17° Revival Rallye Club Valpantena: Soutěžácké zlaté časy

Verona je krásné historické město na severu Itálie. Pyšní se obrovským náměstím s římským koloseem a renesančními domy se zdobenými balkony. Tady někde vyhlížel vášnivý Romeo svou milovanou Julii. Verona je ideálním místem na romantický víkendový výlet ve dvou. A my jsme jeli rovnou tři, navíc jen kluci. Své ženy jsme nechali bez výčitek svědomí doma a ubytovali se na venkovské farmě, která pěstuje víno.

Ráno budeme vstávat spolu s kohoutím kokrháním. Agroturistika je v Itálii velmi populární a nabízí zajímavou formu ubytování, které bývá stylové a má tu správnou atmosféru. Kvůli ochutnávkám ušlechtilých vín údolí Valpantena a skvělému pravému „Risottu“ tu však nejsme. I když vlastně taky…

Rallye začíná v pátek ráno první trojicí rychlostních zkoušek, ale my se sem chceme dostat už o den dříve. Ondra Kroutil, který si hodlá nafotit zajímavou galerii, by rád stihl auta i na technické přejímce ve čtvrtek podvečer. A tak vyrážíme z Prahy hodně brzo ráno.

Cesta uběhne rychle a pohodlně, kolem čtvrté odpolední už parkujeme v industriálním areálu městečka Grezzana, které leží na úbočí strmých svahů podhůří Dolomit. Většina aut už je na místě. Pohled na dlouhou řadu závodních Lancií 037 Rallye mě dostane čistým průstřelem. Vedle stojí asi dvě audiny a pak ještě pár poršáků, ale tolik Lancií 037 jsem ještě pohromadě nikdy nikde neviděl.

Lancia Rallye vznikla jako ultimativní závodní monstrum pro nově vznikající rallye skupinu B, kde bylo povoleno více úprav než v předešlých skupinách 2 a 4. Na jejím vzniku se podílely firmy Abarth i Dallara. Jedinou podmínkou byla stavba alespoň dvou set exemplářů pro silniční použití. Lancia tvrdí, že těch aut vyrobila mezi lety 1982 až 1983 plných 207 kousků. Minimálně tak to tehdejší komisaři FIA odškrtli do svých záznamů.

Závodní týmy mohly také už od sezony 1980 používat pohon všech kol, což přesně nahrálo do karet týmu Audi v legendárních žluto-bílých barvách. Ale to bych přeskočil až na rok 1984, kdy se za volantem Audi Sport Quattro S1 objevuje vysoký hubený „Bavorák“ z Regensburgu, Walter Röhrl.

Předchozí sezonu dokončil slavným vítězstvím na lehké a obratné Lancii 037 Rallye. Sám o ní v několika rozhovorech barvitě vyprávěl a líčil, jak kouzelně a lehce se ovládala. Řídil ji konečky prstů na volantu, tančil na pedálech a kam se podíval, tam Lancia ochotně zatočila. Když ho krajané přesvědčovali, aby závodil za domácí Audi, přičemž argumentovali tristní bezpečností příliš lehké a křehce vypadající Lancie, jen suše poznamenal: „Ale já neplánuji nabourat, plánuji vítězit.“ A to se pod vedením „playboye“ týmu Lancia Martini Racing, Cesare Fioria, beze zbytku vyplnilo.

A nyní stojím v prostoru startu a dívám se na rovnou sedm „nula třicet sedmiček“, vyvedených v barvách nejslavnějších závodních týmů. Jeden z exemplářů řídil v sezóně 1984 Henri Toivonen a další černá Lancia zůstává pilotována domácím matadorem všech historických rallye, Luigim „Lucky“ Battistollim. Jeho syn Andrea startuje opodál úchvatné Ferrari 308 GTB Gruppe 4 vyvedené ve žlutočerných barvách týmu Grifone s tradičními nápisy Olio Fiat. Tahle italská závodní auta umí dokonale zastínit úžasné poršáky, audiny a mnohé další rallye legendy, kterých se do městečka Grezzana sjelo na 170 exemplářů.

Už se začíná šeřit, Ondra loví poslední snímky z technické přejímky a náš třetí kamarád vyřizuje neodkladný pracovní hovor. Všichni jsme po dlouhé cestě docela hladoví, ale červená Alpine A110 1600S mě přitahuje jako magnet. Kluci mě od ní musí div ne odtrhnout. Rallye speciálům prozatím zamáváme s tím, že je uvidíme ráno na startu – jedeme hledat tu nejlepší italskou pizzerii, kterou ve Veroně mají. Předpověď počasí hlásí na druhý den déšť. Ehm... déšť není úplně přesné slovo, blíží se prý totiž doslova průtrž mračen.

Předpověď se vyplní naprosto přesně. Ráno po snídani hledáme deštníky, ale protože je kluci zapomněli, oblékáme si pláštěnky. Ondra ví, že bude fotit hodně v přírodě, chce ulovit hezké snímky z dopolední rychlostní zkoušky, která se jede po uzounkých okreskách vysoko v kopcích dál za hranicemi Grezzana. Místy je liják vážně tak hustý, že voda teče rozbitým asfaltem jako v korytě potoka.

