10 věcí, které byste měli vědět o Ferrari F40

Ferrari F40 je ikona a zdobí vlastně dodnes kanceláře a dílny fanoušků, kterým kdysi zdobilo dětské pokojíčky. Řada lidí toho o něm dost ví, ale ví opravdu vše podstatné?

Ferrari F40 dostalo své jméno, protože slavná automobilka s ním oslavovala výročí 40 let své existence. Automobilka totiž vznikla v roce 1947 a v roce 1987 už měl stárnoucí Enzo opravdu co slavit. Měl za sebou řadu úchvatných modelů, za které mu celebrity zaplatily značné sumy peněz. Měl za sebou výhry v mistrovství formule 1, v Le Mans a samozřejmě i slavnou rivalitu s Fordem na tomto nejnáročnějším závodu. Většina automobilek na oslavu svých výročí představí akční edici s nějakou výbavou, Ferrari jim dalo to, co opravdu chtěli, i když to ani netušili – přemotorovanou bestii. Dovedete si představit lepší oslavu vzpínajícího se hřebce?

Ne, ještě se neproháníme v zatáčkách Imoly, ještě jsme dokonce ani nenastartovali. Většina majitelů a řidičů totiž ještě před jízdou zjistila, že F40 z vás udělá hadího člověka, který by mohl zkusit kariéru v cirkusu. Nastoupit do auta a posadit se do sedadla (a pak z něj zase vylézt ven) totiž vyžadovalo zkroucení těla do takových pozic, že by se s tím slavná hra Twister dala zcela opanovat. Navíc jste si během toho procesu několikrát kladli otázku, zda by vám nepomohla amputace ramen a dalších částí těla.

Když jste v roce 1987 zavítali do Maranella a Enzo vám milostivě dovolil utratit své peníze za jeho majstrštyk, stálo vás to tehdy ještě dost peněz. Čtvrt milionu dolarů byla na poměry druhé poloviny 80. let astronomická hodnota a odpovídá dnešním 20 milionům korun. Ale kdo to vysázel na pult, nelitoval. Po výročním modelu skočili překupníci a rychle vyprodaný kousek jen o pár let později nabízeli za rovný milion. Dnes se ceny pohybují už kolem třiceti milionů a níž rozhodně nepůjdou.

O tom, že je Ferrari F40 hezké, nemám pochyby. Není nejkrásnějším autem na světě, ale to, jak je tvar přizpůsoben funkčnosti, a přesto strhne váš pohled, obdivuju. Interiér se ale rozhodně nedá označit za útulný. Nenajdete tu spoustu věcí, které ve vaší městské nákupní tašce považujete za samozřejmé. Jednou z nich je i klika dveří. I těch pár gramů plastu přišlo konstruktérům jako plýtvání, a tak můžete jen v dutině nahmatat provázek a zatáhnout za něj, abyste se dostali z auta ven. Zvenčí kliku zastupuje zapuštěná západka.

Konkurent ze Stuttgartu Ferrariho často zlobil. A v době uvedení navíc držel titul nejrychlejšího vyráběného auta s modelem 959 s pohonem všech kol, který vznikl pro závody Rally ve skupině B. Nakonec skupinu B nestihnul, ale René Metge s ním alespoň vyhrál pouštní maratonskou Rally Paříž-Dakar. I Ferrari se chystalo mezi béčka s typem 288 GTO Evoluzione, jenže také nestihlo start před jejím zrušením. Model F40 pak vzniknul právě na základech závodního speciálu, aby se vývoj prodejem silničního modelu trochu zaplatil.

Ano, ačkoliv jsem opěvoval vzhled auta jako čistě účelný, bylo navrženo slavným designérským studiem. Jen Pininfarina by asi dokázal sladit potřeby aerodynamiky a techniky se vzhledem tak, aby auto i přes veškerou účelnost skvěle vypadalo. A je jen na vás, zda milujete ty typické otvory pro přívod vzduchu, absurdně vysoké zadní křídlo, otevřenou zadní mřížku mezi světly nebo průhledný plastový kryt nad motorem, který umožní kolemjdoucím obdivovat skvostné srdce auta.

Už jsme mluvili o tom, že F40 překonalo Porsche a stalo se nejrychlejším prodávaným silničním autem na světě. Kromě toho ale bylo prvním autem, které dokázalo jet přes 200 mil za hodinu, tedy přes 321 km/h.  To je správnej hospodskej fakt, který musel v klubech v Hollywoodu fungovat: „Moje auto umí 200 mil v hodině, tvoje taky? Ne? No, ono to umí jen Ferrari!“

Dnes nejde o nic výjimečného, ale v osmdesátkách si pod tímto pojmem představovali lidé technologie z Formule 1 nebo přímo z kosmického programu NASA. Ferrari F40 bylo pionýrem v jejich využití pro běžný silniční provoz a karbon a kevlar dnes najdete i v autech mnohem plebejštějších značek.

Pokud si poradíte se zrádnými klikami a zlomíte si natřikrát páteř, abyste se konečně dostali do sedačky, asi přes své tělo moc věcí v malém interiéru neuvidíte. Ale určitě si všimnete, že tu nejsou koberečky. Opět se konstruktéři rozhodli ušetřit pár gramů a nedali sem vyjma palubky žádné koberce a čalounění. Otázkou zůstává, proč karoserii zvenku vůbec lakovali, když byli tak posedlí každým gramem.

Vývoj Ferrari F40 probíhal v Maranellu v takovém utajení, že není srovnatelné s žádným jiným jejich silničním sportovním autem. Ani řada nižších ředitelů o novém modelu neměla tušení, dokud nebyl oficiálně představen veřejnosti. Enzo se s plánem na nejlepší auto na světě svěřil jen svým nejbližším spolupracovníkům, aby jej nemohla předběhnout konkurence a připsat si některé z jeho prvenství dříve.