Článek
Děsivá havárie Nikiho Laudy na Nürbugringu začátkem srpna 1976 je jedním z nejvýznamnějších momentů v dějinách motorsportu. Tehdy se řítil extrémní rychlostí nebezpečným okruhem v německém pohoří Eifel při souboji se svým hlavním rivalem Jamesem Huntem, když nad svým Ferrari při rychlosti 250 km/h ztratil kontrolu a v úseku Bergwerk narazil do svodidel. Než jej zachránili z hořícího vraku, seděl v plamenech přesahujících 900 °C a z vážných zranění si odnesl doživotní následky.
Jenže Niki Lauda se profesionálního závodění nikdy nevzdal. Musel vynechat pouze dva závodní víkendy a už o šest týdnu později byl na startu Velké ceny v italské Monze. Místní fanoušci maranellské stáje pochopitelně oslavovali návrat rakouského šampióna a mistra světa předcházející sezóny 1975, který v charakteristických červených barvách Ferrari získal dva z celkem tří svých titulů. Závodění pro Enza Ferrariho bylo nejslavnější érou jeho kariéry.
Dvanáctiválcové Ferrari 365 GT4 2+2 se do garáže Nikiho Laudy dostalo poté, co v roce 1973 podepsal smlouvu pro Ferrari
Už tehdy si byli v Itálii vědomi, že jejich jezdci z královské disciplíny motorsportu vytvářejí image automobilky, a není tak překvapením, že je nechali jezdit ve vozech Ferrari i na soukromých a pracovních cestách. V minulosti tak Niki Lauda byl majitelem třeba ohromujícího Ferrari 288 GTO, vycházejícího z vývoje speciálu pro rally skupiny B a předcházejícího slavnějšímu Ferrari F40. Jaké však bylo Nikiho úplně první služební Ferrari?
Čtyřiadvacetiletý Niki Lauda se upsal Ferrari jako jezdec Formule 1 v roce 1973 a následně od Enza Ferrariho převzal svůj první „služebák“. Tehdy nové dvanáctiválcové Ferrari 365 GT4 2+2 bylo v diskrétním stříbrném laku Grigio Argento ve spojení s modrým koženým interiérem. Přihlášení vozu v jeho domácím Rakousku by však natolik legislativně náročné a drahé na proclení, že s ním od začátku jezdil na italských registračních značkách „Escursionisti Esteri“.
Laudovo Ferrari v minulosti změnilo barvu a ani nedávný minulý majitel neznal jeho skutečnou historii
Začátkem roku 1976 se jako nejnovější mistr světa Formule 1 rozhodl svého Ferrari zbavit a po dvou dalších majitelích, závodníkovi Karlu Oppitzhauserovi a potomkovi importéra Ferrari Wolfganga Denzela, se po exkluzivním kupé slehla zem. Dlouhou dobu nikdo nevěděl, zda Laudovo Ferrari ještě vůbec existuje. Všichni jen věděli, že jej poslední majitel přelakoval do tmavě červené metalízy. Další osud elegantního GT ale byl pouhým tajemstvím.
Vedle slavnějších sportovnějších Ferrari byl typ 365 GT4 2+2 hlavně luxusním cestovním kupé s typickým atmosférickým 4,4litrovým vidlicovým dvanáctiválcem vpředu. Srdce „Colombo“ o 340 koních (250 kW) se čtyřmi vačkovými hřídeli vycházelo z dvanáctiválce legendární Daytony a bylo spojeno výhradně s pětistupňovou manuální převodovkou. Elegantní design navrhl dvorní návrhář značky Leonardo Fioravanti a v letech 1972 až 1976 bylo vyrobeno jen 524 kusů. Nahradilo jej podobně vypadající, ale modernější Ferrari 400.
Po dlouhých dekádách se však kdysi osobní Ferrari slavného jezdce Nikiho Laudy jako zázrakem zase objevilo! S přispěním neznámého počtu jeho majitelů se časem zapomnělo na jeho exkluzivní historii. Tu po většinu dnů neznal ani jeho ještě nedávný majitel, který se jeden z pro Ferrari významných vozů rozhodl prodat skrze aukční síň Dorotheum. Začátkem letošního prosince tak nádherné historické Ferrari našlo nového majitele za rovných 5 milionů korun. Díky nevšední historii bude skvělým přírůstkem do každé sbírky klasických Ferrari.