Renault Mégane II Coupé-Cabriolet – Celoroční kochačka

Varianta Coupé-Cabriolet (CC) vychází z klasického Méganu uvedeného roku 2002, nicméně inovativní a složitý mechanismus sklápěcí prosklené střechy a vybrané fíčury relevantní pro CC pochází od společnosti Karmann. Příď kochacího stroje je stejná s klasikou, zatímco blatníky, A sloupky, čelní sklo, střecha a záď jsou zcela unikátní. Z toho vyplývá, že v případě nehody mohou být tyto díly více problematické/dražší na sehnání.

Daleko lépe je na tom interiér, kde se bavíme o běžném Méganu, tedy až na prvky typu čtyři místa k sezení, otvory pro větrnou clonu nebo další detaily náležící pouze CC.

Z hlediska uživatelských vlastností jde o poměrně houpavý vůz, v rámci vyšších nájezdů obvykle trpící kroutící se karoserií. Z toho důvodu se občas stává, že zobáčky skládací prosklené střechy nezapadnou do příslušných zámků na rámu kolem čelního skla, načež je nutné střechu speciálním postupem seřídit.

Nutno rovněž podotknout, že v režimu „nahoře bez“ neočekávejte moc zbylého místa v zavazadelníku, takže pokud Mégane CC plánujete využívat jako dovolenkové auto s vaší partnerkou, mějte s sebou raději plnou peněženku a nabitou platební kartu – vše rozměrnější totiž budete muset nakoupit až v cíli.

Přestože je design čistě subjektivní věc, což dokazuje fakt, že se najdou lidé, kterým se líbí první Fiat Multipla, nelze se v případě Méganu CC bavit o vysloveně ošklivém autě, ale také nehledíme na kdovíjak vzhledově úchvatný kabriolet. Zejména v testované stříbrné barvě jde zkrátka o tuctovku.

A protože se vůz prodává za zajímavé peníze, kdy startujte od cirka 40 000 Kč a končí na nějakých 120 000 Kč, zajeli jsme se na jeho neduhy a nemoci zeptat Jaroslava Poura, specialisty z radostovského autoservisu Renault.

Modely Mégane i Laguna nabídly začátkem milénia poměrně zajímavou vychytávku jménem startovací karta. Zatímco většinu vozů jste nahazovali klasickým plochým klíčem a fordy dokonce „imbusem“, u renaultů vám postačilo pouhé vsunutí plastové karty do příslušného slotu a stisknutí dedikovaného tlačítka.

Postupem času se však ukázalo, že tento systém není nesmrtelný a u mnohých ojetin karta dříve či později zakuká. Jaroslav Pour doporučuje vždy zvolit kartu novou, originální, která se vším všudy včetně práce vyjde asi na 5 000 Kč. Zajisté se dnes dělají rovněž čínské repliky, kdy samotná karta stojí asi 1 500 Kč, nicméně podle zkušeného mechanika se poté objevují problémy při jejím párování s vozidlem.

Lépe vybavené mégany měly též bezklíčový vstup, jak ostatně můžete vidět na testovaném kousku, nicméně i tato technologie trpí na opotřebení vlivem používání/stáří. Konkrétně bývá zoxidovaný mikrospínač v samotné klice, přičemž jeho kompletní výměna vyjde podle Poura asi na tisícovku.

Mezi další obecné závady patří praskající stahovačky oken a sem tam odejdou řídicí jednotky výbojek xenonových světel. Ty jsou oproti jiným dílům unikátní pro Mégane, a tudíž nezaměnitelné s ostatními modely tehdejší rodiny Renault.

Jaroslav Pour upozorňuje na interval výměny motorového oleje činící od fabriky 30 000 km, který je ovšem příliš dlouhý. Jeho bezmezným dodržováním si majitelé všech zážehových motorizací koledují o problém s předsuvníkovým kolem vačky, které je řízené tlakem oleje (hydraulicky), takže jak se ono postupně degradující mazivo přepaluje, dochází k zakarbonování a ucpání ovládací soustavy, na základě čehož se příslušné kolo zcela zasekne.

Řešení není vůbec levné, jelikož je v rámci opravy nutné měnit nejen samotné vačkové kolo, ale také celé rozvody a olejovou náplň. Plus minus tato operace vyjde na 15 000 Kč.

Základní benzinovou motorizací pro CC byla zážehová šestnáctistovka, většinou prodávaná s výkony 82 a 83 kW. Podle Poura tyto jednotky netrpěly žádnými vážnějšími továrními neduhy a zničit je bylo možné jen dodržováním servisního intervalu po 30 000 km. Specialista jej proto doporučuje vždy zkrátit na 15 až 20 000 km.

