Článek
Někdo tvrdí, že to byl zatracený egoistický parchant. Jiní říkají, že to byla jen drsná slupka, za kterou se skrýval. Terrence Stephen McQueen (narodil se 24. 3. 1930), jak znělo celé jeho jméno, prošel za svůj poměrně krátký život tolika rolemi (a nebavíme se o těch filmových), že je to až k neuvěření. A čím víc se o něj zajímáte, tím větší zmatek v sobě budete mít. Věřte mi.
Už od začátku jako na houpačce
Nechci vám vyprávět jeho biografii, to už udělali jiní, takže jen telegraficky. Dalo by se říci, že to byl poloviční sirotek, který vyrůstal na farmě svého strýce. Otec totiž rodinu opustil, když bylo malému Stevovi teprve šest měsíců. Když si ho matka, neustále bojující s démonem jménem alkohol, v jeho osmi letech zase vzala k sobě, dostal chlapec od strýce na cestu hodinky s věnováním „Stevovi, který mi byl synem“. Červená tříkolka, kterou od strýce dostal k čtvrtým narozeninám a jež pravděpodobně zažehla jeho lásku k motocyklům a autům, zůstala na farmě v Missouri.
Dětství McQueena bylo bouřlivé stejně jako jeho život. Sám měl dvě děti a tři manželky.
Zatímco na útlé dětství McQueen rád vzpomínal, dospívání už bylo horší. Dyslektik, který byl nedoslýchavý na jedno ucho, měl problémy se svým novým životem a rychle začal žít na ulici, kde se bavil rvačkami a drobnými krádežemi. Matka ho opakovaně posílala ke strýci na farmu, aby si ho pak zase brala, její třetí manžel pak Steva mlátil jako žito a ten zase hledal bezpečí na ulici… Když mu bylo čtrnáct, dal se k cirkusu, pak se vrátil, ale jen proto, aby o pár měsíců později skončil v polepšovně. Ta se mu paradoxně stala stejným přístavem jako farma jeho strýce, do konce života nepřestal být s polepšovnou v kontaktu a na její chod přispíval penězi i dary.
Nu a potom z něj byl námořník, údržbář v nevěstinci, prodavač v lunaparku, dřevorubec… V roce 1947 nastoupil k vojenskému námořnictvu, ale i tady měl opakované problémy s disciplínou a vše vyvrcholilo krátkou dezercí, za kterou si vysloužil basu. Nenapravitelný? Ne, ne, to spíš muž dvou tváří… Při jedné z cvičných akcí zachránil život hned pěti námořníkům, stal se členem čestné stráže na jachtě amerického prezidenta Harryho Trumana, a když šel v roce 1950 do civilu, dostalo se mu čestného vyznamenání.
O dva roky později nastoupil do herecké školy a jeho láska k motocyklům propukla naplno - každý víkend závodil a pravidelně vyhrával. No a přes týden hrál v divadle, kde ovšem toužil po filmu. Když se v roce oženil s herečkou a zpěvačkou Neile Adams, odstěhovali se do vysněného Hollywoodu a zde v roce 1956 začíná jeho filmová kariéra.
McQueenovi ze všeho nejvíc slušela přirozenost.
Zkusil si epizodní roli ve filmu z boxerského prostředí Někdo tam nahoře mě má rád, pár dalších štěků a nakonec role v dobrodružném televizním seriálu Wanted: Dead or Alive, filmy Hrstka statečných a Nikdy tak málo, aby pak konečně a definitivně zazářil v jedné z hlavních rolí v klasickém westernu Sedm statečných. To se psal rok 1960 a Steve McQueen měl za sebou kromě filmových rolí i reprezentaci v americkém národním motocyklovém týmu na slavné šestidenní a spoustu dalších absolvovaných závodů.
Zrodila se hvězda
Další filmy už si asi najdete kdekoliv na internetu, stejně jako jeho bouřlivé životní etapy, já si ale dovolím vypíchnout honičku z filmu Velký útěk, který se natáčel v roce 1963. McQueenův úprk na motorce je jednou ze slavných filmových scén, která je o to pikantnější, že původně ve filmu být neměla. Herec si honičku prostě prosadil. Stejně jako přepsání scénáře, protože mu přišlo, že tam má málo prostoru.
Všechny scény si odjezdil sám, jen proto, že ho to bavilo. A bavilo ho to nejen na motorce, protože když se jeden den McQueen nedostavil na plac a produkce se po něm začala shánět, vyzvedli si ho na policejní stanici. Byl zadržen za překročení rychlosti a tehdy mu policejní šéf prý řekl: „Pane McQueene, už jsme chytli několik vašich kamarádů, vy jste ale vítěz.“
Film Aféra Thomase Crowna je příběhem znuděného milionáře.
