Deset nejlepších ojetin pro rodinu do 400 000 Kč

My víme, že si za 400 tisíc můžete koupit novou Fabii nebo podobné auto, ale jsou lidé, kterým prostě menší auto segmentu B nestačí a potřebují (nebo prostě jen chtějí) něco většího. Trh ojetých vozů pak samozřejmě poskytuje prakticky všem velmi široké možnosti, a když budete hledat, za „čtyři kila“ seženete cokoli, klidně i Porsche.

Teď ale zůstaneme nohama pevně na zemi a pokusíme se vybrat TOP 10 nejlepších ojetin, na které by vám mělo právě těch 400 000 Kč stačit. Nebudeme se držet jedné kategorie, spíše do žebříčku naházíme takový mix kombíků, menších i větších aut a SUV, abyste měli z čeho vybírat.

Vynecháme jen vyloženě sportovní nebo nějakým způsobem exotická auta a budeme se držet toho, že auto musí mít aspoň čtyři dveře a nějakou praktičnost a užitnou hodnotu. Abychom nikomu nenadržovali, tak to vezmeme podle abecedy.

Zatímco Passaty a Superby se s cenami drží pořád nesmyslně vysoko, aniž by to odpovídalo všem jejich kvalitám (a hlavně stavu některých kusů), poslední Mondeo celkem utěšitelně spadlo s cenami dolů a rozhodně patří mezi ta lepší auta. Nezná systémové problémy, když tedy nepočítáme hromadění kalů v olejové vaně malého dieselu, ale ten stejně nedoporučujeme. Chce to dvoulitr, klidně jen v základní verzi 110 kW. Samozřejmě ta silnější 132 kW jede lépe, dnes už se do rozpočtu 400 000 Kč vejde i bi-turbo s výkonem 154 kW. Pokud to půjde, chtějte také modernější verzi infotainmentu Sync3 (v nabídce od podzimu 2016).

Konečně už jste mohli mít dvoulitrový diesel i ve čtyřkolce, zamrzí jen trochu rizikový dvouspojkový Powershift, místo kterého by se více hodil klasický a hlavně přirozeně spolehlivější automat s měničem momentu (ten měl kdyžtak benzinový EcoBoost, ale u něj pozor na karbon a servisní historii). V automatu totiž skoro nikdo po 60 000 km nevymění olej, což dvouspojka nesnáší dobře, zatímco klasický automat to nějak přežije. U motoru 2.0 TDCI jen pozor na netěsnou plastovou olejovou vanu, ale jinak je to fakt dobrý a bez AdBlue ještě zcela bezproblémový motor.

Mezi luxusními SUV je vlastně jen jedno, které lze označit za relativně nerizikovou ojetinu. A to je právě Jeep Grand Cherokee. Za 400 tisíc to bude trochu přebírání, ale ta poslední generace se dá koupit relativně slušná i s povedeným dieselem 3.0 V6 od VM Motori. Ano, to není motor od Mercedesu, který se uměl v minulé generaci velmi draze pokazit, ale poměrně solidní italská jednotka. Pokud svůj rozpočet navýšíte o dalších sto tisíc, budete mít krásný kus.

Neříkáme, že tenhle Jeep nestojí nic. Běžný rozšířený servis stojí dvacet tisíc. Ale dvacet tisíc necháte u BMW nebo Mercedesu jen za to, že se vám otevřou v tom mramorovém paláci automatické dveře a recepční vám řekne „Dobrý den“. Jeep má i robustní podvozek, ale zároveň relativně jednoduchou techniku, kterou prostě musí umět opravit i ten nejzapadlejší servis v Mohavské poušti. Opravy jsou tak ve srovnání s „německou prémií“ levnější. A hlavně je nebudete dělat moc často. Pro fajnšmekry doporučujeme spolehlivé benzinové osmiválce, ale budete je pak špatně prodávat. Diesel 3.0 V6 tak dává nejvíc smyslu, i při reálné spotřebě 9 až 10 litrů na 100 km.

Mezi těmi crossovery a kompaktními SUV je to bída s nouzí, ale pokud chcete něco, co vám ještě vydrží, nebude to moc stát a ještě to může být v záruce, zbývá vlastně jen Kia Sportage. Se silným naftovým dvoulitrem, klasickým automatem a čtyřkolkou je to vlastně velmi schopné auto s příjemnou dynamikou a stále ještě rozumnými náklady. Chybu ale neuděláte ani s menším dieselem 1.7 CRDI.

