Berlingo se vrací se spalovacími motory. A je to dobře, v delší verzi XL a s dieselem jde o úžasně všestranné auto

Oblíbená osobní dodávka o ně přišla v roce 2022, kdy francouzský výrobce oznámil, že Berlingo bude prodávat výhradně v elektrické verzi. Asi vás moc nepřekvapí, že čeští zákazníci na změnu zareagovali chladně a zájem o vůz výrazně opadl.

České zastoupení na sešup zareagovalo nápadem přestavět užitkovou verzi na osobní, jenže takový automobil z legislativních důvodů nadále patřil pod homologaci N1. Takže ano, fakticky Berlingo se spalovacími motory koupit šlo, jenže provoz „malého náklaďáku“ má svá specifika a hlavně v zahraničí vám mohou hrozit určité trable.

Po nedávné modernizaci je ale všechno zase jinak. Berlingo v osobním provedení je zpět i se spalovacími motory. Zájemci mohou vybírat mezi zážehovým tříválcem 1.2 PureTech 110 o výkonu 81 kW a dvěma variantami 1,5litrového vznětového turbodieselu - slabší poskytuje 75 kW, silnější 96 kW. Všechny jednotky doplňuje šestistupňová manuální převodovka, pouze výkonnější nafťák může být spárován s osmistupňovým automatem. Koupit si ale můžete i elektromobil se 100 kW.

Omlazené Berlingo poznáte na první pohled podle nových předních partií, které vozu dodávají úplně jiný výraz. Pryč jsou dělené světlomety, jejichž horní část propojovaly lišty navazující na starší logo značky.

Nyní osobní dodávka sází na z mého pohledu méně nápadité řešení s hranatější a kolmou přídí, tradičnější maskou, odlišně tvarovanými světlomety a především novým emblémem francouzské automobilky. Reakce na přepracovanou příď jsem zaznamenal rozporuplné – našli se tací, jimž nové pojetí připadá modernější, jiným se zase zdá dospělejší a některým pak nudnější, až ošklivé. Ale rozhodněte si to raději sami…

V nabídce zůstávají dvě karosářské verze. Standardní nese označení M, větší pak XL. „Emko“ je dlouhé 4 403 milimetrů a má 2 785mm rozvor, větší bráška to dotáhl na 4 753 mm délky a 2 975mm rozvor. Kromě rozměrů se od sebe obě varianty liší také skladbou pohonných jednotek, pro XL je k dispozici kromě elektromotoru pouze výkonnější diesel. A jen dlouhé provedení můžete mít jako sedmimístné, navíc standardně přidává posuvné boční dveře na obou stranách už v základu.

K nám dorazila právě verze XL, navíc se třemi řadami sedadel a turbodieselem doplněným o samočinnou převodovku.

Kromě vnějšího vzhledu facelift zanechal výraznou stopu také v interiéru, v němž si okamžitě všímám zajímavého volantu a velkého displeje trčícího z palubní desky. Na 10palcové obrazovce s HD rozlišením „běhá“ moderní infotainment, který potěší logickým uspořádáním, hezkou grafikou i slušnou svižností.

Líbí se mi, že Citroën pod displej umístil fyzické tlačítko se symbolem auta, po jehož stisknutí se řidič dostane do nastavení jízdních asistentů a může si poměrně snadno vypnout systémy, které používat nechce. Jednou se mi však stalo, že tlačítko – včetně druhého s návratem na domovskou obrazovku, jež se nachází hned vedle – odmítalo fungovat.

A když už jsem u výtek, musím zmínit provedení digitálního přístrojového štítu. Proti němu samotnému nemám nic, je přehledný a hezky čitelný, ale všimněte si, jak je panel posunutý doleva, takže jeho drobná část se už schovává za levým rámečkem. Jasně, nejde o nic hrozného, ale jestli máte rádi, když věci „zařezávají“, může vás takový detail štvát.

Zpracování sice nezapře částečně užitkový původ, který prozrazuje zejména hromada obyčejného plastu, ale celkově mě vnitřek Berlinga celkem bavil. Z auta je hezký výhled, ve všech směrech je tu spousta místa, k dispozici jsem měl hromadu odkládacích míst a za volantem jsem měl pocit, že je tu všechno tak nějak pěkně po ruce.

Tento dojem podtrhla vyvýšená a do prostoru vystupující středová konzola s ovládáním převodovky a prostorem na telefon s bezdrátovou nabíječkou, nad níž potěší ještě samostatný panel pro nastavení klimatizace – a pozor, vybaven je fyzickými ovladači. Takže další palec nahoru.

