Test ojetiny: Opel Mokka X je úspěšné a spolehlivé SUV, kterému automat sluší

Svého času byl Opel Mokka hit. Trefil se do nastupující vlny popularity kompaktních SUV a ani ne dva měsíce po uvedení modelu na trh už měl na kontě přes 100 000 objednávek jen na evropském trhu. S rostoucí konkurencí sice takový boom nevydržel, ale i tak za tři roky dokázal Opel přilákat půl milionů klientů.

Pro těžce zkoušenou německou značku, která to měla v posledních letech pod koncernem General Motors obtížné, byla Mokka určitě vítaná vzpruha. Ačkoli k ní novináři vždycky měli výhrady, hlavně pokud šlo o dynamiku, tak zákazníci si zas tak nestěžovali a auto se prodávalo dobře a těšilo se oblibě i na sekundárním trhu.

V roce 2016 prodělala Mokka modernizaci, vůz byl později přejmenován na Mokka X. Technický základ i přes nové motory zůstal stejný. Možná i díky poměrně širokým možnostem individualizace a nabídce pohonu všech kol, který není ve třídě malých SUV obvyklý, prodal nakonec Opel jen v Evropě více než 900 000 kusů tohoto modelu a to je opravdu slušný výsledek.

Na test jsme si v Auto ESA půjčili Opel Mokka po faceliftu, který měl pod kapotou benzinový motor 1.4 Turbo o výkonu 112 kW, šestistupňovou automatickou převodovku a pohon všech kol. Prakticky plně vybavený vůz českého původu byl z roku 2017 a v době testu měl najeto necelých 82 000 km. Prodejce za něj chtěl 429 000 Kč.

Aktuálně je na inzertním portálu Sauto.cz něco málo přes 100 nabídek na Mokku první generace. Její ceny začínají lehce pod 200 000 Kč, do 250 tisíc je docela slušná nabídka více ojetých nebo skromně vybavených aut se základními motory. Vozy po faceliftu se dají sehnat už za méně než 300 tisíc korun.

V inzerátech převažují benzinové verze, sehnat se dají i auta s tovární úpravou na LPG. Poměrně dost vozů má čtyřkolku (zhruba 40 %), horší je to s nabídkou vozů s automatem. Těch je jen asi 15 %. Automat se dá koupit od 260 tisíc korun, ale na mladší a méně ojeté kusy po faceliftu se samočinným řazením si připravte aspoň 350 000 Kč.

A jak si Opel Mokka stojí v bazarech? Odpovídá Filip Kučera z Auto ESA: „Malá SUV jsou oblíbená především díky vyšší stavbě karoserie, která umožňuje pohodlnější nastupování a lepší výhled. Mokka první generace přidává něco z německé preciznosti, například dobré sedačky, kvalitní materiály nebo slušný podvozek. Nabízí celou řadu v této třídě neobvyklých výbav. Ať se jedná o pohon všech kol, automatickou převodovku nebo prvky převzaté z větších modelů. Po modernizaci došlo k přechodu z ovládání funkcí pomocí tlačítek na ovládání pomocí dotykového displeje. Díky tomu si vyberou jak zastánci klasiky, tak příznivci digitalizace. Také možnosti volby motorizací jsou v porovnání s konkurencí poměrně široké. Mokka ovšem není až tak běžným bazarovým vozem. Svého času sice patřila k nejprodávanějším malým SUV, ale prodejní čísla nových vozů v tomto segmentu nebyla nijak vysoká.“

V rámci koncernu General Motors nebyla Mokka osamocený model a dokonce i na náš trh se vozil Chevrolet Trax a z individuálních dovozů se zde objevilo i pár modelů Buick Encore, což jsou vlastně stejná auta na platformě GM Gamma II. Ta vychází z původní platformy Opelu pro kompaktní vozy, ale upravila ji korejská divize Daewoo. Většina modelů na této platformě jsou auta někde na půl cesty mezi Corsou a Astrou, pokud jde o velikost. Opel na ní pro evropský trh postavil jen Mokku a model Karl.

Vy víte, že SUV a crossovery moc rád nemám a ani Mokka nikdy nebylo auto, za jehož volant bych se vyloženě těšil. A to mi jsou Opely vlastně docela sympatické, protože vždycky jsem měl rád jejich sedačky a cítil jsem se v nich, až na pár výjimek, dobře. Vždycky si říkám, že když už, tak ať má podobné auto aspoň automat a silnější motor, aby mě neštvalo. Mokku jsem si tak půjčil ve vrcholné benzinové specifikaci právě s automatem. Ale chápu, že spoustě z vás bude naprosto vyhovovat nějaký základní motor, v předokolce a s manuálem.