Kia tu sedmiletou záruku podpořila opravdu dobrou spolehlivostí, a jestli někdo něco řešil, tak okruh EGR. O částicových filtrech nikdo do 350 000 km vědět nebude, a pokud tankujete kvalitní naftu, vydrží i vstřikování. Auto chce jen pravidelný servis, který je sice trochu dražší (v motoru je osm litrů oleje a ne tři a půl, což je pro spolehlivost rozhodně dobrá zpráva; vůz přežije i ty fleetové třicetitisícové intervaly), ale úplně vás to finančně nepoloží. Alternativně lze mít i Hyundai Tucson, což je skoro stejné auto. Je to tak na osobních preferencích.

Zatímco pětkových a sedmičkových bavoráků a podobných mercedesů a audi jsou inzeráty plné, na Lexus skoro nenarazíte. Proč? Relativně málo se jich prodalo, ale hlavně majitelé vůbec nemají důvod se jich zbavovat. Když už se někde nějaký kus velkého sedanu od Lexusu objeví, obvykle zmizí hned. Nemá takovou image jako třeba právě bavoráky, ale zrovna to může být pro mnoho zájemců rozhodující.

Nás ale zajímá hlavně spolehlivost a ta je u těchto aut snad absolutní. Ať už klasické pohony nebo vyhlášené hybridní systémy původem u Toyoty, tahle auta zvládají statisícové nájezdy jen s běžnou údržbou. Není bez zajímavosti, že velké Lexusy nikdy neměly diesel. Proč asi… Jestli si chcete koupit jedno luxusní auto, které už si necháte navždycky a nikdy ho nebudete chtít prodat, tak je to právě třeba velký sedan Lexus LS, případně menší GS. Sice bude žrát trochu víc než konkurenční Audi nebo BMW, ale když se o něj postaráte, nikdy se nerozbije.

Zdá se až k nevíře, že v dnešní době vám pořád někdo prodá velkoobjemový atmosférický benzinový motor a případně i klasickou automatickou převodovku s hydrodynamickým měničem, pokud ji chcete. No, vlastně by nás nikdy nenapadlo, že budeme o dvoulitrovém čtyřválci hovořit jako o velkoobjemovém motoru. Mazdě to ale vychází a funguje to. Zájem na trhu je, i přes trochu vyšší tabulkové emise. Ale lidé vědí, že v reálném provozu tahle auta jezdí za málo. Benzin, dvoulitr, atmosféra a ono to umí jezdit za 5,5 l/100 km!

Náš rozpočet stačí na Mazdu 3 z roku 2017 či mladší a s nájezdem do 50 000 km. Koupíte i větší Mazdu 6, ale bude mít víc najeto. Seženete také právě ten klasický automat, docela dost ojetin ho má. Ve srovnání s rizikovými dvouspojkami je tohle naprosto spolehlivé řešení. I samotný benzinový dvoulitr je spolehlivý, ale pozor na styl jízdy. Potřebuje pravidelné delší trasy mimo město a hlavně kvalitní benzin s aditivy, ideálně osmadevadesátku. Jezdí na něj lépe a pak tolik nekarbonuje. Ve srovnání s malými litrovými turbomotory je ale tenhle dvoulitr vlastně zázrak. Snad to tak vydrží.

Do 400 tisíc korun koupíte i první generaci elektromobilu Leaf v modernizované verzi s 24kWh akumulátorem či dokonce i pozdější 30kWh akumulátor. My doporučujeme vylepšenou verzi té menší baterie, pokud vám denní dojezd 120 km stačí. Bývá paradoxně spolehlivější než pozdější „třicítka“. Kdo namítne, že za 400 tisíc koupí prémiovější BMW i3, tak ho musíme zarazit. Dost by riskoval.

Zatímco Leaf je velmi spolehlivé a hlavně levně provozovatelné a opravitelné auto, i3 umí zazlobit (hlavně verze s REXem, tedy s benzinovým generátorem) a případné bouračky obvykle končí totálkou, protože ta karbonová a hliníková konstrukce se draze opravuje, případně opravit vůbec nejde. Leaf není žádný dynamický zázrak, ale jako nenáročné druhé auto do rodiny s minimálními servisními nároky a náklady je to za 300 až 400 tisíc vlastně skvělá ojetina, u které nemusíte nic moc řešit.

Tohle je taková šedá myš, trochu jako „brejlatá Douchová“ z legendárního českého filmu. Ale zatímco Sharany se stočeným tédéíčkem, vyběhaným DSG a nefunkčním Haldexem stojí půl milionu (a o 200 000 km stočené Galaxy od Fordu také), prakticky bezproblémovou Zafiru s dvoulitrovou naftou seženete do 400 tisíc a ještě vám zbyde na první servis. Můžete mít i tovární LPG a CNG verzi, pokud řešíte náklady a spotřebu, ale těch v bazarech moc nebývá. Zafira do 400 tisíc bude už po modernizaci, bude mít velmi pěknou výbavu a najeto klidně jen do 150 000 km.

