Srovnání ojetin: Mercedes-Benz třídy S vs. Škoda Superb

Hned na úvod, než se pustíte do bouřlivé diskuze dole v komentářích, si ujasněme jednu věc. Na trhu ojetin se kupující chovají trochu jinak než na trhu nových vozů. Lidé se nerozhodují především podle toho, co za své peníze dostanou.

Pro mnoho lidí je luxusnější auto naprosto nedostižné, pokud se podíváme na ceny nových vozů. Na trhu ojetin se ale rozdíly smazávají a i člověk s relativně skromným rozpočtem si najednou může dovolit auto, které bylo ještě před několika málo lety vyhrazeno jen pro nejvyšší manažerské pozice.

Předmětem dnešního srovnání tak bude prestižní Mercedes-Benz třídy S, který můžeme považovat za jakýsi etalon luxusních sedanů. V Auto ESA jsme si půjčili verzi S 350 CDI s naftovým šestiválcem, pohonem zadních kol a samozřejmě automatickou převodovkou. Vůz z roku 2010 měl na tachometru necelých 193 000 km a prodejce za něj chtěl 465 000 Kč.

Proti němu jsme chtěli postavit Škodu Superb aktuální třetí generace. Spousta aut se ještě prodává v relacích nad půl milionu, takže nám nezbylo než vzít v Auto ESA naprosto základního Superba s motorem 2.0 TDI a manuální převodovkou z roku 2016, který zatím ujel 104 000 km. Prodejce za něj v době testu chtěl 400 000 Kč.

Pokud se ale podíváte na nabídku ojetin, v relaci 450 až 500 000 Kč je těch Mercedesů třídy S a Superbů v různém stáří a nájezdu poměrně dost. My teď chceme zjistit, které z těchto aut je nejen lepší po stránce jízdních vlastností, komfortu a dynamiky, ale také co se provozních nákladů týče. Vítěz testu pak bude prohlášen za krále ojetých limuzín.

Představovat Mercedes třídy S asi moc nemusíme. Tenhle vrcholný sedan prestižní německé značky navazuje na dlouhou tradici luxusních vozů, kterou nepřerušila ani druhá světová válka. Poválečná stopa luxusních Mercedesů sahá až k řadě W 187 z roku 1951 a k nástupci W 180, který dostal přezdívku „ponton“. Po řadách W 111 a W 108 přišel model W 116, pro který se prvně začalo používat označení „třída S“. Současné značení písmenem třídy S a následnou číslicí motorizace přišlo na počátku 90. let s generací W 140, které se v našich končinách přezdívá „mamut“. Předmětem testu je 9. generace poválečných luxusních Mercedesů označovaná jako W 221, která se začala prodávat v roce 2005.

Naproti tomu Škoda Superb nemá se svou třetí generací tak dlouhou novodobou tradici. Když ale zabrousíme do historie, luxusní vůz stejného označení se vyráběl už mezi lety 1934 až 1943 a pak ještě po válce v letech 1946 až 1949. Současný Superb, který přišel na trh v roce 2015, využívá modulární platformu MQB koncernu Volkswagen a má mnoho společných konstrukčních prvků například s Volkswagenem Passat.

Z pražské pobočky Auto ESA ve Štěrboholích vyrážíme s oběma vozy směrem na západ. Jelikož jsem služebně starší (a protože jsem si to celé vymyslel), beru si samozřejmě luxusní Mercedes s automatem, vyhřívanými a ventilovanými sedačkami a vůbec opulentní výbavou se spoustou chromovaných tlačítek. Služebně mladší kolega dostane klíčky od Superbu v takříkajíc holotě, tedy jsou v něm jen látkové sedačky a základní rádio. Někdo ty kolony na pražské Jižní spojce zkrátka odtrpět musí.

Než se ale dostaneme na domluvené místo focení, zle se zatáhne a začne pršet. A následně déšť ustane jen proto, aby mohlo začít sněžit. Takže focení pro tentokrát rušíme a jenom změříme prostor v obou autech, protože vás určitě zajímá, jestli je víc místa v Superbu, nebo v luxusním Mercedesu. A jak můžete v následující tabulce vidět, zjistili jsme opravdu zajímavá čísla.

Protože se bavíme o vozech vyšší třídy, zajímá nás především místo na zadních sedadlech. Aby to bylo spravedlivé, tak si nastavím v každém z vozů sedačku řidiče přesně tak, jak by mi to vyhovovalo. Se svými 179 cm nejsem žádný dlouhán a dovoluji sám sebe označit za takový univerzální průměr českého řidiče. Takže je za mnou víc místa v Superbu nebo v Mercedesu?