Motor 1.4 Turbo v testovaném autě už má přímé vstřikování paliva a byl kombinovaný výhradně s automatem a čtyřkolkou, zatímco předchůdce s nepřímým vstřikem byl k dispozici ve dvou výkonových verzích a také v předokolce a s manuálem. Parametry 112 kW a 235 Nm vypadají slibně, ale tahle Mokka není žádný sportovec. Hladký automat navíc reakci motoru trochu otupuje a pro slušné zrychlení se nesmíte bát na plyn dupnout, ať hned auto podřadí a vyrazí.

Pak ale nemůžete čekat zázračnou spotřebu. I při snaze o plynulou, klidnou a úspornou jízdu v tom budete tak za 7,5 až 8 litrů na 100 km. Spíše se smiřte tak s 9 až 11 litry na 100 km, pokud nejezdíte moc plynule, na dálnici držíte 150 km/h a nechcete se loudat za jedinci, kteří na rovné přehledné široké mezinárodní silnici jedou mimo obec 65 km/h nalepení u středu vozovky (takoví by se opravdu na veřejném provozu vůbec neměli podílet).

Mokka je hlavně docela cvalík, v testované specifikaci je to auto, které ukáže na váze skoro 1 500 kg. Když si k tomu připočtete přirozené odpory vyšší stavby, velkých kol, ztráty v automatu a čtyřkolce, s takovým autem se prostě nedá jezdit úsporně. Nejúspornější vždycky z konvenčních verzí byl diesel v předokolce, případně pak tovární verze na LPG, pokud jde o náklady na palivo.

Benzinové turbo ve čtyřkolce s automatem si ale asi nekoupíte, abyste šetřili. Navíc je stále více lidem jasnější, že náklady na palivo nejsou v dlouhodobém horizontu to hlavní. Řešíte pojištění, servis, amortizaci a to jsou pak v kilometrových nákladech takové položky, že vám může být jedno, jestli auto žere šest, osm anebo dvanáct litrů na sto.

Facelift přinesl uhlazenější design přední části, nová světla (příplatkové adaptivní LED světlomety svítily vždy opravdu parádně) a také modernizovaný infotainment s lepší konektivitou. Na to poslední si já ale nijak nepotrpím a vlastně jsem rád, že si Mokka až do konce zachovala klasické ovládání tlačítky a otočnými ovladači na důležitých funkcích, jako je nastavení klimatizace či hlasitosti. Jak říkám, ačkoli nemám tahle malá SUV moc rád, tak Mokka mi z těchto aut vadí asi nejméně.

Čtyřkolka řešená mezinápravovou spojkou tu nemá, na rozdíl od jiných aut, výhodu sofistikovanějšího zadního zavěšení. Mokka nejezdí vyloženě špatně a na kvalitních pneumatikách a s podvozkem v dobrém stavu snese hodně, ale do nějakých větších akcí se s ní stejně asi nikdo pouštět nebude. Vyšší stavba, vyšší hmotnost a jednodušší konstrukce podvozku dělají z Mokky typicky nezáživné auto, za jehož volantem se těžko bude někdo bavit. To možná tak jen tehdy, když se budete vyhrabávat po zablácené nebo zasněžené cestě k horské chatě, což je asi tak jediná situace, kdy ta čtyřkolka přijde vhod. Zbytek roku ji s sebou ale vozíte zbytečně.

Motor 1.4 DI Turbo je jediná zážehová verze z nabídky, která má přímé vstřikování paliva. To přináší jistá rizika, především pak tendenci ředit olej benzinem, pokud auto jezdí výhradně krátké trasy za studena. Motor také bude citlivější na zanášení sání a ventilů karbonem, neboť právě ventily a sací kanály nemá co oplachovat.

Pokud jezdíte pravidelně mimo město, nebojíte se na to šlápnout a pro nový olej klidně pojedete po 10 000 km, nebudete mít zřejmě s tímto motorem problémy. Díky automatu a potřebě opravdu přidat plyn, aby se auto rozjelo, se také motor vyhne nejrizikovějšímu provozu v nízkých otáčkách, ve kterých byly jednotky Opelu citlivé na ničivé samozápaly LSPI. To trápilo hlavně starší verzi 1.4 Turbo s nepřímým vstřikováním a s manuální převodovkou.

