Belmondo by oslavil 89. narozeniny. Francouzský herec miloval auta i ženy, žil jako neřízená střela

Pokud vám předchozí řádky přišly trochu přitažené za vlasy, tak nemá smysl, abyste četli dál, protože životopis slavného Jean-Paul Belmonda je stejně divoký, jako byla tato úsměvná historka. Jeden z nejcharismatičtějších herců světa, chlápek, který se rád střídal s kaskadéry, a nejsympatičtější mizera všech dob, sice nikdy nezávodil, ale auta měl rád a k jeho životu neodmyslitelně patřila.

Samozřejmě že by se přímo nabízelo začít tím nejznámějším spojením, tedy Belmondo a Lotus 7 ve filmu Policajt nebo rošťák, ale kdo by tu scénu neznal. „Lokaji, oznamte své paní, že přišel Antonio Cerutti.“ A pak velkolepý vstup (chcete-li příjezd) rovnou do obývacího pokoje. Znám hned několik lidí, kteří si koupili Caterham právě kvůli tomuto filmu. A jeden z nich má dokonce espézetku Belmondo, to kdybyste náhodou hned nevěděli, s jakým hercem si tohle malé obratné auto máte spojit. Belmondo si Lotus 7 během natáčení oblíbil, ale pokud je nám známo, nikdy jej do své garáže nezaparkoval.

A podle všeho tam neměl ani zelený Mustang z roku 1967, se kterým natočil jednu z nejslavnějších automobilových honiček pro film Dobrodruh. „Když jsem viděl film Bullitt se Stevem McQueenem, hned jsem měl strašnou chuť něco podobného taky natočit,“ vzpomínal Belmondo později. „Domluvil jsem se s režisérem a s kaskadérem Rémy Jullienem a prostě jsme to zkusili.“ Když se podíváte na video, jistě si sami uděláte obrázek, jak se jim to povedlo.

Pro natáčení byly použity dva identické Mustangy v zelené barvě, to jako pocta filmu Bullitt. Ten první z nich, s upraveným podvozkem a s motorem s výkonem zvýšeným na 400 koní, se dočkal konce natáčení téměř bez úhony, ten druhý byl použitý při závěrečných scénách filmu a poničený vůz pak skončil na pár let ve skladu, aby byl bez poct sešrotován. Stejně jako McQueen, tak i Belmondo později litoval, že si filmové auto nekoupil on sám. „Produkce filmu ho prodala nějakému sběrateli. A mně došlo teprve o pár let později, že jsem byl asi úplně blbý, když jsem si ho nekoupil sám.“ A statečně taky přiznal, že víc než polovinu všech filmových scén odřídil kaskadér.

Jenže zatímco Lotus 7 ani Mustang Belmondo v garáži neměl, tak vkus ani peníze mu nikdo upřít nemůže. Kabriolet Ferrari 250 GT mu vysloveně slušel a Belmondo v něm najezdil spoustu kilometrů, údajně v něm taky dostal nejvíc pokut za rychlost. Aby taky ne. Ještě větší radost prý ale dělal Belmondovi jeho Morgan 4/4 Plus Four, který se od roku 1936 vyrábí s drobnými změnami až dodnes. Belmondo měl verzi z roku 1963 s motorem 2,1 l a v roce 2017 ho prodal na stejné aukci jako Ferrari F355 GTS z úvodu článku.

A víte co? Byl to mizerný obchod. Přestože byla obě dvě auta celou dobu řádně servisována a měla jen jednoho majitele, navíc velmi slavného, který se v obou případech podepsal na kapotu, prodala se hluboko pod očekávanou cenou. Ferrari šlo do světa za 1,7 milionu Kč a Morgan za směšných 730 tisíc korun. Škoda jich.

Možná nejslavnější a nejdražší auto v Belmondově garáži bylo Maserati Ghibli. Koupil si ho v roce 1969 a prý v něm jezdil na natáčení slavného filmu Borsalino, který natočil společně s Alainem Delonem. Určitě víte, že ti dva se pak spolu rozhádali, Belmondo dokonce Delona zažaloval, že se jeho jméno objevilo na filmových plakátech hned dvakrát, ale nejspíš nevíte, co se pak stalo s tím Maserati…

Belmondo s ním jezdil poměrně dlouho, ale někdy v devadesátých letech ho odložil do garáže, aby ho pak v roce 2008 nechal přestavět v italské karosárně Autorestauro Boves na kabriolet. Ghibli bez střechy totiž bylo o kus vzácnější a Belmondovi se prý vždy líbilo. Bůhví proč ho pak ale o dalších šest let později prodal.