Zajímavé, že? Škoda Superb válcuje Mercedes v prostoru pro nohy a kolena, pokud měříme místo od opěradla přední sedačky ke kraji podsedáku. Už od pohledu to vypadá, že je Superb vzadu výrazně prostornější. Jenže realita je poněkud jiná. Škodovka je citelně užší, má kratší podsedák, nižší opěradlo, a pokud jde o vzdálenost od opěradla k předním sedadlům, je na tom proti Mercedesu o trochu hůř.

I pocitově je Mercedes vzadu prostě pohodlnější. Sedačky lépe podepírají stehna, je tu více místa v loktech i nad hlavou a cestující se může vzadu rozvalit jako doma na hodně pohodlné pohovce. Samozřejmě je to ale vykoupeno tím, že prostřední sedačka vzadu je spíše nouzová a reálně nepoužitelná. Pokud by musel někdo převážet vzadu trojici cestujících, lépe to ten prostřední přežije ve Škodě Superb.

Superb tak opravdu nabízí jen trochu více prostoru na nohy, ale je to vykoupeno horší oporou stehen. Na delší cestě se prostě vzadu i kvůli hůře tvarovaným sedačkám nesedí tak dobře. Jistě, není to žádná katastrofa, ale Mercedes je prostě subjektivně pohodlnější auto. Velkým bonusem je i jeho účinnější akustická izolace a takový ten pocit plavnosti. Superb přece jen cestujícími vzadu více pohazuje a zdá se, že je uvnitř i větší hluk. Obě auta ukázala sice vzadu snesitelných 78 až 79 dB ve 120 km/h, ale zatímco v Mercedesu byl ten hluk spíše takový hluboký, vzdálený, v Superbu jako byste měli neustále pootevřené okénko. Možná za to mohou i ty nevzhledné „ofuky“ kolem oken, které měl předchozí majitel potřebu na Superba nabastlit. Takovéhle odpornosti by se měly zakázat!

Tak jsme zjistili, že starší Mercedes je lepší limuzína a pro cestující vzadu příjemnější a pohodlnější auto. Ale pokud se přesuneme za volant, karta se obrací. Tedy, ono hodně záleží na prioritách, ale Škodovka se vedle Mercedesu rozhodně nemusí stydět.

Rozdíly mezi vozy vyniknou nejlépe tehdy, když můžete přímo přesedat mezi jednotlivými auty. Během pár kilometrů si člověk snadno zvykne na ten houpavý charakter Mercedesu, který připomíná spíše zaoceánský parník než osobní auto. Pomalé a poměrně těžké řízení bez jakékoli zpětné vazby je opravdu jako kroucení pověstným kormidlem. Vůz se pohupuje, nerovnosti na vzduchovém podvozku doslova žehlí, a i když ho nemusíte do zatáček přímo přemlouvat, musíte být trpěliví, než se Mercedes líně převalí na bok a opíše oblouk.

I reakce na plyn je poněkud tupá a opatrná, což sice prospívá plynulosti jízdy, ale nenucené dynamice moc ne. Pokud ale vozíte někoho, kdo si potrpí na plynulost a komfort, bude spokojený. Mercedesu nejvíce vyhovuje, když nastavíte na tempomatu 120 km/h a necháte se jen tak unášet. Výkonu má sice dost a upalovat po dálnici dvoustovkou nečiní naftovému šestiválci žádný problém, ale tak nějak to nesedí k charakteru tohoto vozu. Na schůzky ať si pospíchá nižší management v nafasovaných Superbech, pan generální ředitel v Mercedesu přece může přijet o půl hodiny později.

Přesednutí do Škody Superb je poměrně velká změna. Nejen, že pozice za volantem je řidičsky příjemnější, ale lehký Superb s poměrně jadrným dvoulitrovým tédéíčkem snadno smaže s Mercedesem rozdíl. Na poloprázdné dálnici sice není tak přesvědčivý, ale na běžné silnici Mercedes téhle škodovce neujede. A jakmile se začne silnice kroutit, bude to hbitá škodovka, kdo nechá těžkopádný německý vůz za zády.

