Test ojetiny: Dacia Sandero II je upřímná a spolehlivá

Rozpočet kolem 150 000 korun nabízí zájemcům o ojetinu opravdu široké možnosti. Můžete si třeba koupit Touarega s motorem 2.5 TDI-PD... a pak se do něj první rok vysypat dalších 150 tisíc. Nebo si můžete koupit ojeté auto, které nebude, krom běžné údržby, nic potřebovat.

Dacia Sandero druhé generace je jedno z takových jednoduchých a nenáročných aut, které po vás nebude hned při prvním větším servisu chtít polovinu své hodnoty, jak to u většiny prémiových a luxusních ojetin bývá. Tohle auto si tak může dovolit i člověk s opravdu napnutým rozpočtem, na rozdíl od všech těch pětkových Passatů a dvojkových Octavií s vyběhanými diesely a několikrát stočeným tachometrem.

Dacia Sandero II stojí na platformě M0, která vychází z dřívější platformy B0 a vlastně by se dalo říci, že jde o prodloužené Clio. Dacia ale provedla několik zásadních úprav, takže tenhle technický základ je pro ni unikátní a najdeme ho i na modelech Logan, Dokker a Lodgy.

Na test jsme si v Auto ESA půjčili Dacii Sandero se slabší verzí motoru 1.5 dCi o výkonu 55 kW. Vůz s rozumnou výbavou, ve které nechyběla klimatizace, dálkové centrální zamykání, elektrická okna vpředu a rádio se čtečkou USB, byl z roku 2014, měl najeto pěkných 48 000 km a prodejce za něj chtěl v době testu 145 000 Kč.

Aktuálně se na inzertním portálu sauto.cz vyskytuje již více než dvě stě nabídek na Sandero druhé generace. Nejlevnější kusy začínají u 90 000 Kč, ale za to dostanete základní dvanáctistovku s vyšším nájezdem a chudou výbavou. Nejlevnější diesel se dá koupit za sto tisíc, ale bude mít hodně najeto.

Na trhu ojetin je úplně chudých aut bez klimatizace málo, Češi už jsou zhýčkaní i u nejlevnějších značek. A také moc dobře vědí, že bez alespoň základních prvků výbavy je vůz následně velmi špatně prodejný. Málo jetá tříletá Sandera jdou koupit za zhruba 150 tisíc.

I když nové Sandero stojí necelých 180 000 korun (a je tak jedno z nejlevnějších aut na trhu), tak akceptovatelně vybavený vůz pod 230 tisíc nekoupíte. A kdybyste chtěli diesel, tak si připravte tři sta tisíc. Takže i mladá Dacia ztratí během pár let více než třetinu ceny. I tak to ale v přepočtu na kilometrové náklady vychází tak, že levnější už žádné nové auto snad ani být nemůže.

Před časem jsme se věnovali Dacii Logan MCV s motorem 0.9 TCe a nyní jsme se chtěli blíže podívat na diesel 1.5 dCi, který známe i z Renaultů, Nissanů a dokonce i Mercedesů. Je pravda, že Dacia Sandero je s ním dynamicky přeci jen přesvědčivější. Proti atmosférickým benzinovým motorům 1,0 a 1,2 l to s ní není takové trápení.

Vlastně je to rozumně svižné auto, se kterým se dá i předjíždět, na dálnici zvládá i táhlá stoupání ve vyšším obsazení a spotřeba se vejde do pěti litrů. Trasy mimo město a dálnice umí tohle auto jezdit za čtyři litry. Překvapivě je motor i docela tichý a vlastně jedinou výtkou by mohl být příliš dlouhý přeskok mezi čtyřkou a pětkou.

Čtyřka je podtočená při městské padesátce, takže za všemi, co jezdí na padesátce tachometrových 45, budete muset dávat trojku. A mimo město se pod 80 km/h na pětku jet nedá. Šestistupňový manuál by byl ale v Dacii příliš drahý.

Hodně se diskutuje o kvalitě zpracování, ale neměl jsem pocit, že by, vzhledem k prodejní ceně auta, byla tahle Dacia špatná. Musíte se na ni dívat jako na auto, které se prodává za základní cenu necelých 180 tisíc, tak jsou některé detaily levnější. Nemůžete čekat, že dostanete sedačky jako v Mercedesu, palubní desku jako v Audi nebo infotainment jako v BMW.

Jenže když se budete soustředit na ty hlavní věci, zjistíte, že vlastně není moc oblastí, kde by se dala tahle Dacia kritizovat. Jistě, na nějaké dlouhé cesty to není ideální, ale když jste přežili cestu do Chorvatska ve Felicii, přežijete ji i v Dacii. Základní světla nejsou zas taková katastrofa, ale jestli vám to přijde málo, kupte si Opel Astra s aktivními LED světly. A třeba čtečka na USB v Dacii bez problémů přečte různé formáty hudby, zatímco třeba ve Volvu za milion a půl ne.

