlivé. To dnes už ale není pravda.

Moderní automatické převodovky jsou vlastně pravým opakem. Řadí rychleji a často inteligentněji než průměrný řidič. Vrací se i dříve opovrhované automaty s hydrodynamickým měničem. V některých případech dokonce moderní automaty zlepšují dynamické parametry aut a umí také snížit spotřebu paliva. Šetří také motor, protože zabraňují podtáčení (to může být v dlouhodobém hledisku rizikové například pro řetězové rozvody), a naopak nedovolí auto „přetočit“ do nebezpečně vysokého pásma otáček.

Jedním z mála pozitivních výsledků nenáviděného downsizingu (zmenšování zdvihového objemu motorů se snižováním počtu válců) je nižší spotřeba paliva v reálném provozu. Dotklo se to hlavně benzinových motorů, které právě měly často problém vejít se ani ne tak do emisních norem, jako spíše do daňových tabulek. Místo třílitrového šestiválce jste tak dostali dvoulitr s turbem. Místo šestnáctistovky se čtyřmi válci litrový tříválec.

Ovšem v reálném provozu některé motory opravdu „žerou“ méně. A to i díky poměrně velkým investicím automobilek do zefektivnění procesu spalování. Stačí se podívat na motory Skyactiv od Mazdy. Benzinový dvoulitr ve velkém sedanu se spotřebou 6 litrů na 100 km? To jako vážně?

Naopak moderní diesely se musí poprat se stále přísnějšími emisními normami. A výsledkem toho je reálně vyšší spotřeba paliva takových motorů. Rozdíly se snížily do té míry, že dnes některé dieselové a benzinové motorizace jezdí se skoro stejnou spotřebou. Příklad? Naftová Octavia 2.0 TDI jezdí běžně za 6 až 6,5 litru na 100 km. Octavia s motorem 1.4 TSI, který dvoulitrovému dieselu dynamicky odpovídá, bere prakticky to samé. Doba, kdy diesel bral čtyři litry a dynamicky srovnatelný benzin osm, je dávno pryč.

Nevěřte všemu, co vám automobilky napovídají. A rozhodně ne tomu, že stačí, když budete do servisu pro nový olej jezdit po dvou letech nebo 30 000 km. Prodlouženými servisními intervaly se chtějí výrobci zalíbit hlavně fleetovým manažerům, ale spolehlivosti aut to zrovna moc nepomáhá. Čím je olej starší, tím má horší mazací vlastnosti. Dochází k jeho kontaminaci, ať už vlhkostí, nespáleným palivem či miniaturními kovovými úlomky z motoru. V testech ojetin to opakujeme pořád dokola, ale jestli chcete, aby vaše auto vydrželo dlouho a fungovalo spolehlivě, měňte olej po roce nebo po 15 000 km, v některých případech ještě dříve.

Spousta značek má ten interval variabilní, kdy se zbývající životnost motorového oleje vypočítává dle stylu jízdy. Často se tak stane, že se vám výměny oleje a servisní prohlídka vozidla rozutečou a do servisu jezdíte dvakrát tak častěji, takže rozhodně nic neušetříte. A už vůbec ne čas. Nechte si u auta, pokud je to možné, nastavit pevný roční servisní interval. Motorů, které natažené servisní intervaly zvládají dobře, je velmi málo. Raději neriskujte a měňte olej včas.

„Já mám ABS, ESP, čtyřkolku a airbagy, tak se mi nemůže nic stát,“ řeknou si možná mnozí. Řidiči dnes, i vinou automobilek samotných, zapomínají na to, že fyzikální zákony žádná elektronika nepřemůže. Takže se zavřou do svého dvě a půl tuny těžkého SUV a letí v hustém dešti po dálnici sto šedesát s mobilem nalepeným u obličeje, protože se jim „přece nemůže nic stát“, neboť si myslí, že za ně dává pozor jejich auto.

Všechny ty adaptivní tempomaty, systémy nouzového brzdění, asistenty pro udržení auta v pruhu a další systémy jsou jen podpůrné a nijak nezbavují řidiče povinnosti dělat to, co v autě dělat má. Tedy věnovat se plně řízení a dávat pozor. Jestli s tím má někdo problém a sledování zrcátek, provozu a dopravních značek a také přizpůsobování rychlosti aktuálním podmínkám ho vyloženě obtěžuje, nechť si sedne na sedadlo spolujezdce a nechá řídit někoho, kdo to bere vážně. Případně ať se přesune do prostředků hromadné dopravy. Tam si může s telefonem volat klidně celou cestu.