Článek
Mám jedinečnou možnost přepsat příběh, který mi vyprávěl můj kamarád o svém výletu na dovolenou. Kvůli dramatičnosti budu vyprávět v první osobě jednotného čísla, snad mi takový výstřelek odpustíte.
Nikdy předtím se mi to nestalo. A upřímně jsem nechápal ty, kterým se to někdy povedlo. Natankovat špatné palivo? To jako vážně? Každý přece ví, že tankovací pistole k benzinu je zelená a k naftě černá, a každý přece ví, čím na tu pumpu přijeli. A když náhodou neví, tak ať se podívají na vnitřní stranu víčka nádrže, tam to mají napsané!
Jak prosté, milý Watsone… Stačí trochu stresu, půjčené auto a malér je na světě. Já, který ročně najezdím okolo třiceti tisíc kilometrů a který se chlubím kamarádům tím, že si základní údržbu na autě ještě pořád zvládám dělat sám, natankuji do půjčeného (!) naftového Sharanu benzin. Přitom v domácnosti máme jedno auto benzinové a druhé naftové, takže s tímhle problém normálně nemívám, ale stalo se.
Jak prosté... Než se zapomenete.
A víte, jak se to stalo? Při odjezdu na dovolenou! Přesně v ten moment, než najedete na dálnici s vidinou dalších 800 kilometrů před vámi, chcete prostě jen dotankovat na svojí oblíbené čerpací stanici, kde je to přece jen levnější. Na zadních sedadlech dvě děti, manželka vpředu a kufr plný věcí. Ano, přesně ta chvíle, pro kterou se vžilo tolik oblíbené: „TO NECHCEŠ!“
Všechno mi to došlo přesně v tu chvíli, kdy jsem zmáčkl tankovací pistoli ještě jednou, to abych doplnil palivo až po hrdlo. DOPR!!!!! To, co mi proletělo hlavou, je na veřejném serveru nepublikovatelné. Vytrhl jsem pistoli z nádrže a okamžitě se podíval, kolik tam toho benzinu nateklo. Celých 23 litrů!!! Víc jak jedna třetina objemu nádrže… Ne, tohle se nemělo stát!
Za normálních okolností bych udělal to, co každý normální a příčetný jedinec – neodvážil bych se ani otočit klíčkem v zapalování, abych náhodou nesepnul palivové čerpadlo, zavolal bych buď na asistenční službu, nebo do servisu a počkal si, až palivo z nádrže vyčerpají. Jenže odjezd na dovolenou nejsou normální okolnosti. Ne, když máte plně naložené auto, lístky na trajekt a pouhé tři hodiny jako rezervu. Na D1 by to mělo stačit, na to, že člověk natankuje benzin do naftového auta, nikoliv.
Hlavou mi běží horečné scénáře. Hledám na internetu heslo „benzin v naftě“ a vyskakuje na mě článek od Honzy Červenky „Co dělat, když natankujete benzin do naftového auta“. Marně se mu pokouším dovolat, pak se dozvídám, že zrovna závodil na jetsurfu. Jo, je to průšvih. Pár litrů by asi nevadilo, tak pět maximálně, ale tohle je 23 (!!!) litrů, a nejde to naředit, protože nádrž je plná. Ten poměr fakt není ani trochu dobrý…
To rozhodnutí bylo rychlé. Risknu to. Nepřiznám se a risknu to!!! Jsou jen dvě možnosti. Buď auto zastaví a místo na trajektu skončíme na odtahovce, nebo dojedeme. Kupuju letní aditiva do paliva, které až pětinásobně zvýší mazací schopnosti nafty, a přidávám do nádrže trojnásobné množství, než se obecně má. Auto chytne na první dobrou, když se manželka zeptá, co jsem to koupil a proč to tak smrdí, říkám jí něco o nižší spotřebě… Tohle bude průšvih!
