Dosloužila vám jedničková Octavia a hledáte náhradu? Vybrali jsme spolehlivé ojetiny za 150 až 200 000 Kč, které vydrží věky

První generace Octavie byla opravdový nezmar. Se správným motorem to bylo (a vlastně v mnoha případech stále je) auto, které najelo milion kilometrů jen s běžnou údržbou. Jenže po více než čtvrt století na silnici toho za sebou bude mít i nezdolná Octavia hodně a dnešních dnů se jich v nezuboženém stavu dožilo jen pár.

Co tedy dělat, když už se zub času prohlodal u „jedničkové“ Octavie podlahou nebo motor naposledy vydechl? Dá se dnes vůbec koupit auto, které by mělo podobně jednoduchou techniku, bylo spolehlivé, moc nerezlo a nevyžadovalo toho od uživatele příliš?

Zkusili jsme taková najít. Dopředu ale upozorňujeme, že křišťálovou kouli nemáme, a i když vycházíme z aktuálních servisních zkušeností, nikdo nemůže vědět, jak ta technika bude fungovat za patnáct, dvacet let. Ale zatím jsou zprávy dobré, tak tady máte spolehlivé alternativy k Octavii I, které stojí za úvahu.

Druhá generace populárního Loganu v kombíku je prostorné a vlastně spolehlivé auto. Bohužel Dacie často slouží v rukou firem, které je berou jako spotřební věc - jako takový hadr na podlahu, který se otrhá a pak vyhodí. Hledejte proto hezký a zachovalý kus se servisní historií. Nejde ukázat na špatný motor, dobrá je benzinová dvanáctistovka, i přeplňovaný tříválec 0.9 TCE. Dokonce i pozdější litrový tříválec. S rozpočtem 150 tisíc najdete slušné a zachovalé auto s rozumným nájezdem.

Za přibližně 150 tisíc korun se dá koupit i diesel 1.5 dCi, který je tady docela dobrý a spolehlivý. Potřebuje jen pečlivý olejový servis a nepřejíždění intervalů výměn (původně 20 000 km nebo rok, raději to ale zkraťte na 15 000 km). Vstřikovačům dělá dobře kvalitní nafta, ale jinak tahle patnáctistovka funguje. Také spolehlivě regeneruje částicový filtr.

Vyskytuje se u ní jen netěsné palivové vedení, kdy je z motoru cítit nafta, zlobí občas startér a nefunguje spínací skříňka. Ale tohle pravděpodobně už bylo řešeno v záruce. Pamatujte u ní jen na to, že řemenové rozvody a řemen pomocných agregátů se tu mění už po 120 000 km nebo šesti letech. Protože byl ale diesel na poměry Dacií dost drahý, moc jich na trhu není. Zas je to ale auto, které umí jezdit za 4 litry na 100 km.

Solidní Mégane se dá koupit v rozpočtu 120 až 150 tisíc korun, za dvě stě tisíc už je vlastně docela hezké auto s pěknou výbavou. Samozřejmě je potřeba vyfiltrovat vybydlené vraky bez historie, ale na trhu je dost hezkých vozů po soukromnících či pečlivějších firmách. Obrovskou výhodou moderních francouzských aut je velmi dobrá antikorozní ochrana karoserie.

Vyhněte se motoru 1.2 TCE s přímým vstřikováním, který ředí olej benzinem a celkově je to v ojetině past. Naopak solidní základ je atmosférická šestnáctistovka (nejlepší je v „levné“ verzi 74 kW bez systému VVT) a dobrý je i diesel 1.5 dCi. Naftovému motoru vadí jen přejížděný olejový servis a nekvalitní nafta. Nezlobí u něj periferie, díky pátému vstřikovači ve výfuku navíc spolehlivě regeneruje DPF a neředí přitom olej naftou.

I když je třetí generace Méganu vlastně kvalitní a spolehlivé auto, pár drobností tu zlobí. Bývá vadný spínač brzdového pedálu (auto ukazuje chyby ABS, svítí kontrolka ESP), prodřený kabelový svazek servořízení (posilovač nejde) a vrže zadní náprava, což jsou zřejmě vadná příčná ramena (vyplňují se pěnou). U dieselu pak také drnčí kryt vzduchového filtru. Zlobit umí také originální alarm. Ale jinak je to slušný povoz.

Jestli potřebujete spolehlivý kombík na LPG do 150 tisíc, tak asi nemá smysl nic jiného řešit. Novodobé Tipo totiž se slušným motorem 1.4 T-Jet v tovární úpravě na LPG koupíte i do tohoto rozpočtu. Bude mít sice více najeto, ale pokud má za sebou auto pravidelný servis, vadit by to nemuselo.

Tipo je celkem oblíbené a díky své jednoduché a spolehlivé technice žádané, takže ceny se drží nahoře. Do dvou set tisíc snadno seženete jen hezký sedan, kombíky a hatchbacky nikdo do světa levně pouštět nebude. Určitě ne v době, kdy se všechno zdražuje a konkurenční auta jsou prolezlá drahými složitostmi, zatímco tady máte nepřímé vstřikování a vlastně primitivní techniku.