Jízdně zajímavější byly benzinové dvoulitry – atmosférický (99 kW) a přeplňovaný (120 kW). První zmíněný je běžně sehnatelný a opět může zakukat více méně jen na zanedbaný servis či přejetý olej. Turbovaná dvoulitrová motorizace je u CC v české inzerci poměrně vzácná, opět citlivá na olejovou výměnu s tím, že zde se ještě může časem opotřebit samotné turbodmychadlo. Jeho repase pak vyjde asi na 6 000 Kč plus montáž.

Velmi výjimečně natrefíte na Mégane II Coupé-Cabriolet s motorem 1.5 dCi, jelikož se daleko častěji prodávaly verze 1.9 dCi o výkonu 88 kW a 96 kW.

Slabší varianta 1.9 dCi trpěla na umírající vstřikovače, což bylo způsobeno používáním nekvalitní nafty s příměsí biosložek. Pokud vám vstřikovač odejde, repase jednoho stojí zhruba 3 400 Kč. Daleko větším malérem byly umírající motory celkově, jelikož zde se předepsaný servisní interval na 30 000 km značně podepsal na jejich životnosti.

Pour vzpomíná, že výměna pohonné jednotky už po 90 000 km nebyla ničím neobvyklým. A co víc, francouzský Renault prý o uznání této vady na záruku nechtěl ani slyšet.

Pro pořádek ještě uvádíme, že silnější (96 kW) provedení 1.9 dCi se od toho slabšího (88 kW) neliší jen softwarem. Výrobce zde dosáhl vyššího výkonu rovněž zástavbou větších vstřikovačů a jiného turbodmychadla.

Vrcholovou naftovou motorizací je poté varianta 2.0 dCi, která konstrukčně nevychází z 1.9 dCi, ovšem najdete ji také v Laguně, Scénicu nebo Traficu. Jako jediná ze jmenovaných nemá řemenový rozvod, nýbrž řetězový, který by měl teoreticky vydržet i 300 000 km.

Pokud jde o převodovky, tak se do útrob vozů montovaly manuální pětikvalty i šestikvalty a také samočinný čtyřkvalt s klasickým hydroměničem. Vzhledem ke čtyřem rychlostem a technologickému stáří převodovky od ní nečekejte žádné zázraky nebo super plynulost, jde spíše o takový automat ze staré školy.

A na co se ještě v případě modelu Mégane II (nejen CC) připravit? Zkušený mechanik z Radostova poukazuje na vadný regulátor ventilátoru topení, jehož výměna vyžaduje částečnou demontáž palubní desky vozu. Máte-li smůlu, odejde vám elektronický zámek volantu, který je softwarově spárovaný s autem. Jestliže nefunguje/neodemyká, vozidlo ani nenastartujete.

Východiskem může být koupě nového zámku, což vás ochudí asi o 10 000 Kč. Někteří specialisté si však s tímto oříškem poradí za cirka 3 000 Kč.

K závěru ještě přidáváme malé upozornění, abyste případnou ojetinu kupovali včetně větrolamu (originál dá se složit do kufru), potažmo abyste za jeho absenci požadovali slevu. Nový díl totiž stojí několik tisíc korun a bez něj se hlavně střední či delší trasy „nahoře bez“ zvládají o něco hůře.

Patříte-li mezi tzv. „skláře“, pak si sjednejte připojištění čelního skla do výše nejméně 10 000 Kč, jelikož nové okno na Mégane CC stojí okolo 7 000 Kč bez započtení práce.

Z běžných náhradních dílů společných s dalšími variantami Mégane či s jinými renaulty pak nemusíte mít strach. Jdou sehnat relativně snadno a za přijatelné peníze, zejména díky rozšířenosti/oblíbenosti modelu Mégane jako takového.

Renault Mégane II Coupé-Cabriolet tedy zaujme především pořizovací cenou, zajímavou výbavou a v neposlední řadě onou pevnou skládací prosklenou střechou, díky níž si auto užijete prakticky celoročně a nebudete se bát jej nechat zaparkované na ulici. Jízdně CC cílí zejména na komfort a kdovíjakými výkony rovněž neoplývá, takže se vlastně bavíme „obyčejném“ Méganu, pouze vybaveném kouzelným tlačítkem, které vám příjemně rozjasní nebe nad hlavou.