To, že naftu nalijete do benzinového auta jen z kanystru, vím. To, že bych natankoval benzin do nafty, jsem si nikdy nepřipustil
Hlavou mi letí všechno, co jsem se dočetl a na co jsem si vzpomněl. „Když to jsou jen jednotky procent, tak to nemusíte nijak řešit, dotankujte do plna naftou a v klidu odjeďte.“ „U starých dieselů, které nejsou tak háklivé na kvalitu paliva, je to asi jedno, ale moderní motory s vysokotlakým vstřikováním, bych raději benzinu zbavil. Pokud jste nenastartovali, je nejjednodušší a nejspolehlivější řešení špatné palivo z nádrže vypustit a nádrž propláchnout. Tento postup by měl pak určitě zvolit každý, kdo má auto ještě v záruce, protože jinak hrozí, že v případě problémů o ni přijdete.“ „Auto začne ztrácet výkon a najednou motor úplně zhasne. Pak už se musí vůz odtáhnout do servisu, tady se kompletně vyčistí celý palivový systém a proběhne i výměna palivového filtru.“ „Tou nejhorší variantou pak je, že dojde k poškození vstřikovačů nebo čerpadla.“
Děti koukají na film a manželka spí. Jedu 120 km/h, hlavně nesmím motor trápit. Ten okamžitý start mě trochu uchlácholil, ale pak mi došlo, že auto nastartovalo na naftu a teprve pak se palivo začalo vzájemně míchat. Bože, ať to nezhasne hlavně někde na déjedničce ve zúžení. Je mi jedno, co to bude stát, ale nechci zablokovat celou dálnici!
O sto a pár kilometrů později si děti vyžadují zastávku na čůrání. To ten meloun! Zajíždím ke stojanu, a když se mě žena ptá, jestli budu opravdu tankovat za ty nekřesťanské peníze a proč, dělám, že neslyším. Kafe, nanuk a pitomých šest litrů nafty, které to určitě nezachrání. A nejspíš ani to aditivum, kterého jsem tam dal, jak kdybych natankoval dalších dvacet litrů nafty. A pak mi dochází, že jsem zhasl motor… A že teď se bude lámat chleba!
Samozřejmě, že je to přesně, jak jsem si myslel. První otočení klíčkem a dvoulitrový turbodiesel točí naprázdno. Tak tohle bude velký špatný, napadá mě. Druhé otočení a zase nic. Děti už mají dávno sluchátka na uších a svůj vlastní svět, ale manželka tázavě zdvihá obočí. Držím strategii a krčím rameny. „Nevím, co tomu je. Jen doufám, že nás to tady nenechá.“ Bože, já jsem debil!!!
Představuji si, co tam asi ten benzin dělá za škody. Jak se odpařuje, jak se auto přidírá… Nejsem technik, ale černé scénáře mi jdou v ten okamžik dokonale. Napadá mě, že bych mohl někoho poprosit, ať nás roztáhne, ale v ten moment si říkám, že jsme plně naložení, že by mohly přeskočit rozvody a že jestli se to nerozjede na startér, že bych to asi vážně neměl pokoušet.
Tohle byla moje největší starost - bál jsem se, abych nezablokoval dálnici
Dvoulitrový turbodiesel s výkonem 110 kW má pověst spolehlivého motoru, ale ne, když do něj natankuje směs v poměru jedna ku třem. Na převodovku to vliv mít nemůže, ale říkám si, jak se to asi líbí filtru pevných částic. Odtahovku zaplatí pojistka, ale co ten zbytek? Budou to tři tisíce nebo třicet tisíc? A kde seženu náhradní auto? Lístky na trajekt propadnou, ale protože je korona, tak snad nebude problém koupit nové.
S pocitem čistého zoufalství zkouším štěstí nastartovat do třetice. Motor se pár vteřin převaluje a pak naskočí. HURÁ! Manželka říká, že co že to do toho liju. Na moment se zpotím, ale pak mi dojde, že tím myslí aditivum, které to možná všechno zachránilo. A ona ho podezřívá. Krčím rameny.
O dalších dvě stě kilometrů později při další zastávce opět tankuji. Opět přidávám aditivum v trojnásobném množství, než je doporučeno výrobcem. Motor chytá na první naskočení. Déjedničku jsme projeli jak nůž máslem! Když tankuju po dalších tři sta kilometrech, je mi jasné, že máme vyhráno. Manželka mi říká, že ať si to zaplatím sám, že nechápe, proč pořád tankuji doplna na dálnicích, kde je nafta suverénně nejdražší. A že bychom to přece dojeli. Miláčku, věř mi, že nedojeli.
Na trajekt opět najíždím s plnou nádrží, stíháme ho s rezervou. A pak už jen pár kilometrů do finále… Přestože pak auto stálo týden v kempu, naskočilo na první brnknutí. Aditivum jsem dál přidával při každém tankování, tentokrát už v běžném poměru. Průměrná potřeba 7,2 l/km za celou cestu tam i zpět byla stejná jako vloni. Kamarádovi jsem se nepřiznal. Těším se na diskuzi pod článkem. Na vaše zkušenosti a podobné příběhy. To, že jsem blb, to přece už víme. A všem vzkazuji: DÁVEJTE SI POZOR, JESTLI TANKUJETE SPRÁVNÉ PALIVO!!!