300 zatáček Gustava Havla: Perla motoristického sportu

Závod, který se jel úplně poprvé v roce 1936 jako „300 zatáček Podkrkonoší“, se tradičně jezdil na dvanáct kol. Dnes už se délka závodu liší podle kategorií a bývá to trochu různé. Zhruba pětikilometrový okruh má šestadvacet zatáček, patnáct pravotočivých a jedenáct levotočivých. Zkrátka, když se nasčítají, klopí závodník motorku více než třistakrát. A že je na co se dívat.

Traťový rekord padl v roce 2016. Ve volné kategorii silničních strojů nad 600 ccm překonal Marek Červený rychlostní průměr 143 km/h. Viděl jsem pár „onboardů“, trať jsem si projel na vlastní motorce několikrát v běžných povolených rychlostech, a možná i zejména proto naprosto obdivuji tempo, ve kterém se závody jezdí. Rovinu nehledejme!

Kolem trati jsou jen pytle vycpané měkkým materiálem, žádné únikové zóny, žádné štěrkové plochy, které náraz zpomalí. Prostor pro řidičské chyby tady závodní jezdci nemají. Ostatně většina „okruhářů“ si o duševním zdraví borců „road racingu“ myslí své. Jenže touha závodit sami se sebou, cítit všudypřítomné nebezpečí, zažít onu euforii v cíli, to je motor, který tyto jezdce nutí stavět se znovu a znovu na startovní čáru na kopci pod Masarykovou věží. Je jedno, o jakou trať se jedná. Vzrušení i nebezpečí zůstávají stejné. Pusťte si někdy dokumentární film „Closer to the Edge“ natočený v roce 2011. Slavný roadracingový jezdec i kaskadér Guy Martin vás provede světem šílenců na rychlých kolech a vzdá hold rodinám i obětem tohoto nebezpečného, avšak maximálně adrenalinového sportu.

Když motorky prolétnou Kudrnáčovou zatáčkou, stáčí se vlevo. Objeví se horizont a za ním startovní čára. Na plný plyn a často s předním kolem ve vzduchu ji protnou dvě stě kilometrovou rychlostí a už se musí plně soustředit na ten tobogán vedoucí z kopce na hořické náměstí. Každá zatáčka tu má nějaké jméno, některé po slavných jezdcích i těch, kteří takové štěstí při jejich průjezdu neměli. Tohle je buď anebo, nic mezi neexistuje. Pravotočivou zatáčku pod Borkem jedou na dvojku a stroje zbrzdí na necelou osmdesátku. Načež už závodníci plně akcelerují směrem na náměstí, které je ukončené hodně prudkou pravou „U koruny“. Je to nejpomalejší zatáčka okruhu. Okolí protějšího chodníku je beztak vystlané množstvím všemožných balíků, protože za ním jsou už jen zdi rohového domu.

Odtud trať znovu stoupá dvojicí zatáček a ulice je zde poměrně úzká. Rychlejší „Jabloňák“ i užší „u Vodojemu“ – to jsou vlastně takové dva vracáky. Pak už se míří do lesa táhlou levotočivou, ve které přidávají postupně plný plyn. Jezdci se dostanou na nejvyšší bod trati „U Křížku“, přičemž nastoupali už celkových devadesát metrů převýšení z hořického náměstí. Do následující levotočivé zatáčky se brzdí rovněž z nějakých dvěstědeseti kilometrů v hodině, trať jede lesem a okolo ní jsou docela hluboké škarpy.

Na videu uvidíte rychlý sestřih z motocyklu Michala „Indi“ Dokoupila.

Křižovatka zvaná „Lukavecký Vracák“ je celá v lese, brzdí se zde na podobné rychlosti jako „U Koruny“ a pak už se esíčkem stále v lesní části okruhu zvedá rychlost i adrenalin. Silnice tu vůbec není rovná, pravo-levé „Bachovské“ nebo-li Urbancovo esíčko se prolétne téměř sto kilometrů za hodinu a po pravé táhlé zákrutě „Na Dachovech“ už motorky letí naplno do velmi rychlé pravé Kudrnáčovy zatáčky těsně před cílovou rampou. Rovinka před ní je zároveň místem, kde většina závodních strojů dosahuje svou maximální rychlost na okruhu.

