Jawa 300/846: Novinka z Indie spasí legendu v Česku

Vynechme teď všechny ty řeči o tom, jestli je správně, aby pořádnou novou Jawu – moderní iteraci legendární Kývačky – vyráběla indická Mahindra. To je na dlouhou diskuzi, do níž se můžeme pustit třeba zase někdy jindy. Důležité je, že je motorka tady v celé svojí kráse, brzy se začne prodávat a já jsem se konečně po bezmála dvou letech těšení (indická Mahindra oficiálně představila nové Jawy v listopadu 2018) přišel poprvé svézt.

Statické první dojmy jsem detailně popsal již ve starším článku zde. Jen zkráceně tedy řeknu, že naživo je nová Jawa 300/846 ještě blíže svým duchovním předchůdcům, než se může zdát z obrázků. Na parkovišti před týneckou továrnou tedy usedám na drobnou a lehce působící motorku. Pozice za řídítky není vyloženě stísněná, ale vyšší pozice stupaček mi dává připomenout mojí starou Čezetu a fakt, že přesně takhle se na českých motorkách sedávalo celé dekády.

Maximálně věrná je ovšem nejenom ergonomie, ale i celkový vzhled a hlavně detaily. Zlaté linky na nádrži s chromovanými boky, kaplička, z níž vybíhají kryty předních vidlic, dvojice doutníkových výfuků po stranách… Tohle všechno tady zkrátka je a všemu dominuje ten krásný zlatý budík, na který je prostě radost pohledět.

Zásadním rozdílem oproti předešlému setkání je fakt, že teď mám na hlavě helmu a v ruce klíčky. Spínačka je poněkud netradičně umístěná na pravém boku pod nádrží a po otočení klíčku se z nádrže ozve zabzučení čerpadla spjatého se systémem vstřikování – dnes už to kvůli emisním limitům bez vstřikování a katalyzátoru ani nejde.

Spolu s karburátorem pochopitelně zmizela i ona obří řadička, která se po zatlačení promění v nakopávačku – je jednadvacáté století, tedy doba, kdy motor chytá na dvě otočení startérem. Motor na volnoběh hezky dupe, lanková spojka by se dala klidně utáhnout jedním prstem, jednička padá na svoje místo až pozoruhodně hladce a už si načítám svoje první metry na nové Jawě.

A už od prvních metrů je docela jasné, že od tohohle svezení budu odcházet s příjemně vyčištěnou hlavou. Záměr se zdařil a v Indii vyvinuli ohromně pohodový malý stroj na ohromně pohodové jezdění. Agregát sympaticky blafe skrz dvojici výfuků a na malý jednoválec má příjemně kultivovaný chod i podání výkonu. Otáčkoměr tu sice není, ale absolutně není potřeba. Když to nepřeženete s řazením nahoru a nebudete motor podtáčet, odvděčí se hezky lineární křivkou točivého momentu a na svůj výkon i slušnou pružností.

Samozřejmě se tu bavíme o nějakých 24 koních, ale i v nízkých otáčkách můžete vzít klidně za plyn a motor se bez protestů poklidně rozjede. Ve vyšších otáčkách nechybí Jawě svižnost, ale jak se začnou dostavovat vibrace do stupaček, tak elán upadá a motor volá po něžnějším zacházení. Správné je tedy mírnější tempo a třeba cestovní rychlost nějakých 80 – 90 v hodině. Což je tak akorát – tuhle motorku si nikdo nepůjde koupit, aby s ní naháněl sporťáky po okreskách.

Daleko podstatnější hodnotou pro cílovou skupinu bude celková lehkost ovládání a vlastně i soužití. Kromě jemného a vychovaného jednoválce je to právě i lehounce chodící spojka a převodovka nebo přední brzda, která se dá citlivě a přesně dávkovat, aniž by měla jedovatý nástup nebo vyžadovala příliš síly na páčce. Vzadu je pak obyčejná bubnová brzda, k níž náleží jistá otupělost, ale vzhledem k účinnosti přední brzdy si na tu zadní většinou ani nevzpomenete. Zejména porovnám-li jawáckou novinku se starší řadou 350 OHC, je celá motorka o velký kus uhlazenější, vypilovanější a ke svému jezdci celkově vlídnější.

S nějakými 170 kilogramy sice není Jawa zdaleka nejlehčí ve svém segmentu, ale díky nízkému těžišti a celkové drobnosti působí lehčí, než skutečně je. Platí to nejen při manipulaci na místě nebo v nízkých rychlostech, ale i na silnici. Motorka nepotřebuje nijak velké impulzy, aby snadno a čitelně padala do zatáček a v mé stále rozvášněnější jízdě mě zabrzdil až boční stojan na levé straně, který jsem poměrně brzy začal vláčet po zemi.

Je tedy lepší trochu zpomalit, „srovnat“ a užívat si radši toho, jak příjemně komfortní jízda je. Přední vidlice i zadní dvojice tlumičů celkem statečně přejíždí nerovnosti, byť nedá se říci, že by o nich motorka vůbec nedávala vědět. K opravdu parádnímu komfortu by to chtělo o dost měkčí sedlo. To sériové je zbytečně tvrdé, ale myslím, že klasická kožená vysoká „kytara“, prodávaná coby příslušenství, na sebe nenechá dlouho čekat a celý problém vyřeší.

Detaily jako tužší sedlo jsou však skutečně pouze detaily. Důležité je, že coby celek působí nová Jawa 300/846 jako dobře odladěná, příjemně ovladatelná a hlavně nezaměnitelně stylová motorka. Pokud jste vyššího věku, můžete se s ní vrátit do mládí, kdy se velká spousta prvních romantických schůzek odehrávala právě na Kývačkách. Jestli jste ale mladšího věku, uděláte si na ní spoustu prvních jezdeckých zkušeností a ještě ji můžete přivézt ukázat dědovi, který z ní bude nadšen. Je to krásný stroj odkazující na bohatou českou motocyklovou historii. Každý sám potom musí posoudit, jak moc mu ubírá na kráse fakt, že je vyráběn tisíce kilometrů odsud.

A jak je to s dostupností? V tuhle chvíli už je připravena nezbytná homologace a další byrokratické náležitosti, aby se mohlo na podzim začít prodávat. Došlo taky na změnu finálního obchodního názvu – zmiňované 300/846 je interní označení (navazuje na 350/845 používané u modelové řady 350 OHC), ale v ceníku se nová motorka objeví jako Jawa 300 CL.

Rozhodnuto už je taky o ceně, kterou tlačí nahoru relativně malý objem dovezených motorek a právě vysoká cena homologace. Nová Jawa u nás bude stát prakticky rovných 150 000 korun. A ano, na trhu jsou motorky levnější a s lepšími parametry, ale za žádnou z nich se lidé v Česku nebudou otáčet tak jako právě za novou Jawou. Protože tohle je po dlouhé době motorka, za kterou se mohou týnečtí hrdě postavit.