Tenhle Fiat rozhodně není nějaký italský nespolehlivý krám, který se vyzkratuje, jakmile uvidí kapku vody. Tomuto vozu se systémové problémy vyhýbají a známé jsou snad jen závady řídicí jednotky automatické klimatizace. Jediné, co potřebuje, je opravdu pečlivý olejový servis, a to jak u benzinových (u těch hlavně!), tak i dieselových motorů. Na ten jsou italské motory tradičně citlivé. A protože má tohle auto i slušnou antikorozní ochranu, lze předpokládat, že ještě dlouho vydrží pohromadě.

Kdo hledá spolehlivý diesel, u kterého by neustále nezlobilo vstřikování a nebylo potřeba řešit vadný okruh EGR a částicový filtr, vždycky udělá dobře s motorem 1.6 CRDI (generace U2) v modelech značek Hyundai a Kia. Druhé generace i30 a Ceedu jsou slušná auta, u nás je dostupnější i30. Ceed bývá o něco dražší.

Ceedy a i30 s tímto motorem nemají problém naběhat v prvních letech 300 000 km. Jakmile ale auta vypadla z prodloužené tovární záruky, je potřeba si dát na jejich celkový stav pozor. I když mají techniku velmi solidní a odolnou (ony se ty běžné věci jednou ozvou, ale po výrazně vyšších nájezdech než u konkurence), vysoké ceny dílů a práce tu radost umí pokazit. A majitelé pak rodící se problémy neřeší a delegují je na další kupce. Případně se drahé věci porůznu bastlí.

Motor 1.6 CRDI generace U2 je velmi dobrý, ale pozor na olejový servis. Hodně aut má totiž nastavený prodloužený olejový interval na 30 000 km nebo dva roky, což bychom po vyšších nájezdech určitě zkrátili na polovinu. Aspoň, že je zde opravdu spolehlivý rozvodový řetěz, odolné vstřikování a celkem bezproblémový částicový filtr, pokud jezdíte mimo město. Ceedy a i30 druhé generace ani nemají tendence rezavět.

SX4 je velmi dobře řešené auto a nabízí spoustu místa, takže by mohlo sloužit jako náhrada jedničkové Octavii, i když celkovou délkou kufru samozřejmě nemůže české stálici konkurovat. Moderní Suzuki jsou ale nesmírně spolehlivá auta, která netrápí žádné vážné systémové potíže. Pokud včas měníte olej a o auto se staráte, budou jezdit, dokud v nich bude benzin.

Benzinová šestnáctistovka je sázka na jistotu, sehnat se dá i ve čtyřkolce do 150 000 Kč. V rozpočtu do 200 000 Kč seženete i čtyřkolku, která má na tachometru pod 100 000 km. Tohle auto je oblíbené pro přestavby na LPG, ale je potřeba hlídat ventilové vůle, které se tu navíc měří za tepla (0,21 až 0,27 mm na straně sání a 0,30 až 0,36 mm na straně výfuku). S rozvodovým řetězem problémy nebývají.

Ačkoli Suzuki nemá tendence rezavět, dejte si pozor na stav spodku. Ono když se jezdí s autem na horách, kde se v zimě štěrkuje (odlétávající kamínky naruší ochranu spodku) a pak se sjede do nížin, kde se solí o sto šest, za pár let je podvozek (a bohužel i nosné části) oranžový jako liška. Kdo chce ale nezdolné spolehlivé auto s jednoduchou technikou, asi se mu vyplatí investovat něco navíc do ochrany spodku.

A víte vy co? Klidně si zase kupte škodovku. Třetí generace Octavie je totiž povedené auto, které toho snese hodně a stejně jako v případě první generace ji zabije jen zcela ignorovaný servis a opomíjení nezbytností, jako je třeba výměna rozvodů, u dieselu předepsaná po 210 000 km. Už jsme si ale v samostatném testu nepříliš opečovávané ojetiny ukázali, že skoro 400 000 km není pro Octavii III s motorem 1.6 TDI nic.

Samozřejmě bude problém najít v napnutém rozpočtu hezký kus s rozmazlující výbavou a silným motorem, ale vám bude stačit skromný základ schovávající se pod výbavovým stupněm Active. U ojetých aut totiž platí, že co v autě není, nemůže se rozbít. Takže úplná holota s černými klikami, se švihadly vzadu a manuální klimatizací bude vlastně ekonomicky udržitelné auto i pro domácnost s omezenými financemi.

Na třetí generaci Octavie vám s přehledem stačí 200 000 korun. Sice by šla koupit i za „stopade“, ale to už bude na hraně akceptovatelného. Za těch dvě stě tisíc to sice bude žebráček se základním motorem, ale ještě za sebou nemusí mít brutální nájezd a existují v tomto rozpočtu i kusy, které se vejdou do 150 000 km. Prověřte původ auta, celkový stav, a pokud není uvnitř vybydlené, má čistou nádobku chladicí kapaliny, startuje, svítí a jede normálně, klidně kupujte. Tohle je poslední opravdu lidová škodovka, kterou si můžete koupit.