Plug-in hybridní Mercedes třídy E u nás strávil půl roku. Většina zpráv je dobrých

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Týden vypadá jako dost dlouhá doba na to, abyste nové auto poznali. Jezdíte po stejných trasách, abyste měli srovnání, zkusíte si ostřejší jízdu, naměříte spotřebu, vyzkoušíte si všechny sedačky, prolezete zavazadlový prostor… tohle všechno během klasického týdenního testu stihnete. Není toho málo, ale až skutečně dlouhodobé používání – třeba na půl roku, na auto nemilosrdně prozradí úplně všechno.

Viz naše dlouhodobé éčko. Po týdnu bych skoro marně hledal chyby, ale šest měsíců nějakou tu drobnost už odhalilo. Začneme právě těmito drobnostmi, tedy těmi horšími zprávami. Ať dlouhodobé působení éčka na konci článku uzavřeme v pozitivním duchu!

Možná jste si přečetli moji litanii ohledně nejnovějších bezpečnostních systémů, pokusím se neopakovat, takže jen telegraficky. Určitě je fajn, že to nejhorší – mluvím hlavně o hlášení překročení rychlosti a udržování v jízdním pruhu - lze v éčku snadno vypnout. Stačilo dvakrát ťuknout do displeje a bylo deaktivováno.

Co ukázalo až dlouhodobější testování, to bylo místy přecitlivělé chování některých asistenčních systémů. Adaptivní tempomat je i na nejkratší vzdálenost v jen trochu hustším provozu těžko použitelný, na ostatní účastníky provozu navíc éčko reaguje dost zbrkle. Velice opatrné je také varování před kolizemi všeho druhu (klasika auto před vámi nebo vyjíždění z parkovacího místa…), tady bych jistý prostor ke zlepšení viděl. Je mým velkým snem, že jednou budou tito pomocníci sloužit jenom těm, kteří je potřebují. Tedy těm, co se řízení nevěnují nebo jsou nezkušení. Nebo když udělá kdokoliv za volantem nějakou botu. Zatím je však jejich aktivita často spíš kontraproduktivní.

Tohle je bolest prakticky všech nových vozidel, i když uznávám, že Mercedesu jsem věřil víc. Že si s naladěním jízdních asistentů zkrátka poradí o něco lépe. Třeba se to povede v rámci faceliftu… s výše popsaným bych však žít dokázal, z čeho jsem však byl čím dál nešťastnější, to bylo jinak v zásadě užitečné upozorňování na auto v mrtvém úhlu. To je přece hrozně fajn věc, že? Tam, kam nevidíte, vám blikne asistent. Jenže on do toho ještě pípá… a hodně výrazně pípá. A pochopitelně je nastavený velmi do „bezpečna“, takže na vás bliká a pípá (nejde to vypnout) i tehdy, když auto v zrcátku bezpečně vidíte. Tohle je přesně ta věc, nad kterou během týdenního testu klidně mávnete rukou. Tak to holt občas pípne! Ale když to posloucháte půl roku… Absolutně učebnicový příklad toho, jak se z původně dobré myšlenky a užitečného pomocníka stane mimořádně otravná záležitost.

Měřím 181 cm, jsem hubený, takže moc místa v autě nezaberu. I já bych si však už na předních sedačkách dokázal představit víc místa, hlavně vzhledem k tomu, že tady mluvíme o kombíku vyšší střední třídy s délkou skoro pět metrů. Ani vzadu to není o moc lepší.

Částečně můžeme „vinu“ svalovat na to, že Mercedes stále zachovává tradiční rozvržení sil – céčko ve střední třídě a éčko v té vyšší střední. Abyste mi rozuměli, zatímco vyšší střední začali mainstreamoví výrobci už před lety houfně opouštět a svoje modely střední třídy nechávali nabobtnat na o třídu větší rozměry, prémiové značky se držely – a stále drží - zavedeného vzorce. To však přineslo a přináší paradox, kdy prémiovky z vyšší střední kolikrát prohrávají prostorový souboj s přerostlým mainstreamem z třídy střední. I když, konkurentů ze střední třídy je také čím dál méně.