Pokud vám motocyklové závodění příliš neříká, divíte se, po kom je vůbec tento tradiční silniční motocyklový závod pojmenován. Jméno Františka Šťastného zná skoro každý. Vždyť s týneckou Jawou ho pojila celá předlouhá závodnická kariéra a medailové pozice získal i v nejtěžším závodě světa – Tourist Trophy na ostrově Man. Startoval zde již v roce 1957, a protože byl na ostrově oblíbený, objevil se na titulní straně výroční publikace Tourist Trophy deset let poté. Mezitím stihl dvě bronzová umístění, ale i jeden hrůzostrašný pád, kdy skončil na dlouhé hodiny v bezvědomí. A Gustav Havel?

Mnozí pamětníci a znalci motocyklového sportu věří, že byl obrovským talentem. A kdyby se mu bývala vyhnula ona osudová nehoda… Tovární tým Jawy ho objevil v roce 1952, kdy se mu splnil sen a stal se profesionálním závodním jezdcem. Na rozdíl od Šťastného, hořické zatáčky, kde jak říkal „navazovala jedna zatáčka na druhou“, přímo miloval a také tu ve své třídě třistapadesátek mnohokrát zvítězil.

V pamětech hořického automotoklubu zůstala nadobro černá šmouha. V době Havlovy vrcholné kariéry, den před Silvestrem roku 1967 uslyšeli smutnou zprávu z rozhlasu: „Cestou do zaměstnání havaroval u stadionu Bohemians tovární jezdec Jawy a zasloužilý mistr sportu Gustav Havel.“ Podlehl mnohačetným zraněním a zemřel ve vinohradské nemocnici ve věku pouhých 37 let. Následující ročník „Zatáček“ už na plakátu nesl na památku jeho jméno.

Historické Jawy, Čezety, Ogary, i mnohé jiné zahraniční stroje budou k vidění v Hořicích až v srpnu, při České Tourist Trophy. Květen patří moderním strojům a na startovní listině se mimo jiná známá jména objevuje i Kamil Holán. Odstartuje v nejsilnější kategorii Open nad 600 ccm na svém stroji BMW S1000RR. Vedle Michala „Indi“ Dokoupila patří mezi hrstku domácích jezdců, kteří vyzkoušeli ty nejtěžší silniční závody světa a na poličku ve své garáži si mohou pověsit i pár sošek z TT Isle of Man.

Na Manx Grand Prix se jako nováček zapsal v roce 2012 naprosto fenomenálně, snad jako první Čech po Františku Šťastném si vysloužil taky uznání místních borců. Doma má rovněž cenu za nejlepšího z „newcomerů“ tohoto závodu pro drsné chlapy.

Na ostrov Man se pak už vracel pravidelně. Odvážil se odstartovat i v prestižním TT. V sezóně 2015 si odvezl dokonce čtyři bronzové repliky za dosažené časy z kol vypsaných závodů. Přitom měl v úvodu závodního týdne obrovské problémy. Sháněl nový motor do svého stroje BMW a čelil i dalším výzvám. Pral se s podvozkem a na rovinkách šedesátikilometrového horského okruhu hledal své vlastní fyzické limity. K ilustraci plně postačí krátký úryvek z jeho vlastního povídání o závodě pro časopis Motocykl. „V tréninku mi změřili na Sulby straight 306 km/h na radaru, později dokonce 309 km/h. Takhle rychle jsem v životě ještě nejel, navíc na normální silnici mezi domy a stromy.“ Neuvěřitelné!

V pátek odpoledne proběhne vedle technických přejímek i autogramiáda s jezdci na nádvoří Muzea Českého Road Racingu (CRR). Zde je nyní otevřena nová expozice a ve dvou patrech na vás čekají tři desítky slavných motocyklů, které se zapsaly do historie hořických „zatáček“. V sobotu proběhnou měřené tréninky všech šesti kategorií a v neděli čeká diváky jedna atraktivní změna. V obou hlavních prestižních kategoriích, ať už šestistovek či nejsilnějších litrů, se pojedou hned dva závody. Bude tedy rozhodně na co se dívat. Dokonce i předpověď počasí se zdá být slibným podnětem k vytažení kombinéz ze skříní a nastartování jednostopých miláčků. Bude to úžasná podívaná.