Škoda mnohem ochotněji mění směr jízdy, rychleji reaguje na pokyny řidiče a pocitově je to dynamičtější auto, se kterým se lépe jede rychle na úzké silnici. Určitě s tím má co dělat také hmotnost. Mercedes ukáže na váze 1 955 kg (testované auto ale bude se vší výbavou vážit určitě o dost víc), což pří výkonu 235 k a točivém momentu 540 Nm dělá poměr 8,32 kg na koně a 3,62 kg na Nm. Superb s hmotností 1 410 kg, výkonem 150 koní a točivým momentem 340 Nm nabízí poměr 9,4 kg na koně a 4,15 kg na Nm.

Těch 600 kg rozdílu je opravdu hodně znát, hlavně na brzdách a při snaze rychleji měnit směr. Při přímém srovnání působí Superb vedle Mercedesu S jako nějaký sportovní Lotus. Ani na dálnici se Superb stydět nemusí, ale to si už začnete všímat ne úplně dokonalého odtlumení od okolních vlivů. A v akceleraci v přímce přece jen není tak přesvědčivý a uvolněný jako Mercedes.

Abychom ale nehodnotili jen dynamiku a jízdní vlastnosti, podíváme se také na peníze. A tady je to poměrně jednoznačné. Zatímco Mercedes jezdil spíše za 11 litrů v kombinovaném režimu a jen dlouhá cesta klidným tempem mimo město srazila průměrnou spotřebu na nějakých 9 litrů na 100 km, Superb neměl problém jezdit celý test za 6 litrů na 100 km s tím, že delší cestu mimo město zvládl za méně než 5 litrů. Ten reálný rozdíl okolo 3 litrů na 100 km je už poměrně výrazný, a pokud někdo bude počítat s nájezdem třeba 25 000 km za rok, dělá to při současných cenách nafty nějakých 25 500 korun jen na palivu.

A tam samozřejmě výdaje nekončí. Nikdo vás s deset let starým Mercedesem už nenutí jezdit do autorizovaného servisu a kupovat si originální díly v originální krabici. Ale starat se o něj musíte, takže kolik to bude všechno stát? Poptali jsme pár nezávislých servisáků s rozpočty na běžné servisní úkony na obě auta a vyšly nám následující položky. Nejprve začneme běžným velkým servisem na Mercedes s výměnou oleje, filtrů a výměnou brzd:

Olejový filtr 200 Kč, palivový filtr s vyhříváním 1 700 Kč, dva vzduchové filtry dohromady za 600 Kč, kabinový filtr 1 500 Kč, přední brzdový kotouč 1 700 Kč, zadní brzdový kotouč 900 Kč (zajímavost, je menší než ten u Superba), přední brzdové destičky 900 Kč a zadní destičky 650 Kč. K tomu si připočtěte 8 až 9,5 litru oleje dle verze motoru S 350 CDI po 200 Kč za litr, 1 000 Kč za práci za výměnu oleje s příslušenstvím, výměna brzd 2 400 Kč za práci. Celkem to tak dělá zhruba 16 000 Kč. Nezapočítáváme ale zhruba 8 000 Kč, kolik bude stát výměna oleje v automatu s filtrem, což by rozhodně bylo dobré hned po koupi udělat.

U Škody Superb jsou spotřební ceny dílů podobné. Olejový filtr 150 Kč, palivový filtr 500 Kč, kabinový filtr 350 Kč, filtr sání 300 Kč, přední brzdový kotouč 1 000 Kč, zadní kotouč 900 Kč, přední destičky 1050 Kč, zadní destičky 750 Kč. V motoru je 4,3 litru oleje také po zhruba 200 Kč za litr, práce tak za sedm stovek, výměna brzd za zhruba 2200 Kč. Celkem je to tak za 11 000 Kč, tedy „o něco“ levněji než u Mercedesu.

Samozřejmě velmi záleží na tom, kdo vám servis dělá, a ceny se budou plus minus nějaká stovka až tisícovka lišit. Nicméně i ve škodovce počítejte s vyšší cenou. Hodina práce na Superb III stojí v rámci oficiální sítě servisů i s daní něco málo přes tisícovku (Škoda má výhodnější balíček pro majitele vozů starších čtyř let). V oficiálním servisu Mercedesu pak dáte za hodinu práce na třídě S skoro dva tisíce, ale i Mercedes má různé zvýhodněné programy pro majitele starších vozů.

