Článek
Kolik účast na Dakaru stojí?
Možná by se to dalo přirovnat k tomu, když si jdete koupit mobil – pořídíte ho za tři tisíce, ale klidně i třicet tisíc korun. Abyste mohli Dakar jet, musíte zaplatit startovné za techniku (závodní stroj + doprovod), za posádku (jezdci + navigátoři), ale třeba i za mechaniky. Záleží na velikosti týmu. Někteří motorkáři jedou ve třídě Dakar Original (totální blázni), kde s sebou mají jen jednu bednu, kterou jim vezou organizátoři, a v ní mají spacák a díly na motorku. Pak jsou tady týmy, které doprovází několik kamionů a osobních aut, nechybí kuchaři, maséři…
Aleš Loprais třeba loni řekl, že když se chcete na Dakaru jen svézt, potřebujete pět milionů. Když chcete bojovat, tak jednou tolik. Jen startovné pro motocykl přijde na 1,6 milionu. V ceně je doprava stroje, asistence záchranářů, pojištění či catering během závodu. Za každého člověka nebo stroj navíc si týmy připlácí. Je to prostě motorsport a ten je drahý.
Jak řeší závodníci fyzické potřeby v průběhu závodu?
Tohle je samozřejmě hodně individuální záležitost. Týmy a jezdci, kteří jedou na výsledek, si ten komfort zastavit v průběhu měřeného úseku samozřejmě nemohou dovolit. „Na velkou chodím pravidelně každé ráno,“ směje se Martin Prokop, když se ho na to ptám. „V autě pak prvních sto kilometrů nepiju, aby se mi nechtělo na malou. Teď bude novinkou, že budou třeba po nějakých tři sta kilometrech zastávky na patnáct minut, ty jsou kvůli tankování motorek, tak tam to půjde.“ Třeba motorkáři často čurají za jízdy, většinou ve stoje. Někteří jezdci používají něco na způsob prezervativu s hadičkou vyvedenou kombinézou ven.
V každém bivaku jsou pak samozřejmě toalety, pravda, různé kvality a čistoty.
Co je to sentinel?
Je to druh sofistikovanějšího klaksonu. Je spojený s GPS v autě a závodníci ho používají, když dojedou pomalejšího jezdce před sebou. Motorka, osobní auto i kamion mají rozdílný zvuk a je to základní způsob, jak na sebe upozornit.
Nekonečnost pouště je vážně nepředstavitelná...
Jsou věci, které se na autě nesmí měnit?
Téměř všechno se na autě vyměnit může, ale třeba za výměnu motoru je penalizace sto hodin, podobné by to bylo s výměnou bezpečnostního rámu. Některé věci jsou však na autě zaplombované, třeba kompletní sání či délka kroku tlumičů. Snad úplně na všechno je pamatováno v technických předpisech, které vychází z regulí FIA.
Jak probíhají administrativní a technické přejímky?
Neuvěřitelně profesionální přístup. Auta i motocykly musí splňovat všechny předpisy FIA a prohlíží je hned několik komisařů. Dochází k zaplombování některých dílů, auta se po přejímce odevzdávají do uzavřeného parkoviště, kde zůstávají až do slavnostního startu závodu. Komisaři pak mohou techniku zkontrolovat kdykoli během závodu.
Při technických přejímkách organizátoři zkoumají závodní auta skutečně důkladně
Administrativní přejímky se týkají takových věcí, jako jsou doklady, závodní licence, zdravotní karty, technické a sportovní průkazy… Prostě vše co vás napadne. Všichni pak dostávají pásky na ruku, které vás pustí do bivaku, do jídelny, nebo v případě novinářů třeba do presscentra. Je to maraton na víc než tři hodiny.
Podstupují závodníci nějakou speciální fyzickou přípravu?
Vzhledem k tomu, jak jsou etapy dlouhé, a to jak ostré kilometry, tak přejezdy, je téměř nemyslitelné odjet na Dakar a nemít fyzičku. Většina závodníků hodně běhá a plave, extrémní důraz se klade na zpevnění zad, krku a vnitřního stabilizačního systému. Třeba Martin Prokop naběhal před Dakarem deset procent jeho vzdálenosti, tedy víc než 700 kilometrů, do posilovny chodil třikrát týdně.
Vytrvalostní závod v extrémních podmínkách vyždímá ze závodníků poslední síly
Jak je to se záchranou uprostřed pouště? A za jak dlouho dorazí doktor?
Všechny posádky mají na GPS nouzové tlačítko. Používá se pro vlastní záchranu, ale i pro záchranu jiných, to když zastavíte u nehody (to je mimochodem povinnost). Iritrack, tak se toto zařízení jmenuje, sleduje každý stroj online. Pozná i když se auto převrhne, nebo zaznamená silnější náraz. V případě potřeby se přes něj dá i zavolat.
Pro případ nouze mají jezdci v autě ještě signální světlici a zařízení jménem Balisa, které neprodleně přivolá helikoptéru s doktorem. Jeho použití ale znamená konec v závodě, ať se děje cokoliv.
Na trati se pohybují vozidla organizátorů s doktory na palubě, ve vzduchu je několik vrtulníků. V minulosti bylo už pár etap zrušeno, protože vrtulníky nemohly vzlétnout, a pořadatelé tak nemohli závodníkům zaručit jejich bezpečnost.
Díky moderním technologiím je záchrana blíž než kdy dřív. Ale stejně si na ni hodnou chvíli počkáte...
Co ty novinky ohledně navigace?
Hned ve čtyřech etapách dostanou závodníci roadbooky až těsně před závodem. Je to kvůli tomu, že v minulých ročnících si některé týmy platily takzvané mapmany, kteří jim přes noc chystali podklady podle satelitních snímků. Ty úpravy zahrnovaly nejen nebezpečná místa, ale hlavně případné zkratky.
Každopádně slibujeme, že navigaci se budeme věnovat v samostatném článku. A v něm se dozvíte, jak vypadá roadbook, podle čeho se posádky orientují a nebude chybět ani pár špeků.
Navigace se dost zjednoduší, když jedete v něčích stopách. Ani ty však nezaručují, že po nich dojedete až do cíle a ještě nejrychleji
Co všechno si vezou závodníci pro osobní potřebu?
Opět hodně individuální věc. Všichni jezdci a členové posádky musí mít předepsané věci podle FIA, tedy kombinézy, helmy, rukavice, boty či nehořlavé spodní prádlo. Někteří si vystačí s jednou kombinézou či helmou pro celý závod, jiní mají kombinéz a helem víc.
Někdo má s sebou pračku, jiný jede jedno spodní prádlo celých čtrnáct dní. Většina posádek má pak doplňky stravy, vitaminy…
Jak je to s tankováním?
Všechna osobní auta a kamiony mají tak velké nádrže, že v pohodě vydrží celou závodní etapu. Většina strojů tankuje místní benzin či naftu, jen pár si veze vlastní palivo. Třeba Shrek má nádrž o objemu 500 litrů, jeho spotřeba se pohybuje od 40 do 100 litrů na sto kilometrů podle náročnosti terénu.
Motorkáři mají tankovací zóny během každé etapy. Jejich stroje mají zvětšené, někdy i přídavné nádrže. Na jedno tankování musí ujet až 300 kilometrů. Kamiony mají nádrže na 900 litrů paliva, jejich spotřeba v dunách je až 220 litrů.
Pokud vás zajímají další věci, ptejte se do komentářů.