To jsem se snažil trochu zdlouhavě obhájit prostorový průměr na palubě éčka, ona je na tom však lépe i konkurence z řad prémiových soupeřů (hlavně pětkový kombík od BMW). A pokud máte stejně jako já éčko zafixované jako kombík s obrovským zavazadlovým prostorem (vždyť já testoval už řadu W211 z roku 2002, která nabídla skoro 700 litrů), zklame vás i aktuální kufr. Hlavně v případě plug-inu, to se totiž dostaneme jen na 460 litrů. Průměrnou hodnotu potvrzuje i půlroční praxe, na můj vkus jsem u pětimetrového kombíku řešil až moc často, co musím nechat doma. Nebo jak to celé poskládat, abychom se vešli. Polepšíte si u motorizací bez plug-inu, a tedy bez baterek pod podlahou zavazadlového prostoru, v tom případě se posunete na 615 litrů.

Pokud přejdeme k pozitivům, můžeme začít už jen u toho, jak nové éčko vypadá. Nebo se snad najde někdo, komu se tento kombík nelíbí? Přijde mi, že se Mercedes přesně trefil do ideálního poměru tradice (abyste poznali na první pohled, že jde o Mercedes) a moderního pojetí (abyste se mohli na první pohled pochlubit tím, že jste si koupili nové auto). Nové kombíkové éčko alespoň na mě působí velmi elegantně, ovšem s lehkou příchutí dynamiky, za níž se tradičně skrývá prakticky nezbytný paket AMG. Tohle Mercedes zvládá už roky naprosto precizně – bez AMG příplatku (v našem případě AMG Premium za necelých 280 tisíc Kč) by třeba náš kombík vypadal jako taxík, naprostá tuctovka. Ale přidejte atraktivnější nárazníky, hezčí a větší kola a pár dalších „drobností“ a máte před sebou auto na golf. Na nějaké to exkluzivnější hřiště, pochopitelně.

AMG linie se projevuje i v interiéru (ale také spoustou funkčních prvků, nejde jen o vzhled), viz tříramenný volant, jehož dotykové plošky jsem se za půl roku nenaučil spolehlivě ovládat. Od pohledu sportovnější jsou i sedačky, ty se však i přes sevřenější vizáž stále soustředí hlavně na komfort, což je samozřejmě jedině dobře. V pravém AMG, v Mercedesu-AMG E 53 HYBRID 4MATIC+ jsem si vyzkoušel, o kolik sportovněji se dá v Mercedesu třídy E posadit. K dekoru AMG modelů tohle jistě patří, já bych si však vybral naše pohodlnější posezení.

Na Garáži jsem si několikrát pobrečel nad tím, jak mi nevyhovuje dotykové ovládání, pokud by však mělo fungovat jako v dlouhodobém éčku, ronil bych méně slz. Infotainment běží rychle, menu je přehledné, díky dostatečně velkému fontu jsem celkem s přehledem měnil i teplotu ventilace. Naprosto skvělé je pak rozlišení parkovacích kamer, orientaci skvěle pomáhají naznačené čáry. V Seznamu máme extrémně úzký vjezd do garáží, plošina je navíc lemována ostrými obrubníky, které se do liťáků zakusují s nebývalou chutí. Stačí chvilka nepozornosti a v disku máte zářez, za který by se nemusel stydět ani naprostý zelenáč za volantem. Devatenáctipalcové AMG liťáky našeho éčka právě díky kamerám a zmíněným čárám přežily bez jediného škrábance. Ale nervy to byly!

Velmi mi seděl i celkový styl vnitřku, jednoduchý, uklizený… určitě bych se vystříhal příplatku pětačtyřicet tisíc za přidaný displej Superscreen před spolujezdcem. Je to samoúčelná blbůstka, která vás po pěti minutách přestane bavit, a navíc, dřevěný dekor zde vypadá o hodně lépe.

Ještě s jednou věcí ohledně designu a funkčnosti se vám svěřím. Úplně jsem se nenašel ve vysouvacích bočních klikách. Nepochybně prospívají aerodynamice a také to celé podsvětlené divadlo působí hlavně po setmění velice luxusně a efektně. Několikrát se mi však stalo, že mi klika chtěla sežrat prsty. Jsem přesvědčený o tom, že jakmile by vůz zaznamenal překážku, zasunutí kliky by přerušil, ale nikdy jsem nebyl natolik odvážný, abych si to na vlastní prsty ověřil.