O dalších Belmondových autech se toho moc neví, stejně jako se slavný milovník vyhýbal komentování všech svých milostných aférek. Ty sice francouzský tisk zaměstnávaly celé roky, ale Belmondo oficiálně přiznává jen svoje dvě manželky, dvouletou epizodu s Ursulou Andress, první bondgirl, a románek s o osm let mladší herečkou Laurou Antonelli. „Nebylo by to fér, na některou bych zapomněl a jí by se to mohlo dotknout,“ říká Jean-Paul s oblibou.

Byl daleko radši, když se ho novináři vyptávali na jeho filmy, potažmo na kaskadérské kousky. Většinu z nich totiž zvládal sám, takže klidně skákal po střechách i z vrtulníku, pral se na požádání a i řídit uměl, to se nebojte. „Auta jsem měl vždycky rád. Ale když začal můj syn závodit, měl jsem o něj regulérně strach,“ přiznal v rozhovoru Belmondo. A dodal, že ho mrzí, že se jeho syn Paul Belmondo v autech nikdy víc neprosadil.

Syn slavného herce totiž patří mezi nejneúspěšnější platící jezdce, roky strávil ve Formuli 3000, kde však za čtyři sezony a 43 závodů posbíral hubené tři body. A jeho dvě sezony ve Formuli 1 se nesly v podobném duchu, jeho nejlepším umístěním bylo deváté místo při Velké ceně Maďarska – vítěz závodu Ayrton Senna mu nadělil tři kola. Paulovi se ovšem musí poděkovat za jednu věc – natočil o svém tatínkovi dokument Belmondo par Belmondo (Belmondo Belmondem), který je postaven na rozhovorech otce a syna v místech, kde umělec točil své slavné filmy.

Jean-Paul Belmondo se narodil před 89 lety – 9. dubna 1933 do rodiny známého sochaře a od mala prý byl zatraceně neposedný. Sedět vydržel jen v ateliéru svého tatínka, když se tam sešli další umělci, ale ve škole nikdy moc dlouho nevydržel. Vlastně ho bavil jen tělocvik. Flákal se po ulici, s oblibou mistrně předváděl retardovaného a jednou si dokonce přivedl do školy na pohovor s rodiči žebráka, kterého vydával za svého otce.

Chtěl se stát boxerem – jeho idolem byl Francouz Marcel Cerdan, který byl tehdejším mistrem světa v boxu, a nelze mu upřít, že měl nadání. Také si z jedné školní rvačky odnesl přeražený nos. Vyhrál hned svůj první zápas a pak ještě další dva, všechny stylem KO, což vás nejspíš nepřekvapí. Rodiče byli proti, ale mladý Paul svou kariéru viděl jasně. Porazila ho až tuberkulóza, která mu nadějně rozjetou kariéru překazila.

Což je ale jedině dobře. Protože rukavice na hřebíku znamenaly, že se Belmondo mohl naplno vrhnout na svůj další koníček, na divadlo. Cenu pro nejlepšího studenta konzervatoře nakonec nedostal kvůli skečům, které zesměšňovaly školu, a stejně rozpačité byly i jeho začátky u filmu, z jednoho byly všechny jeho scény nakonec vystříhány – režisérovi se ten ošklivý chlápek s rozpláclým nosem prostě nelíbil.

Zlomovou rolí se pro Belmonda nakonec stala až v roce 1960 postava Michela Poiccarda alias Laszla Kovacse ve filmu U konce s dechem, která z něj udělala jednoho z hlavních představitelů Francouzské nové vlny a následně i jednoho z nejoblíbenějších herců světa.

Charismatický chlápek, který proslul rolemi sympatických mizerů, policistů pohybujících se na samé hraně zákona (tedy spíš za ní) a nenapravitelných sukničkářů, natočil za svůj život víc než osmdesát filmů a, světe div se, nikdy se neupsal Hollywoodu, byť v něm pár měsíců strávil. Jeho kolegové dodnes vzpomínají, že stejně nespoutaný jako byl často na plátně, tak byl i v životě.

Při natáčení Muže z Ria nasypal do klimatizace pudr, takže všechno včetně herců pokryla bílá přikrývka. Jindy měnil z legrace hotelovým hostům boty, pak zase kolegům nastražil do vany malé krokodýly. „Byl jako tajfun. Užila jsem si s ním tolik legrace i potrhlých kousků jako nikdy později,“ vzpomínala Ursulla Andress.

Jeho kariéru doprovázela také zranění. Při natáčení Strachu nad městem uklouzl na střeše a měl štěstí, že se dokázal na poslední chvíli zachytit o okap. V komedii Zvíře mu při rvačce s opravdovým tygrem šelma natrhla ucho a při natáčení filmu Bezva finta skončil na pár vteřin v bezvědomí, když dostal ránu hákem autojeřábu.

Legendární herec zemřel 6. září 2021 ve věku 88 let. Tak všechno nejlepší tam nahoru, milý Bébele!