Závod Prahou – Auto vs. skútr vs. MHD

Říká se, že jezdit do města autem je zbytečný luxus – a navíc pomalý. Věčně ucpané ulice dělají z centra Prahy jedno velké parkoviště, ve kterém sice máte vlastní sedačku jistou, ale také cítíte, jak vám při postávání u semaforů a poskakování v zácpách protéká život mezi prsty. Není lepší přesednout na skútr, který by měl být podobně pohodlný jako auto, ale ještě rychlejší při proplétání se dopravou? Nebo je snad nejlepší pohodlně se posadit na sedačku v metru či tramvaji a s knihou v ruce se nechat dovézt do svého cíle? Rozhodli jsme se to vyzkoušet – sami totiž vůbec netušíme, jak tohle celé dopadne.

Martin sáhl po elektrické Škodě Citigo-e iV – je totiž správně kompaktní, což se do města hodí, a elektrický pohon jí přidává potřebnou hbitost v provozu i ohleduplnost k prostředí. Nemluvě o zásadní výhodě, že může parkovat na všech parkovacích zónách…

Dominik si vybral skútr Piaggio Meddley 125 – má totiž dost výkonu, aby mu auta neujížděla, přitom se s ním díky nízké hmotnosti snadno manévruje, můžete jej řídit se stávajícím řidičákem skupiny B, a navíc nestojí majlant. Perfektní volba pro městský provoz.

Katka byla odkázaná na městskou hromadnou dopravu, která je však v Praze jedna z nejefektivnějších v Evropě. Hustá síť kombinující metro, tramvaje a autobusy jí dává velkou šanci na pohodlnou a rychlou cestu odkudkoliv kamkoliv.

Abychom vyrovnali podmínky pro všechny, vyjížděli jsme z okraje Prahy a směřovali do samotného centra se strategicky zvolenou mezizastávkou, která nás přinutila opustit pohodlí hlavních tahů a vrhnout se do labyrintu úzkých uliček. V našem případě to znamenalo start ve Kbelích, zastávku na Náměstí Míru (kdo by si po cestě do práce nedopřál šálek lahodné kávy?) a cíl na Smíchově v redakci. Trasu si každý mohl zvolit sám…

Katka odchází na blízkou zastávku a o dvě minuty později již nastupuje na autobus směr Letňany, kde o pouhých deset minut později přeskočí na metro, tajnou zbraň pražské hromadné dopravy. To ji totiž za pouhých dvacet minut doveze až do centra bez jakékoliv hrozby zpomalení. Můžete si nadávat na „mastnou tyč“ jak chcete, ale hromadná doprava v Praze většinou pracuje jako velmi dobře promazaný stroj.

Dominik na mrštném Piaggiu okamžitě zmizel v provozu a vyrazil z Kbel po instinktivně zvolené trase přes Proseckou a Zenklovu až do Karlína, odtud po Rohanském nábřeží až na Wilsonovu. Zácpy? Tak ty ho v ani v užších uličkách příliš nezajímaly, protože se mezi auty snadno propletl – výhoda skútru je v této disciplíně skutečně obrovská.

To Martin se rozhodl věřit chytré navigaci, která ho vedla po hlavním tahu přes Kbelskou a Libereckou dolů do ulice v Holešovičkách – ano, přesně její jméno slýcháte každé ráno v dopravním servisu na seznamu ucpaných tras.

Dnes ale pražská doprava ukázala svou přívětivější tvář a přes Holešovičky se sice jelo pomaleji, ale stále se jelo. Totéž platilo překvapivě i pro ulice Argentinská a Wilsonova. Auta se začala štosovat až u Hlavního nádraží a před Národním muzeem, tomu se ale Martin prohnaně vyhl (dobře, zase mu napověděla chytrá navigace) odbočkou do Vinohradské a ke kavárně na Náměstí Míru. A tam potkal Dominika…

Ten už čekal na své vytoužené cappuccino. Jenže to si bude muset vypít pěkně v klidu u svého stroje, zatímco Martin si ho může vzít do auta a vypít po cestě! Katka píše zprávu, že se teprve blíží k I.P. Pavlova, odkud to má ještě pár minut pěšky. Zamíchá tedy zastávka na kávu pořadím? Nezdá se – Dominik totiž rychle usrkává poslední zbytky kávy, startuje svůj stroj a mizí na poslední úsek cesty, zatímco Martin si teprve dává víčko na svůj šálek a utíká k autu. A Katka mezitím utíká od metra ke kavárně.

Dominik tak udržuje svůj náskok – hravě se se svým drobným Piaggiem prokousal přes špunt v Anglické ulici (nad rámec běžné dopravy zkomplikoval situaci jeden uzavřený pruh) a prosvištěl po Žitné přes Jiráskův most až do sídla redakce na Andělu. To Martina špunt v Anglické zdrží hned pět minut, zbytek cesty se elektrické Citigo řítí stejně svižně, ale daleko tišeji než Piaggio.

Dominik snadno zaparkoval skútr na ulici před redakcí, do které vchází v 8:42. Martin je tou dobou teprve u Tančícího domu, Katka se svou kávou vychází ze dveří kavárny. Zdá se, že je rozhodnuto. Martin do kanceláře dorazí v 8:55 (o 13 minut za Dominikem), Katka až v 9:06 (o propastných 24 minut za Dominikem).

Vlastně není pravda, že bychom předem netušili, jak to dopadne – skútr měl všechny předpoklady k vítězství. Ale že auto nebude o mnoho pomalejší, nás skutečně překvapilo. Stalo se tak hlavně proto, že jsme si pro náš závod vybrali den, kdy část školáků dostávala vysvědčení, což překvapivě nevedlo k velkým zácpám. Právě naopak, Praha byla velmi slušně průjezdná. MHD tak vychází nejpomalejší, ale to by se při běžné dopravní situaci nebo při komplikovanějším parkování auta patrně rychle otočilo. Stejně tak by cestování na skútru bylo méně pohodlné za deště nebo chladu. Jako vždy tedy hodně záleží na konkrétní situaci…

Kromě rychlosti a pohodlí hraje velkou roli v rozhodování o způsobu dopravy i jeho cena.

MHD: Za 90minutovou přestupní jízdenku dáte 32 Kč, ale většina místních jezdí na předplacenou „Lítačku“, která při zakoupení ročního kuponu stojí jen 10 Kč/den. Tomu ostatní způsoby dopravy nemohou konkurovat.

Skútr: Malý jednoválec Piaggia si řekne o pouhé dva litry Naturalu na 100 km. Naše 20kilometrová cesta by tak vyšla zhruba na 12 Kč. Je potřeba však také zmínit pořizovací cenu Piaggia Medley 125, která činí 86 900 Kč.

Auto: Ještě horší výchozí situaci bude mít Škoda Citigo-e iV s pořizovací cenou 499 900 Kč, kterou se ze všech sil snaží vyvážit extrémně nízkými provozními náklady: při průměrné městské spotřebě 9 kWh/100 km a průměrné ceně elektřiny 4,76 Kč/kWh vychází cena naší jízdy na 8,50 Kč (s nočním proudem v domácnosti jste spíše na částce kolem 5 Kč).