Už jsem psal o tom, jak obrovskou cestu v poslední době plug-in hybridy urazily. Ze šidítka na měření emisí se staly plnohodnotně použitelné motorizace se skutečným přínosem pro každodenní provoz.

Přesně jako naše éčko a můj vzorový mix nejčastějšího používání auta. Bydlím kousek za Prahou, na Vinohrady to mám zhruba 40 kilometrů, do Prahy přijíždím po dálnici. Zde dává stále největší smysl naftový pohon, přesněji řečeno v rychlostech kolem našeho limitu, kdy už elektrická spotřeba výrazněji stoupá. V Praze jsem okamžitě přepnul na elektřinu a městské cukání absolvoval s komfortnějším a ve městě účinnějším – a také ekologičtějším - pohonem. Žádný spalovací motor totiž nedokáže fungovat tak hladce a bezprostředně jako elektrická jednotka. V práci jsem pak éčko připojil do klasické zásuvky, kde jsem za těch zhruba osm pracovních hodin stačil načerpat dost elektřiny na to, abych Prahu zvládl elektricky domů i ráno znovu do práce.

Abych byl konkrétní – z běžné sítě dobijete akumulátor o kapacitě 25,4 kW za šestnáct hodin, holt je to už docela velká baterka, která podle Mercedesu zaručí čistě elektrický dojezd 86 až 103 kilometrů. Ze svých i letních zkušeností bych se přikláněl spíš k dojezdu při nižší hranici rozpětí, nejčastěji jsem se pohyboval lehce nad osmdesáti kilometry, elektrická spotřeba pak činila v teplejších měsících něco kolem 25 kWh, v zimě rostla k 30 kWh.

Jenže normální zásuvkou to nemusí zdaleka končit, za příplatek 15 000 Kč totiž získáte rychlonabíjení až do výkonu 55 kW. A to je pak jiný hukot. Vyzkoušeno mám rovněž nabíjení tzv. chytrým kabelem, který jsem k autu připojil přes třífázovou zásuvku na domě, a z nuly na sto procent kapacity se pak dostal za tři a čtvrt hodiny. Tohle je pro používání plug-in hybridu ideální stav – doma nabijete za tři hodinky a kousek do plna, v práci pak akumulátor osvěžíte třeba jen z klasické zásuvky (během pracovní doby v pohodě stihnete plus minus čtyřicet kilometrů) a naftového čtyřválce se nemusíte ani dotknout. Pokud tedy najezdíte denně méně než sto kilometrů.

Čistě elektricky je přitom tenhle pětimetrový kombík použitelný úplně v pohodě nejen ve městě a za ním, ale díky elektromotoru s výkonem 95 kW zvládne i rychlosti kolem dálničního limitu. Jenom se musíte připravit na vyšší spotřebu, na dálnici dává rozhodně větší smysl přepnout na naftu, jak jsem už napsal. Samotný vznětový dvoulitrový čtyřválec poskytuje 145 kW, systémový výkon pak činí 230 kW.

A spotřeba pouze na naftu? To není úplně lehká otázka, protože i když se éčko tváří, že mu v baterce nezbývá vůbec nic, elektřina se v nízké zátěži často připomene. Třeba když jedete z kopce nebo plynule po rovince, čtyřválec se v těchto jízdních situacích pravidelně odmlčí. Akumulátor se navíc sám dobíjí, ani se nemusíte moc snažit a pár kilometrů si vždycky nějak narekuperujete. Pár jízd s vyšťavenou baterkou jsem však absolvoval a v těchto případech spotřeba rostla přes šest litrů, na dálnici jsem se pak blížil k sedmi.

Celkově jsem pak za půl roku s plug-in hybridním éčkem najezdil 15 818 kilometrů, z nichž bylo 5 995 kilometrů čistě elektrických. To vše znamená průměrnou spalovací spotřebu 5,3 litru, elektřina se pak podílela odběrem 3,4 kWh.