Nezohledňujeme tu ale další náklady, protože u každého auta se něco může rozbít a je celkem logické, že o šest let starší Mercedes s výrazně vyšší porcí na tachometru bude přece jen choulostivější. Sám o sobě je nicméně tenhle Mercedes spolehlivý a naftový šestiválec je vlastně poměrně rozumná motorizace. Mechanicky je to spolehlivý motor, a pokud dostává každých 15 000 km nový olej a tankujete kvalitní naftu s aditivy, bude fungovat. Hrozba v podobě systému EGR a hlavně filtrů pevných částic tu ale je. Se stavem DPF by však měla pomoci profesionální diagnostika, která přečte odhadovanou životnost filtru.

Pozor si dejte hlavně na stav automatu. Převodovky Mercedesu platily za spolehlivé, ale novější sedmistupňová skříň 7G-Tronic mívala zpočátku problémy s řídicí elektronikou, která se pak musí vyměnit. Většinou se to pozná podle toho, že převodovka škube a odmítá řadit. Ačkoli přesný interval Mercedes neuvádí, měl by se i v tomto automatu olej měnit každých 60 000 km nebo nejpozději po čtyřech letech. Pro zajímavost stejný interval platí pro výměnu oleje v automatu 6DSG u Superba, pokud byste chtěli verzi 2.0 TDI se samočinným řazením.

Diskutovanou záležitostí jsou u třídy S měchy vzduchového podvozku, ale ty obvykle vydrží více než 300 000 km. To spíše budete řešit zlobivou elektroniku a problémy související s akumulátorem, respektive s jeho dobíjením.

Největší problém bývá ale v původu neprověřených aut. Stáčení tachometrů je na denním pořádku, a i když mívají auta uvedenou jako zemi původu Německo, není jisté, že je to kus původem třeba z Rumunska ukradený do Albánie a přes Turecko přivezený zpátky do Německa, kde ho pochybný prodejce vskutku kreativními metodami „omladí“ o půl milionu kilometrů. Je to všechno o důkladné prověrce a rozhodně byste si ke koupi takového auta měli vzít na pomoc specialistu.

U dvouleté Škody Superb naopak takové starosti většinou nehrozí, zejména pokud je to vůz českého původu. Pokud má za sebou povinné servisní prohlídky, není se čeho bát. Vy pak jen zkraťte servisní plán na „jeden rok nebo 15 000 km“, což by měla být taková mantra, kterou si budete opakovat u všech ojetých aut.

Přesto pozor na různé aukce a rychlé prodeje. Dvouletý Superb od neznámého prodejce může být podvod, kterým chce někdo udat auto v exekuci nebo v majetku leasingovky. Prověřujte i tohle. Nicméně vozy od zavedeného prodejce ojetin by již vždy měly být bez takových vážných právních vad.

Každý srovnávací test musí mít vítěze a poražené, v tomto případě poraženého. Jízda s Mercedesem je samozřejmě nesmírně uklidňující a majestátní, je to prostě pohodlný luxusní kočár. Vzadu je pohodlnější než Škoda Superb, a pokud bychom se měli rozhodovat jen podle toho, jak se cítíme na zadních sedadlech na dlouhé cestě, tenhle Mercedes třídy S by bez diskuse vyhrál. Jenže nám jde i o náklady a také o trochu toho řidičského pohledu. A tady nezbývá než se vrátit zpátky na zem.

To, že má Škoda Superb 2.0 TDI o tři litry menší spotřebu, je jedna věc, ale má také o několik tisíc levnější každý běžný servis. Navíc z pohledu dlouhodobého ještě nebude majitele strašit závadami nadměrně opotřebovaných částí, což se naopak u Mercedesu stane takovým denním chlebem. Pro běžného smrtelníka, který chce hlavně spolehlivé a bezproblémové auto s dostatkem místa pro cestující vzadu, bude vždy ojetý Superb třetí generace lepší a bezpečnější, rozuměj levnější volba. A řidič si rozhodně nemusí zoufat, se Superbem se ve skutečnosti velmi pěkně projede.

Mercedesu nemusí být na druhém místě smutno. Je to pořád skvělé auto, ale je to spíše záležitost pro fanouška, který je ochotný žít s vyššími náklady na provoz a údržbu. Na dlouhé cesty a velké porce kilometrů verze S 350 CDI smysl dává, ale kdyby chtěl někdo Mercedes třídy S jen tak pro radost a z principu, aby naštval sousedy, spíše bychom doporučovali hledat nějakou benzinovou motorizaci. Benzinová S 500 s osmiválcem má sice své mouchy, ale v celkových nákladech na tom nebude hůř než diesel.