V době natáčení Velkého útěku už měl McQueen svoje milované Mini i závodní Jaguar XKSS, jedno z šestnácti vyrobených aut. „Obě dvě auta opravdu miloval,“ řekl pak v jednom z rozhovorů jeho syn Chad. „Uměl je řídit i opravovat, pamatuji si ho, jak doma klidně rozebral půlku auta, ruce až po lokty od oleje. Když to dal dohromady, tak hned šlápl na plyn a jel se s nimi projet. A s motorkami to bylo úplně stejné, odmala mě bral na nádrž a vozil mě, to si pamatuji.“
Když v roce 1966 přišla nabídka na natáčení filmu Bullittův případ, skočil po ní McQueen všemi deseti. Líbila se mu hlavní postava, ještě víc ale ve scénáři popsaná honička. „Volal producentovi filmu, že detektiv musí jezdit s Mustangem a že nějakého připraví,“ vyprávěl Chad McQueen. „V té době už táta závodil a měl kolem spoustu lidí, kteří mu se stavbou aut pomáhali, a tak si nechal Mustanga připravit na míru.“
Bullittův případ
Ford Mustang 390 GT Fastback Bullitt. Honička s ním trvá dvanáct minut, ale točila se čtrnáct dní. Celou šestinu času vyhrazeného pro natočení kompletního filmu.
Steve McQueen, který ve filmu nejenže hrál hlavní roli, ale také na něj vlastnil práva, si prosadil, že se nepoužijí klasické hollywoodské triky a že se honička natočí v reálu. A tak se při natáčení běžně jezdilo rychlostmi kolem 160 km/h a po sebevražedných skocích se musela auta dávat dohromady. I proto je to ale ještě dnes jedna z nejlepších filmových honiček, které kdy byly zfilmovány. Ať už je v ní pár nesmyslů, jakože třeba „padoušský“ Charger během ní ztratí osm poklic. Perličkou je, že ho řídil Bill Hickman, hollywoodská kaskadérská legenda. Ten samý chlápek, který vytáhl Jamese Deana z vraku jeho Porsche Spyder…
McQueen musel osobně přesvědčit starostu San Francisca, aby mu dovolil natáčet honičku na zavřených ulicích. A podle původního scénáře se mělo jet i přes Golden Gate Bridge, ale tenhle plán na poslední chvíli zamítla správa mostu.
McQueen si Mustanga nechal upravit podle svých návrhů a většinu času na plátně ho také řídil.
Tým pro speciální efekty na prázdné ploše Guadalupe Canyonu postavil benzinku (dneska je tu kancelářská budova), ve které měl tragicky skončit Charger. McQueenův Mustang řídil kaskadér Carey Loftin, který pracoval i na Frankenheimerově klasice Grand Prix. Prázdný Charger byl k Mustangu z boku přidělán ramenem a Loftin měl ke konci vyndat spojovací lano, aby Charger sám pokračoval směrem k pumpě, do které měl narazit. Lano vyndal, avšak do pumpy se netrefil. Tým na speciální efekty ale i tak odpálil nálože v benzince.
Scéna byla naštěstí zachráněna pečlivým sestříháním. Ale když budete hodně rychlí s pauzovacím knoflíkem, všimnete si smyčky tažného lana na nárazníku Mustangu.
Le Mans
O další tři roky později vznikl film Le Mans. Steve McQueen v této soutěži jako závodník nikdy nestartoval, i když hodně chtěl, a v roce 1970 byl dokonce přihlášen, posádka Steve McQueen – Jackie Stewart měla jet s Porsche 917. Důvod? Banka start zakázala pod hrozbou vypovězení úvěru, takže by McQueen neměl peníze na natáčení filmu. Vrcholem jeho automobilové závodnické kariéry tak zůstala dvanáctihodinovka v Sebringu, kde startoval s Peterem Revsonem a zvítězil ve své kategorii s třílitrovým Porsche 908/2, celkově byl druhý se ztrátou 23 vteřin za Mariem Andrettim na Ferrari. Toto umístění je o to cennější, že ho hrdina našeho příběhu vybojoval se sádrou na noze, kterou měl po nehodě na motocyklu z předchozího závodu.
Start v Le Mans byl McQueenovým snem. Neuskutečnil se z jednoho prostého důvodu – zakázala mu to banka.
Jenže když se na Le Mans budete dívat, budete mít pocit, že pro McQueena byl tenhle závod úplně vším. Režisér John Sturges po pár dnech ukončil svou práci, protože mu herec do všeho mluvil, a tak narychlo sháněli někoho jiného. McQueen však nezahálel. Celou dobu seděli v autech on i ostatní závodníci a jezdili a jezdili…
Poprvé se McQueen objevil na závodech v roce 1969, natočili tam 10 000 metrů filmu, ale filmaři si stěžovali na prach a mizerné osvětlení. O rok později se vrátili, rozmístili podél tratě 19 kamer a natočili dalších 40 000 metrů filmu. Ještě předtím ale zdarma vydláždili depo, vymalovali boxy a osvítili některé úseky tratě. Nakonec bylo natočeno víc než 300 000 metrů filmu!