Na startu se však všech sedm legendárních lancií objeví a objeví se i zbytek startovního pole. Všechna auta, která zde startují, dosahují na trhu obrovské finanční hodnoty. Ani takové peugeoty 205 GTI, 309 GTI anebo opely Kadett GSi,  které pestré a početné startovní pole uzavírají, už dnes jen tak neseženete. Posádky rallye berou akci vážně, chtějí si ji užít i v šílených podmínkách a nezkazit radost moknoucím divákům, kteří se mnohdy schovávají v křoví u cesty. Kdo umí, předvádí úžasné smyky.

Atmosféra je na rychlostní zkoušce úžasná. Nepřicházejí sice davy diváků, ale divácká místa nejsou dramaticky hlídaná. Po trati se můžeme projít ještě pár desítek minutu před předjezdcem a najít si hezké místo. Italové divákům spíše důvěřují, neboť vědí, že na rallye chodí lidi, kteří jsou dost soudní na to, aby věděli, kam se radši nepostavit. První „erzetu“ sledujeme v malé vísce, kde je prudké odbočení do úzké uličky mezi domy. Silnice je do kopce a po asfaltu tak stéká voda i drobné kamení. Leje jako z konve. Rykot osmiválce Ferrari se mezi stěnami domů rozléhá tak, až z toho bolí ušní bubínky.

Nízká příď krásné 308 GTB rozráží vodu, která se rozstřikuje do okolí. Vzduchem chlazené šestiválce Boxer jsou už úplnou slastí pro naše uši. Tohle na fotografii zkrátka zachytit nelze. Proti boxerům jsou pak modernější „áčkové bavorské emtrojky“ přímo tiché. Přitom jejich řadové čtyřválce zpívají kopcem nahoru v otáčkách, které se blíží osmi tisícům. Trochu mně začíná téct do bot, ale v tu chvíli mi to nijak nevadí.

Na odpoledne se přesouváme na jiné místo. Na celý den je naplánováno celkově šest rychlostních zkoušek. Bohužel, ta poslední se ruší. To se dozvídáme až ve chvíli, kdy pospolu dlouho stojíme vedle traťového komisaře u jednoho z pěkných esíček do kopce. Neumí moc anglicky, ale podle toho, že z ničeho nic začne balit vymezovací bílé pásky podél trati a následně krokem vyššího duchovenstva odkráčí pryč, dochází nám, že tudy už dnes asi nikdo nepojede.

Rychlostní zkoušku zrušili kvůli sesuvu půdy na cestu o pár zatáček výše nad námi. Závodní auta si alespoň stihneme ještě pořádně prohlédnout v cíli etapy, v zahradě zámečku Villa Arvedi, kde mají závodní posádky slavnostní večeři. Ondra si hraje opět s foťákem a silnou zářivkou, kterou používá místo blesku. Vznikají nádherné fotografie, jaké jen tak jinde a jindy nepořídíme. Za trochu toho mokra v botách a hladu tahle hodinová večerní zajížďka stála.

V sobotu se jede jedna rychlostní zkouška hned dvakrát po sobě, přijde i o poznání více diváků. I počasí je znatelně lepší. V jedné vesničce, kterou stoupá nahoru úzká klikatá silnička, Italové postavili i stánky s punčem a místo našich klasických klobás si lidé dopřávají jemně nakrájený italský salámek v housce. Dá se koupit i víno a divácké místo tak má najednou jedinečnou atmosféru. Každý průjezd italského auta všichni aplaudujeme. A jezdci se vážně snaží.

Svodidla jsou proklatě blízko, pár aut se o ně trošku opře, ale berou to sportovně a jedou naplno, co to dá. Z hlubokého údolí se rozléhá řev motorů, takže dobře víme, jaké auto se záhy objeví. Poslední den je hlavně o radosti i exhibici a přesně ukazuje, že i s cennými historickými závodními vozy je potřeba jezdit. Což majitelům těchto skvostů v Itálii nečiní vůbec žádný problém. Z poslední „erzety“ přijíždí kdekdo s obouchanými plechy, ale s úsměvem na tváři. Všichni, co soutěž dokončují, v cíli slaví. A to pořádně. Grezzana slaví s nimi. Nízké slunce se sklání za obzor, halogeny přídavných reflektorů soutěžních aut pohasínají a do tmy jen září světla cílové rampy. A v nich se objevují odlesky usmívajících se tváří v závodních kombinézách se sklenkami plnými šumivého prosecca v rukou. Rallye se vážně povedla a pro všechny závodníky musela být fantastickým zážitkem. A stala se skvělou podívanou i pro nás, pro diváky. Příště se na tuhle skvělou rallye přijedeme podívat znovu. Arrivederci, tak zase za rok ve Veroně.