Servisní plán Opel nastavil na jeden rok s hranicí 30 000 km, ale každý vám řekne, že byste neměli překračovat patnáctitisícový interval. Je potřeba používat speciálním olej bránící právě LSPI, ideálně tovární oleje Opel GM Dexos II, který plní značkové normy, případně oleje vyhovující aspoň normě API SN/CF. Ty mají právě zaručit lepší ochranu před vznikem samozápalů. V motoru jsou jen čtyři litry oleje, takže výměny nepodceňujte.

Pokud jezdíte často po městě a krátké trasy, zkraťte interval na 10 000 km. Anebo si raději kupte jiný motor. Třeba základní atmosférickou jednotku 1.6 ecoFLEX, která se dodávala v předokolce a s manuálem. Do města to naprosto stačí a jedná se o jednoduchý a spolehlivý motor. Zatímco přeplňované jednotky potřebují jakostní benzin, ideálně vyššího oktanového čísla a s aditivy, jedna-šestka zbaští úplně všechno, a pokud v ní po 15 000 km vyměníte olej, celé auto přežije. Opět je doporučené používat mazivo Opel GM Dexos II, SAE 5W-30, v motoru je 4,5 l oleje. Pamatujte také na nutnou výměnu řemenových rozvodů nejpozději po 6 letech nebo 150 000 km. Atmosférická osmnáctistovka, která by nabídla přeci jen lepší dynamiku než motor 1,6 l, se k nám nevozila, byl to motor určený především pro Rusko.

Velmi rozšířený motor je jednotka 1.4 Turbo ještě ve starší verzi s nepřímým vstřikováním. Prodával se dokonce v tovární úpravě na LPG. Mohli jste mít manuál i automat, předokolku i čtyřkolku. Čtyřkolka má trochu kratší stálý převod (4,18 proti 3,83 předokolky). O tomto motoru se nejčastěji mluví v souvislosti s již zmíněnými samozápaly LSPI, ke kterým dochází především při plném plynu z velmi nízkých otáček. U verzí s automatem taková citlivost není, protože tam si vždycky převodovka podřadí. Ale u manuálů byl problém. A bohužel i po technologických změnách stále být může.

Opel totiž nechal motor spalovat poměrně chudou směs, aby dokázal konkurovat moderním přímovstřikovým motorům v tabulkové spotřebě a emisích. Motor tak může při zátěži z nízkých otáček klepat, zejména když je na pístech trocha karbonu. Ten se tam tvoří, když řidič neustále jezdí na spotřebu a bojí se na to občas šlápnout, ať se motor pořádně „propláchne“. Dá se tomu předcházet a vedle stylu jízdy, kdy se vyvarujete podtáčení motoru, pomáhá i používání kvalitního paliva s oktanovým číslem 98 nebo vyšším. Tím se citlivost směsi ve válci k detonacím sníží. Díky nepřímému vstřikování aspoň motor vůbec nezná karbonování sacích kanálů a ventilů.

Hlavní je ale používání schváleného oleje. Opel doporučil servisům vlastní oleje nových norem, které mají samozápalům bránit a údajně to pomohlo. Problém ale je, když auto vypadne ze značkového servisního plánu, někdo ho neodborně servisuje sám, nebo ho svěří dílně, která si se specifikacemi maziva hlavu neláme a prostě tam nalije něco z erárního sudu.

S řetězovými rozvody už tu nejsou takové problémy, jak se psalo. Těm vadí hlavně nevhodný styl jízdy a používání auta. Udržované auto s motorem 1.4 Turbo starší verze, které prošlo značkovým servisem a dostávalo olej včas, zřejmě bude v pořádku. Bezpečnější jsou ale verze s hladkým měničovým automatem. Šetří plynulejším chodem rozvody a také zabraňuje podtáčení motoru.

U manuálů buďte přeci jen opatrní, hlavně na projevy zvýšené spotřeby oleje, která by mohla prasklý píst prozrazovat. Prodejce vás asi nenechá hrabat se v motoru, vyndavat svíčky a koukat do motoru endoskopem, tak aspoň sáhněte do koncovky výfuku, jestli není černá a nepáchne po testovací jízdě po spáleném oleji (během jízdy se soustřeďte na projev motoru, jestli při postupném přidávání plynu z nižších otáček neškube. Pomůže samozřejmě odborná diagnostika, která umí z paměti v řídicí jednotce vyčíst, jestli nedošlo při poslední jízdě k velkému počtu nezápalů ve válcích). Díky nepřímému vstřikování by měl být ale výfuk čistý. To přímovstřiková 1.4 DI Turbo bude mít výfuky černé od sazí jak načipovaný diesel, tam nepoznáte nic.