Takže Dacia Sandero je možná levné, ale ne odfláknuté auto. A ani se spolehlivostí to není špatné, vlastně je to se spolehlivostí velmi dobré. Jelikož jsou Dacia auta, která si spousta lidí kupuje za těžce našetřené peníze a chtějí si je dlouho nechat, byla automobilka nucena nabídnout kvalitu a spolehlivost, aby nemusela řešit neustálé reklamace. Zákazníci ji prostě donutili.

Dostali jsme se tak do doby, kdy Dacie fungují a během deseti let nemají závažný mechanický problém, zatímco BMW za dva miliony už v některých případech mívá tou dobou třetí motor, novou převodovku a měněný systém pohonu všech kol. Možná je to ale velkým dílem i o péči. O své Dacie se lidé obvykle dobře starají.

Motor 1.5 dCi platil léta za průšvih, ale Renault na něm pracoval a dnes už by s ním problémy být neměly. Pokud budete motor pečlivě zahřívat, než mu šlápnete na krk a olej budete měnit nejpozději po 15 000 km, neměl by zlobit.

Jen drahým a citlivým vstřikovačům podstrojujte kvalitní aditivovanou naftou, ať jejich nutnou repasi posunete až někam ke 200 000 km. Bude to ale drahé, oprava čtyř vstřikovačů klidně může vyjít na dvacet tisíc. K tomu si pak přidejte výměnu dvouhmotového setrvačníku (v tak malém motoru a levném autě nezvyklé řešení) a víte, že toho musíte najezdit víc, aby se tenhle malý diesel vyplatil.

Řemenové rozvody mají pak interval výměny osm let nebo 160 000 km, pro opatrnost můžete zkrátit na šest let a 120 000 km. Na druhou stranu je tu ale spolehlivé turbo s pevnými lopatkami a také velice odolný částicový filtr, který se regeneruje dodatečným pátým vstřikovačem. Motor tak při krátkých cestách neředí olej naftou. S okruhem EGR problémy moc nebývají, takže celkově je tohle opravdu slušná jednotka.

Kdo jezdí málo, krátké trasy a nemá auto naložené po střechu, udělá ale nejlépe s benzinovým motorem. Atmosférická dvanáctistovka, dostupná i ve verzi na LPG, je mechanický jednoduchý a spolehlivý motor. Pokud nezapomenete vyměnit rozvody (po 90 000 km, ale měly by vydržet i 120 tisíc), nemělo by vás potkat nic hrozného. Díky nepřímému vstřikování zbaští tenhle motor jakékoli palivo a servisně je opravdu nenáročný. Jen po letech možná bude potřeba seřídit ventilové vůle, ale jde to snadno.

Později tento motor nahradil atmosférický tříválec 1.0 SCE, který už má rozvodový řetěz (zatím spolehlivý) a jeho servisní nároky jsou rovněž minimální. Jen systém proměnného časování ventilů bude jedinou trochu rizikovou oblastí, ale to se bavíme až o nájezdu za 100 000 km. Pomozte motoru včasnými výměnami oleje a problémy s ním nebudou.

Nezlobí ani přeplňovaný tříválec 0.9 TCE s nepřímým vstřikováním, ale jeho charakteristice s většími prodlevami je potřeba se přizpůsobit. To zlepšila modernizace s přechodem na normu Euro 6. Je to ale spolehlivý motor a malým Daciím uděluje opravdu pěknou dynamiku. Lze ho mít i na LPG a je zajímavé, že na plyn jede trochu lépe (částečně díky vyššímu oktanovému číslu plynu).

Pro Dacie platí, že mají jednoduchou techniku a spoustu věcí si na nich uděláte sami, ale vozy v pětileté záruce doporučujeme dát do péče autorizovaného servisu. Servisní náklady jsou nízké a v dnešních podmínkách opravdu auto snad ani levněji provozovat nejde. Až poslední Felicie a jedničkové Octavie doslouží, budou tyhle mladé Dacie opravdu důstojnými nástupci.

Při koupi musíte myslet na to, že se vám malý diesel vyplatí. Zejména díky spotřebě okolo 4,5 litru na 100 km a relativně nízkým servisním nárokům je tohle velmi levné auto na provoz. Sice v něm není překonávání dlouhých vzdáleností taková pohoda jako třeba v Octavii nebo Golfu, ale základním potřebám naprosté většiny motoristů bude Dacia Sandero stačit. Moderní Dacie už mají také zlepšenou antikorozní ochranu a kvalita zpracování je výrazně lepší. Vzhledem k cenám nových aut je vlastně jejich kvalita, užitná hodnota a spolehlivost takovým malým automobilovým zázrakem. Dacie jsou zkrátka upřímné a spolehlivé.