O prostornosti už byla řeč. Že je ve velkém Berlingu hodně místa, vás určitě nepřekvapí. Díky velkým posuvným dveřím je dovnitř také skvělý přístup. Důležité však je, že plnohodnotně působí i dvě samostatná sedadla ve třetí řadě, která se v případě nevyužití dají v kufru překlopit, případně je můžete jednoduše z vozu vyjmout.

Pak dostanete opravdu velký zavazadelník. Pod platem pobere 850 litrů, pod stropem dokonce 1 538 litrů. Kufr je navíc nejen objemný, ale také hodně dlouhý, hluboký a dost široký. Velkorysý přístup zajišťují obrovské dveře, které jsou však současně dost těžké, takže především zavírání vyžaduje trochu víc síly. A mimochodem, stále tu zůstává možnost otevřít pouze okno, což se může hodit při rychlém nakládání drobných předmětů, když vám nejde o preciznost, ale spíš o čas.

Schopnost otevřít jen prosklenou část může být praktická například i v situaci, kdy je potřeba převézt nějaký dlouhý náklad.

Návrat vznětového motoru pod kapotu praktické osobní dodávky, která má plnit roli užitkového vozu i rodinného MPV, je za mě rozhodně výborná zpráva. Čtyřválcová patnáctistovka s 96 kW navíc působí celkem příjemně.

Přestože o ní po většinu času vědět budete, projevuje se díky solidnímu odhlučnění docela kultivovaně. A pod plynem se chová jako klasický turbodiesel, takže v nízkých otáčkách nepředvádí nic dramatického, ve středních ale potěší fajn zátahem, aby se ve vyšších otáčkách zase tak trochu „vypařil“.

Celkový dojem z dynamiky hodně ovlivňuje naložení vozu. S prázdným autem motor cvičí dostatečně, v plném obsazení nebo s nacpaným zavazadelníkem ale snadno narazíte na jeho limity. Za loudy sice ani potom nebudete, dokonce i do levého pruhu na dálnici se budete moci v klidu vypravit, ale třeba předjíždění už je potřeba si plánovat. Sladění s automatem také funguje dobře, převodovka řadí, kdy má, a činí tak navíc hladce.

Spotřeba podle mě odpovídá kombinaci relativně malého turbodieselu a hranaté karoserie. Po týdenním testu jsem Berlingo vracel s průměrem 6,6 l / 100 km.

Svezení Berlingo poskytuje příjemné. Je hezky pohodlné a podvozek, opět slušně odhlučněný, dokáže odfiltrovat většinu nerovností. Řízení je lehké, takřka bez zpětné vazby a se spíše dlouhým převodem, což však v tomto případě ničemu nevadí. Osobní dodávka tu není od toho, abyste v ní drtili zatáčky. S nezatíženým autem se navíc velice rychle potkáte s nedotáčivostí v nájezdech do oblouku. Ale znovu opakuji - mně takové chování ani trochu nevadilo, spíš jsem uvítal solidní komfort. V souvislosti s ním ale musím zmínit slyšitelný aerodynamický hluk ve vyšších rychlostech, který je opět vzhledem ke tvaru karoserie pochopitelný a snad i omluvitelný.

Citroën Berlingo zůstává i po modernizaci praktickým a šikovným automobilem, který se umí chopit těžké dřiny nebo rodinných záležitostí. Dokáže fungovat jako dodávka, stěhovák, rodinné MPV nebo vůz sloužící vašim zájmům a zálibám. O verzi XL to platí obzvlášť.

I proto vítám, že se výrobce rozhodl vrátit mu spalovací motory, které využitelnost výrazně zvyšují. A ostatní novinky v rámci faceliftu? Přiznávám, že novým výrazem si nejsem jist, změny v interiéru však Berlingu rozhodně prospěly.

Omlazené Berlingo M startuje na ceně 580 tisíc korun (s výkupním bonusem na 550 000 Kč), větší XL pak na částce 690 000 Kč (s akční slevou a výkupním bonusem stojí 650 000 Kč). Jenže zatímco menší provedení má v základu 1,2litrový zážehový tříválec, XL je k mání pouze s výkonnějším dieselem. S ním verze M začíná na 735 000 Kč (s akční slevou a výkupním bonusem na 680 000 Kč), ale zase dostanete lepší výbavu Max. Berlingo XL v testované specifikaci stojí 760 000 Kč (s akční slevou a výkupním bonusem 695 000 Kč).