No anebo si můžete koupit právě nafťák. Jednotka 1.7 CDTI vydržela v modelu Mokka do prosince 2014 ještě s normou Euro 5 a jediný emisní systém je tady EGR ventil, který moc často nezlobí, a samozřejmě částicový filtr, který na správně provozovaných a funkčních autech vydrží daleko za 300 000 km.

Je to ale motor, který se hodí spíše na delší výlety. Déle se ohřívá, k regeneraci DPF potřebuje přeci jen delší jízdu ustáleným tempem a nemá rád náročnou práci za studena. Je to také klepající se řehtačka, ale tankování kvalitní nafty s aditivy motor trochu uklidní. Pomůže samozřejmě klasický automat, který traktorovitý chod motoru a nástup turba uhladí a cestování je s ním pak příjemnější.

Mechanika jednotky je však robustní a spíše vás potkají úniky oleje z šestistupňového manuálu než nějaký problém s tímto motorem. Jen vyměňte včas řemenové rozvody (nejpozději po 150 000 km), jinak hrozí, že budete mít doma potkana (potká se motor – pro neznalce slangu). Při tomto servisu je lepší se motoru detailně věnovat a vyřešit případné drobné úniky oleje. Gumová těsnění a gufera nevydrží věčně nikde.

Motor 1.7 CDTI nahradila o poznání kultivovanější jednotka 1.6 CDTI, která má klidnější chod a i o trochu nižší spotřebu. Ale v prvních ročnících proslula závadami vytěžovaného okruhu EGR (motor si totiž musel poradit i bez AdBlue) a objevily se i natažené rozvodové řetězy. Ale celkově to není špatný motor a vůz s historií a včas měněným olejem rozmlouvat nebudeme. Zvláště, pokud bude mít automat. Musíte se ale smířit s tím, že diesel ve čtyřkolce s automatem nebyl.

Úpravy šestistupňového manuálu M32 snad stojí za zvýšením spolehlivosti, ale prasklá těsnění a úniky maziva z převodovky se objevují i zde. Bohužel po vysokých nájezdech nepředvádí manuál zrovna vzorovou přesnost. Doporučujeme v něm každých 60 000 km vyměnit olej, stejně tak se držte tohoto intervalu u klasického automatu 6T40. Pokud to budete dodržovat, klasický automat s měničem celé auto přežije.

Podvozek je poměrně robustní a až budete koukat dolů, nelekněte se, že jsou někde místo nýtů šrouby. Někteří servisáci prostě odmítají měnit drahé celky a raději nýty odvrtají, vymění jen jeden vadný díl a pak to celé sešroubují zpět. Pokud je to udělané pořádně pomocí kvalitních dílů, není se čeho bát.

Kvůli vyšší hmotnosti Mokky se připravte na nižší životnost brzd, ale také bude dost záležet na stylu jízdy. Klasikou jsou selhávající ventilky TPMS s vysílači v kolech, ve kterých baterie obvykle vydrží jen asi osm let. Elektronika ale tady nezlobí, až na sporadické stávky modernizovaného infotainmentu. Často ale stačí systém restartovat a pak se zas půl roku nic nestane.

Antikorozní ochrana je poměrně slušná a maximálně se objeví oranžové pupínky na částech podvozku. Karoserie ale drží a ani Mokky po vysokých nájezdech z prvních ročníků nebývají napadené oranžovým morem. Tohle vážně není tak špatné auto, jak by se mohlo zdát z řečí o motorech.

Moc levný provoz, aspoň pokud jde o spotřebu paliva, od tohoto malého SUV s benzinovým motorem, čtyřkolkou a automatem nečekejte. Ale celkově je to docela příjemné auto a já chápu, že se spoustě lidem ta vyvýšená pozice za volantem líbí. Myslím, že modernizace modelu Mokka prospěla a s kvalitou u něj problémy nebývají. Motor 1.4 DI Turbo se ale, stejně jako diesely, nehodí jen na jízdu po městě. Někde na horách ale jeho výkon využijete. Stejně jako čtyřkolku, která je jinak po většinu roku u obchoďáků ve městě úplně k ničemu.