Porsche 917 K bylo hlavní hvězdou filmu, Ferrari odmítlo svoje závodní auta zapůjčit po přečtení scénáře.
„Natáčení filmu bylo v mnoha ohledech nebezpečnější než samotný závod,“ řekl Derek Bell, pětinásobný vítěz slavného závodu 24 hodin Le Mans a člen řidičského týmu McQueenova filmu. Ačkoliv to byl zkušený závodník, stala se nejtěžší nehoda Bellovi právě, když závodění jen předstíral a jeho auto začalo hořet. Podařilo se mu uniknout, ale utrpěl těžké popáleniny v obličeji. Další britský pilot David Piper přišel během natáčení o nohu.
A McQueen? Tenhle film ho stál spoustu peněz i manželství, o jeho psychice nemluvě. Jednou se vyrazil projet na trať v noci i se svou milenkou, nevybral ale zatáčku a auto rozstřelil na kaši. Ona sice vyletěla ven čelním oknem, ale oba přežili a mohli se pak vrátit na kokainový večírek, který mezitím pokračoval i bez nich…
Moc se také nemluví o tom, že asi v polovině natáčení McQueen zjistil, že se dostal na seznam zločince Charlese Mansona. Vyřešil to po svém. Nařídil svému právníkovi, aby mu do Francie poslal zbraň. Steve byl zkrátka člověk uprostřed všeho toho zmatku a musel čelit nejen svým démonům, ale i těm zvenčí. Vzrůstající strach a paranoia stály v cestě hvězdě světového formátu, která chtěla především natočit skvělý film o autech.
Jenže snímek byl nakonec nepochopen a kritika ho přijala špatně. McQueena to hodně sebralo…
A ano, to hnědé Porsche 911 v úvodní scéně bylo McQueenovo vlastní. V roce 2011 se vydražilo za 1,4 milionu dolarů. A do dražby šlo následně i závodní Porsche 917, jež si také nechal stejně jako několik dalších aut, která byla při natáčení použita.
Žil stejně divoce, jako natáčel a závodil
„Když táta umřel, měl v garáži osmatřicet aut a asi sto čtyřicet motocyklů. A vlastnil i několik letadel, hlavně dvouplošníky z druhé světové války, jež se mu tak moc líbily a se kterými také občas létal,“ prozradil Chad McQueen. V hercově sbírce bylo mimo jiné Porsche 917, Porsche 908 a Ferrari 512 z filmu Le Mans, 1963 Ferrari 250 Lusso Berlinetta, Jaguar D-Type XKSS a Porsche 356 Speedster.
Pontiac Firebird Trans Am dělal McQueenovi společnost ve filmu Lovec.
„Na televizi se koukal, jen když v ní byly nějaké závody, jinak trávil nejraději čas v dílně, venku se psy, v autě nebo na motorce. Po Le Mans se sebral a jezdil s mámou obytným autem po státech jako nějaký hipík,“ vzpomíná Chad na svého otce.
Své děti nikdy nebral na závody, prý nechtěl, aby byly u toho, kdyby se mu něco stalo. Závodil přitom nejen na okruzích, ale jezdil i off-roadové závody na motorce a v bugině. A věděli jste, že dunovku z filmu Aféra Thomase Crowna si vymyslel sám? „Byla s ní zábava, jezdili jsme s ní i mimo natáčení,“ vzpomínal pak McQueen v jednom z dokumentů. „Pomáhal jsem při návrhu a pak i při stavbě, jsem na to docela pyšný. Táhla jako kůň a nevážila víc než půl tuny.“
Měl svoje démony, svůj vnitřní svět
V roce 1978 přestal McQueen kouřit. Musel, jeho plíce už mu to nedovolily. O rok později mu diagnostikovali rakovinu… Už nemocný natáčí svoje poslední dva filmy - Tom Horn a Lovec, oba dva inspirované skutečnými událostmi, tak to měl McQueen rád.
Porsche 356 Speedster bylo jedno z oblíbených McQueenových aut.
Nakonec umírá 7. listopadu 1980 v Mexiku, kde se podrobil experimentální léčbě a následné operaci, po které to vzdalo jeho srdce. Bylo mu padesát let. Zbyly po něm dvě děti, tři bývalé manželky, mnohamilionová sbírka aut, motocyklů a letadel a pár filmů, na které se můžu koukat pořád dokola.
Možná to byl zatracený egoistický parchant. A možná žil bouřlivěji, než bylo zdrávo. Jenže i proto se stal idolem ještě za svého života. Měl svoje vnitřní démony, svůj vnitřní svět. Natáčení miloval stejně jako závodění a ženy. A jeho jméno je dodnes ochrannou známkou a přezdívka The King of Cool také sedí. Tak dodatečně díky za všechno, pane McQueene!