Pokud bych víc zapojil město a pochopitelně nabíjel, spotřeba nafty by logicky klesla. Jestliže se éčko chystáte využívat hlavně na dálnici, k pěti litrům se nejspíš těžko dostanete. Pro můj způsob užívání, kdy v pracovním týdnu najezdím necelých devadesát kilometrů denně a delší trasy absolvuju až o víkendu, však dlouhodobě testované plug-in hybridní éčko sedí jak ulité. Když máte kde nabíjet a váš denní režim zhruba odpovídá tomu mému, měli byste moderní plug-in hybridy zařadit do svého výběru. Nejnovější generace už opravdu dávají smysl. Velký smysl.

Poměrně velká baterka v zadní části vozu by nemusela být pro jízdní projev tím nejšťastnějším řešením, ale po půl roce za volantem plug-in hybridního mercedesu můžu spolehlivě prohlásit, že na funkci nemá akumulátor sebemenší vliv.

Ve skutečnosti jezdí éčkový kombík parádně. I díky tomu, že co svět světem stojí, disponují kombíky od Mercedesu samoregulací světlé výšky na zadní nápravě (tohle je standardní výbava). Nestane se vám tedy, že by baterkou a případně další bagáží obtěžkaný mercedes spadl na zadek. Celkově a vždy naopak působí velmi vyváženě, stabilně.

A velice komfortně, dodávám. Zde hrají důležitou roli rozumně rozměrná kola, lité devatenáctky obstojí bez bouchnutí i na větších nerovnostech. A hlavně tlumiče se selektivní funkcí, které svou tuhost přizpůsobují aktuálním podmínkám. I toto je součástí standardní výbavy. V zásadě přirozeně se mi spolupracovalo i s řízením, to rozhodně zprostředkovává řidiči přímější kontakt s předními koly než třeba aktuálně dlouhodobě testovaná Audi A6.

Jízdní projev, ať už zmíněná stabilita a pohodlí, patří určitě k největším přednostem éčkového mercedesu. Můžeme diskutovat o tom, jestli někdy není „prémie“ spíš prázdný marketingový pojem, ale za volantem éčka ty peníze navíc zkrátka cítíte. Je kultivovanější, lépe odhlučněný, bytelnější…

… ale. Ano, jisté „ale“ tam bude, nicméně éčkový mercedes zvlášť v testované verzi se vznětovým plug-in hybridem skutečně je skvělé auto. Jednoznačně nejlepší na celém vozu je opravdu mimořádně povedený plug-in hybrid, který funguje tak, jak má – příměstskou a městkou jízdu zvládne elektricky, má rychlonabíjení a v záloze stále připravený nafťák, který z něj dělá to staré dobré dálniční éčko. Všechny palce nahoru dávám za podvozek – je komfortní, vyvážený, éčko vás zkrátka baví řídit.

Ale… překvapil mě stísněnější interiér a v plug-in hybridu až malý kufr. Minimálně v porovnání s tím, na co jsme byli léta u éčkového kombíku zvyklí. Dle mých subjektivnějších měřítek je nejnovější éčko už moc digitální, minulá generace mi seděla víc. Ale viz výše, tohle je moje subjektivní staromilství, spousta zákazníků bude z velkých displejů a dotykového ovládání třeba i nadšená.

Z čeho budou méně nadšení nejspíš všichni, jsou přecitlivělé asistenční systémy. Na to nadávám nejen já u prakticky všech nových aut, ale tak nějak jsem doufal, že u Mercedesu budu o těchto „pomocnících“ vědět jen tehdy, pokud bude jejich aktivita k něčemu dobrá. Nestalo se a éčko bohužel občas třeba zabrzdilo, když to situace úplně nevyžadovala. A věčně pípající asistent upozorňující na auto v mrtvém úhlu, to byla třešnička na asistenčním dortu. Šedivěl jsem v přímém přenosu.

Dejte mi větší kufr, dolaďte asistenční systémy a éčko bude auto mého srdce, jako tomu bylo u předcházející generace. Za testovanou verzi bych pak ve standardu zaplatil něco pod dva miliony, ta naše testovaná, tradičně vyšperkovaná, přišla na necelých 2,5 milionu.