Navíc má i slušný podvozek a řízení, takže to není takové to rozevláté rozměklé MPV francouzského stylu, které symbolizuje to, že jste již splnili svůj reprodukční potenciál a nyní pouze znuděně čekáte na smrt. Dvoulitrovou naftu, ideálně ve výkonnějším provedení 121 nebo 125 kW, doporučujeme s hladkým automatem, pak je to doslova pohádkový pohon. Nikdy nebudete řešit dvouhmotu a spojku (u starších opelů bohužel zrovna tyhle věci moc nevydrží). Občas jen zazlobí okruh EGR, ale není to systémový problém. Ten je jen jeden, a to netěsné olejové čerpadlo. Servisy o tom už ví a okolo 150 000 km to preventivně opravují. Vyplatí se do toho investovat, tohle MPV pak bude fungovat navěky.

Nejlepší SUV je bez diskuse právě Forester a klidně s tím v minulosti dost zlobivým dieselem. I když první ročníky naftových motorů Subaru byly zdrojem problémů, automobilka se polepšila a současné Forestery jsou už v pořádku. Za 400 tisíc lze tak mít naprosto spolehlivé auto, které se stálou čtyřkolkou vyjede všude. Řešit budete jen běžný servis a pak někdy výměnu spojky, ale jinak nic.

Kdo chce automat, i ten variátorový Lineartronic je spolehlivý. A nevadí u něj ani absence pevného spojení pohonu náprav. Paradoxně se hladký variátor do lehkého terénu hodí víc, kdy si kola necitlivým puštěním spojky nezahrabete. Z Foresteru je výborně vidět, jako z žádného jiného SUV, jeho asistenční a bezpečnostní systémy jsou funkční a neotravují řidiče a auto je prostorné a praktické. Škoda omezené nabídky ojetin a vyšších cen, ale tenhle pracant stojí za každou korunu. Nedivíme se, že se v bazaru dlouho neohřeje, když už se tam nějaký objeví.

Ona by nám sice všem bohatě stačila obyčejná dvanáctistovka v „aktívii“, ale když už máte vyšší rozpočet, tak se nebojte rozšoupnout. I to vrcholné benzinové ereso je totiž velmi dobré a spolehlivé auto. Chtějte klasický manuál a starší verzi dvoulitru TSI s kódem CHHA nebo CHHB. To je totiž ještě jednotka s duálním vstřikováním, kdy dodatečné vstřikovače v sání určené pro provoz v částečném zatížení omývají sací ventily a motor pak vůbec nekarbonuje.

Z našeho testu klasické bazarovky si určitě pamatujete, že tenhle dvoulitr, pokud má za sebou aspoň nějakou servisní historii a rozumné zacházení, stále po vyšších nájezdech drží kompresi, nebere olej nad rámec normy pro silné turbomotory (litr, maximálně dva na 10 000 km) a celkově funguje velmi uspokojivě. Řešit budete jen spotřební materiál. Skutečnost, že ji můžete mít i v praktickém kombíku a spotřeba se dá udržet okolo 8 litrů na 100 km, pak bude v mnoha rodinách rozhodující, že ženuška nakonec přimhouří oko, a tatínek se tak občas hezky sveze, aniž by tím rodinné finance vykrvácely. Takže zbyde i na to obligátní každoroční Chorvatsko.

Druhá generace Toyoty Auris s hybridním pohonem je, a myslete si, co chcete, objektivně nejlepší normální ojeté auto v téhle cenové kategorii. Zapomeňte na všechny ty dieselové octavie a golfy, focusy, renaulty, peugeoty a jiné. Hybridní pohon od Toyoty, kombinující atmosférickou osmnáctistovku s nepřímým vstřikováním a elektricky asistovanou planetovou převodovku, je ten nejspolehlivější pohon na světě.

Do 400 tisíc Kč koupíte Auris starý maximálně pět let a s nájezdem do 100 000 km. Není tu moc slabých míst, jen pozor na historii auta. Vyhněte se dlouhodobě odstaveným bazarovkám, které mohou mít zničený akumulátor (když auto několik měsíců stojí ve vybitém stavu). Každopádně případná investice 42 000 Kč do nového trakčního akumulátoru (obvykle potřebná až někdy u 400 000 km běžného nájezdu) je ve srovnání s cenami oprav dieselových věcí (DPF, vstřiky, turbo, dvouhmota) některých ojetin vlastně zanedbatelná položka. Potěší i velice vstřícné ceny značkového servisu.