1,5 metru od cyklistů je obří problém pro plynulost dopravy

Už první a poměrně zásadní problém je prostý fakt, že cyklistu na spoustě českých silnic zkrátka nepůjde legálně předjet. Spočítejme si totiž, jaká šíře vozovky je vůbec potřeba k tomu, aby mohl osobní automobil předjet cyklistu v požadované vzdálenosti. I když bude cyklista hodně úsporný, pojede přinejmenším nějakých 40 centimetrů od kraje vozovky – už v téhle vzdálenosti mu bude jízda však poměrně nepříjemná a bude muset neustále kontrolovat vzdálenost stopy od kraje.

Šíře řídítek jízdního kola, které jsou nejširším bodem, se potom pohybuje zhruba mezi 60 a 80 centimetry podle typu, počítejme tedy 70 centimetrů coby střed. Na jednu stranu tak přečnívá řídítko z osy jízdního kola o 35 centimetrů, plus 40 centimetrů, které je cyklista vzdálen od okraje – cyklista a jeho kolo tedy „končí“ 75 centimetrů od kraje vozovky. A to, jak už bylo řečeno, bereme v potaz úsporného cyklistu, jedoucího hodně při kraji.

Teď vezměme v potaz auto – ani malé, ani velké, coby referenční osobák nám může posloužit třeba Octavia, která jezdí po silnicích v obřích počtech. Ta má ve třetí generaci po faceliftu šířku včetně zrcátek 2 017 milimetrů – klidně to zaokrouhleme dolů na 201 centimetrů. Připočteme-li 150 centimetrů, o které musí míjet osobák cyklistu dosahujícího 75 centimetrů od kraje, vychází nám 426 centimetrů. Což je minimální šíře vozovky, kterou by potřeboval běžný osobní automobil pro legální předjetí cyklisty. Samozřejmě se jedná o číslo orientační, ale v reálu bude spíš vyšší. Cyklista pojede od kraje spíš půl metru a místo relativně úzké Octavie může předjíždět třeba Audi Q7, které má i se zrcátky 2 212 milimetrů. I tak ale berme, že je oněch 426 centimetrů jako jakési minimum.

Potíž je ovšem v tom, že dokument statistického úřadu uvádí, že silnice III. třídy, tedy silnice, určené ke vzájemnému propojení obcí, mají šíři koruny vozovky v intervalu od 4 do 7,5 metru. A kdo častěji jezdí po okresních silnicích například v horských oblastech, ten dobře ví, že realita je spíš u těch 4 metrů. Přesně na takové silnici by se pak rázem stalo předjetí cyklisty nelegální, protože sněmovní tisk 893, kterým se novela řídí, nehovoří o výjimkách na silnici, kam se auto s jízdním kolem při dodržení požadované vzdálenosti nevejde.

Můžete namítat, že policie bude třeba tolerantní a že nebude číhat na čtyřmetrových silnicích, které jsou frekventované auty i cyklisty, protože se na nich udržet povinnou vzdálenost prostě nedá. I kdyby tomu skutečně tak bylo, je tu ještě další, možná daleko větší problém.

Jsou to hlavní tahy především v turisticky oblíbených destinacích, tedy zejména silnice II. třídy, na nichž jsou jízdní pruhy odděleny středovou čárou – byť plnou čáru lze podle sněmovního tisku za účelem udržení odstupu od cyklisty přejet. Stačí se podívat třeba na letní Šumavu, konkrétně třeba na silnici 27, vedoucí od Železné Rudy do Klatov. Je to silnice, na které se umí ve slunné víkendové dny vytvořit tak silný provoz, že auta jedou v jednom štrůdlu rychlostí 60–70 km/h, a to v obou směrech. Zároveň je to taky silnice, jejíž jízdní pruhy mají šířku lehce přes 3 metry, a do spousty zatáček není vidět. A samozřejmě po ní jezdí velká spousta cyklistů.

Až dosud to na téhle šumavské silnici (a na spoustě další po celé republice) vypadá tak, že štrúdl aut obezřetně, avšak vždy jen v rámci svého pruhu, předjíždí ony spousty cyklistů. Ani to by ale s novelou nebylo možné. Kdyby totiž auta musela míjet cyklisty ve vzdálenosti 1,5 metru, musela by přejet významnou částí do protisměru – což většinu času není reálné jednak kvůli provozu v protisměru, jednak kvůli nepřehlednosti zatáček. Ve finále by to při striktním dodržování zákona na silnicích podobného ražení mohlo vést k naprostému kolapsu dopravy, kdy by auta částečně stála v koloně, zastavené „rázovou vlnou“ zpomalování za cyklisty, a částečně velmi pomalu jela za cyklisty, v závislosti na převýšení zpravidla rychlostmi mezi 15–30 km/h. Což je pro plynulost dopravy likvidační.

Samozřejmě chápeme, že cyklisté patří mezi nejzranitelnější účastníky dopravního provozu a že je potřeba je na silnicích chránit, ale jak i já sám z pozice aktivního řidiče vidím na současném provozu, naprostá většina řidičů je k cyklistům ohleduplná i tak. Ano, samozřejmě se najdou výjimky v podobě agresivních řidičů, předjíždějících cyklisty „na zrcátko“, ale tady je potřeba připomenout, že agresivní a jinak nevychovaní jedinci se nezřídka najdou i mezi cyklisty. Není výjimkou, že cyklisté sedají na kola po alkoholu, jezdí v hloučku vedle sebe, takže zaberou celý jízdní pruh, ve městě často jezdí po chodnících a jít pěšky po sdílené stezce pro chodce a cyklisty je o strach, protože právě cyklisté si s bezpečným odstupem při míjení chodců často hlavu příliš nelámou.

Pokud projde novela ještě senátem, měla by začít platit od července letošního roku. Česká republika by se tak zařadila mezi další země s uzákoněným odstupem od cyklistů (podobná úprava platí třeba v Holandsku, Belgii nebo Německu). My si však jednoznačně myslíme, že už současný stav je v zásadě vyhovující. Dodatečná regulace na chování agresivních jedinců nic nezmění a naopak může přinést velké potíže pro plynulost provozu.