Jízda v dešti? Používejte rozum a těchto pět doporučení

Záchranné složky jsou v pohotovosti, řidiči kamionů a dodávek tuší, že dnes přijdou domů později, manažeři volají svým sekretářkám, že určitě budou mít zpoždění, a jízda do práce a z práce se prodlužuje někdy i dvojnásobně. Ne, nechystá se konec světa. Prostě jen prší.

Když jsem jel svůj první mokrý závod na Severní smyčce Nürburgringu, měl jsem čirý strach. Závodní BMW s výkonem přes 400 koní, dalších sto aut na trati a jen matné znalosti o místech, kudy tečou potoky nebo kde jsou hluboké louže. „Jendo, jeď to jako vždycky, jen o kvalt vejš,“ dostal jsem tehdy dobře míněnou radu od závodního inženýra a vyrazil jsem do závodu. Dojeli jsme třetí. Nebolelo to. Michal i já jsme prostě jeli jako vždy, jen jsme používali rozum.

Jenže právě používání rozumu mnohým řidičům chybí. S prvními kapkami zpomalí, když začne pršet víc, začnou panikařit. Přitom stačí málo… Kvalitní pneumatiky, dobré stěrače, nezapomenout správné svítit a vědět, že klimatizace se nepoužívá, jen když vám je horko. Tady je 5 doporučení pro jízdu v dešti!

Pokud najezdíte se svým autem jen pár tisíc kilometrů ročně, klidně se může stát, že máte pneumatiky, co sice mají hloubku dezénu klidně i čtyři milimetry, ale jejich směs už dávno ztratila svoje vlastnosti a z pneumatik se stal jen velký tvrdý puk.

Každý z vás nejspíš ví, že ze zákona daná minimální hloubka vzorku je 1,6 mm, ale že všeobecné doporučení je vyměnit pneumatiky se vzorkem pod 3 milimetry. Toto je hranice, kdy pneumatika sice drží za sucha, ale při jízdě na mokrém povrchu začíná mít problémy s odvodem vody.

Málo se ale mezi laickou veřejností ví, že starší pneumatiky lety ztrácejí svou přilnavost bez ohledu na hloubku vzorku. Jejich směs tvrdne a přestává mít adhezi, což se projeví nejvíc právě v dešti, ale i při jízdě na vlhké silnici, třeba v mlze. Už pětiletá pneumatika přestává fungovat, pneumatiky starší sedm let už nemají na autě co dělat. Guma prostě klouže, nepomůže vám ABS, stabilizace ani modlitba.

Stejně jako stárnou pneumatiky, stárnou i stěrače. Jenže zatímco u pneumatik si toho všimnete pozdě, tak u stěračů to zaznamenáte, jen co použijete ostřikovače. Stěrače byste měli vyměnit, jen co za nimi zůstávají mokré fleky, šmouhy, nebo dokonce škrábance. Pokaždé, když auto myjete, otřete stírací lišty mýdlovou vodou, prodloužíte tak jejich životnost a zlepšíte jejich funkčnost.

Při jízdě v dešti se nespoléhejte jen na dešťový senzor, ale ovládejte je manuálně. A otázka na tělo? Umíte nastavit jejich intenzitu? Cyklus stěračů je u většiny aut nastavitelný, ale spousta řidičů neví, jak se to dělá!

Jakmile začne pršet, bez ohledu na intenzitu, přepněte z denního svícení na potkávací světla. Bez debat a odmlouvání. Přední LED jsou sice dobře viditelná za všech okolností, ale u většiny aut nesvítí zadní lampy a to je problém. Šero, déšť a stříbrné neosvětlené auto, to je přímo vražedná kombinace. I při drobném mrholení je rozsvícené auto lépe vidět, nejhorší pak je situace, kdy z deseti aut jedno nesvítí.

Druhým extrémem je, když řidiči okamžitě zapnou i zadní mlhovky. To je oblíbené téma, protože někdo mlhovky nepoužívá vůbec, jiný zase pořád. Brzy ho opět probereme, ale připomínáme, že používání mlhovek sice definuje zákon, ale ještě důležitější je u toho přemýšlet. Rozsviťte zadní mlhovku zkrátka jen tehdy, když mizerně vidíte na auta před sebou (na vině může být nejen mlha, ale i déšť či rozstřikující voda od pneumatik), a zhasněte ji, když jste v koloně nebo když už není jejich použití dál zapotřebí.

Je až alarmující, kolik řidičů používá klimatizaci jen v létě, protože klimatizace přece chladí a to je za studených podzimních dní nežádoucí. Omyl! Důležitou součástí klimatizace je i vysoušeč, který vám v dešti či mlze pomůže odmlžit okna. Topení nechte zapnuté, klimatizace vám jeho účinnost nijak nesníží, ale spolehlivě vám zlepší výhled.

Tedy pokud správně funguje, ale to už je jiný příběh.

A na závěr jízda samotná. V běžném provozu to rozhodně není o tom „všechno stejně, jen o kvalt vejš“, ale namístě není ani zbytečný strach a obavy, pokud máte slušné pneumatiky a nemáte ještě mokré razítko na řidičáku. A pokud se na jízdu v dešti necítíte, tak prostě jeďte vlakem, autobusem nebo to odložte. On se svět nezboří.

Pamatujte hlavně na to, že při brzdění na mokru je delší brzdná dráha. Podle některých je to o třetinu, podle jiných až o polovinu, vždy záleží na kvalitě pneumatik, povrchu a jak moc je mokro. Každopádně byste měli zvětšit odstup od auta před vámi, místo pravidla dvou vteřin zvětšete rozestupy alespoň na tři vteřiny. Jinými slovy, kde je auto před vámi v daný okamžik (použijte k tomu referenční bod jako třeba patník), tam byste vy měli dojet za tři vteřiny.

Aquaplaning, tedy ztrátu adheze, můžete dostat už od rychlosti 60 km/h, záleží na množství vody na silnici (louže, vyjeté koleje, hustý déšť) a vašich pneumatikách. Pokud se to stane, tak jediné správné řešení je držet volant rovně, vyšlápnout spojku (u automatu sundat nohu z plynu) a nebrzdit. Aquaplaning trvá jen krátkou chvíli a auto se za chvíli zase chytí, ale když budete zatáčet nebo brzdit, skončíte s největší pravděpodobností ve smyku.

Vyvarujte se také prudkých manévrů s volantem, plynovým pedálem i brzdou, ať eliminujete nebezpečí smyku. Pokud se ale stanete z řidiče pasažérem, tedy pokud je situace tak vážná, že vy vůz neovládáte, použijte plné brzdy, ať snížíte rychlost případného nárazu.

Déšť není nic, z čeho byste si měli dělat těžkou hlavu. S kvalitními pneumatikami a při použití zdravého rozumu se vám nemůže nic stát. Jeďte defenzivně, hlídejte si okolí a pamatujte, že není ostuda jízdu zastavit nebo odložit. A k zvládnutí auta na mokru vám hodně pomůžou kurzy smyku či škola jízdy, kde si to všechno vyzkoušíte rovnou i v praxi.