Slavná historie Škodovky na Rally Monte Carlo

Píše se rok 1977 a Václav Blahna se Škodou 130 RS a spolujezdcem Lubislavem Hlávkou vyhrávají slavnou rallye Monte Carlo. No dobře, v absolutním pořadí byli dvanáctí, ale triumf ve třídě do 1 300 cm3 byl senzací, zvlášť když muziku tvrdili Zapadlo s Motalem na druhém místě s identickým autem.

„Jedním z největších zážitků byla legendární erzeta přes průsmyk Col de Turini, která se jezdí dodnes,“ vzpomíná Blahna. „Je tam takové esíčko přes horizont a pak trať padá zase dolů. Protože je tam hodně hotelů, je tam vždy i hodně lidí. Tehdy bylo fakt hodně sněhu, cesta byla vyfrézovaná, úzká a všude obrovské bariéry ze sněhu. A na trati byli lidi, spousta lidí. A přesně ve chvíli, kdy by člověk už šlápnul na brzdu, nějakých padesát metrů před autem, tak najednou zmizeli. Oni totiž měli v těch sněhových bariérách vydlabané takové kapličky a tam se vždy schovali.“

Když se před pár dny jela Rally Monte Carlo, nepochybně si na to Blahna zase rád zavzpomínal. Už ale mezi námi není asi moc pamětníků, kteří by si pamatovali vůbec první škodovku na Monte. Psal se totiž rok 1936 a roadster Škoda Popular Sport tehdy dojel druhý v kategorii do 1 500 cm3. Vozy Laurin & Klement ale v Rally Monte Carlo závodily už při druhém ročníku v roce 1912.

V horách nad Monackým knížectvím se na klikatých úzkých silničkách vytesaných do skal závodí už od nepaměti. A Rally Monte Carlo se tady jezdí už od roku 1911. Je to tedy nejstarší a taky nejznámější soutěž Mistrovství světa v rallye (WRC), zároveň jde taky o jednu z nejrozmanitějších a technicky nejnáročnějších soutěží šampionátu. A za ty roky se stalo už tradicí, že otevírá celou rallyeovou sezonu.

Když na ní letos vyhrála třídu WRC2 Škoda Fabia, asi to nikoho nepřekvapilo, větší senzací bylo už tamní osmé vítězství (a padesáté celkově) Sébastiena Ogiera. Co by vás ale překvapit mohlo, je, že už 21. ledna 1912 odstartoval z Vídně hrabě Alexander Kolowrat-Krakowský s otevřeným vozem značky Laurin & Klement na druhý ročník Rally Monte Carlo.

Vídeň byla tehdy jedním z deseti míst, odkud mohly posádky hvězdicovou jízdu zahájit. Hrabě Kolowrat-Krakowský absolvoval trasu dlouhou 1 319 km, cestou do Monaka projížděly posádky kontrolními posty, v Monte Carlu pak mohly získat další body za eleganci vozidla, jeho technický stav či třeba komfort poskytovaný posádce. Těžko říct, kolik bodů za komfort hrabě Kolowrat dostal, když auto bylo otevřené a po cestě bylo až -18 °C…

Plnotučná historie značky Škoda se na Monte Carlu začala psát až v roce 1936, tedy před 85 lety, kdy se na start postavila sehraná posádka Zdeněk Pohl a Jaroslav Hausman s roadsterem Škoda Popular Sport. A rovnou vám prozradím, že do cíle dojelo ze 105 přihlášených vozů jen 72 aut a že česká posádka obsadila báječné druhé místo ve třídě do 1 500 cm3.

Ale pozor, slovíčko plnotučná jsem použil jen kvůli tomu, že to byla první opravdická škodovka, nikoliv kvůli tomu, že by se závodilo tak, jak to znáte dnes. Ještě pořád šlo totiž spíš o dálkovou rallye, kde se sbíraly body za technický stav automobilů či zručnost jízdy. Z nabídky startovních lokalit zvolili Pohl s Hausmanem řecké Atény. O vše se tehdy musela postarat sama posádka, žádní mechanici, žádné servisní zázemí, jen to, co umíte a co si vezete. Trasa závodu dlouhá 3 852 kilometrů vedla přes Soluň, Bělehrad, Budapešť, Vídeň, Štrasburk a Avignon do Monaka, většina soutěžících ji zvládla za čtyři dny, stejně jako česká posádka. Pohl pak na jedné z besed vzpomínal, že v závějích přišly ke slovu pneumatiky Baťa s terénním dezénem i dvojice lopat.

A víte co? Pohl s Hausmanem mohli tehdy na Monte i zvítězit, ale to by museli organizátorům oznámit nepovolenou opravu italského vozu, které byli svědky v Budapešti. A to jim bylo proti srsti.

Jenže jak se říká, že každý dobrý skutek je po zásluze potrestán, tak o tom se měla tato posádka přesvědčit o rok později, kdy se na start postavila už s kupátkem jménem Škoda Rapid. Z druhého místa ve třídě do 1 500 cm3 na čtvrté a 26. příčku absolutní klasifikace totiž nakonec odsunuly mladoboleslavskou posádku dva trestné body, které dostali od komisařů po protestu anglických soupeřů. Ti rozporovali velikost zpětného zrcátka československého vozu…

I tak si ale Pohl s Hausmanem Rally Monte Carlo chválili. Tentokrát startovali až ze sicilského Palerma a ze 30 vozů odtud do cíle dojely pouze čtyři!

Krátce po návratu úspěšné posádky se vedení automobilky Škoda rozhodlo nabídnout zákazníkům prakticky shodně řešené sportovní automobily. V červenci 1936 nabídku obohatil velmi atraktivní model Škoda Popular Monte Carlo. Do roku 1939 vzniklo celkem sedm desítek roadsterů a aerodynamických kupé.

Po druhé světové válce se začalo na Rally Monte Carlo závodit tak, jak už to znáte teď, ale pro změnu u toho chyběli Češi. Socialistické Československo dlouho nemělo zájem ani potřebu na něco tak nevhodného posílat soutěžní posádky, ale značku Škoda mohli fanoušci na rychlostních zkouškách přece jen vidět. Hlavně Norové a Finové si totiž značku s okřídleným šípem oblíbili i v soutěžním světě a se svými Octaviemi nejenže závodili, ale byli schopni se i pravidelně umisťovat.

Například v roce 1961 se s vozy Škoda Octavia Touring Sport zúčastnili Finové Esko Keinänen a Rainer Eklund, kteří zvítězili ve třídě do 1 300 cm3 a v celkovém hodnocení obsadili skvělé šesté místo. Stejná dvojice triumfovala také v ročníku 1962. A hattrick ve třídě završili 24. ledna 1963 Norové Edward Gjolberg a Carl Karlan.

A pak už přišla polovina sedmdesátých let a Škoda 130 RS, která se dokázala prosadit na okruzích i v soutěžích. Základem se stalo líbivé erko, které ale prošlo důkladnou odtučňovací kúrou, dostalo nafouknuté blatníky a vyladěné motory. Panely karoserie byly z hliníku a laminátu, všechna okna kromě čelního byla polykarbonátová, hliníkový plech na střeše měl tloušťku 0,7 milimetru a kola byla hořčíková. Závodní auto vážilo jen 825 kilogramů a motor o objemu 1 298 cm3 mohl být vyladěn až na 142 koní.

Když Blahna a Zapadlo dojeli do cíle, čekaly je nejen ovace, ale taky pochybnosti. Pořadatelé (a pár soupeřů) nemohlo pochopit, že je porazila škodovka, a tak šla obě auta na důkladnou technickou prohlídku, která trvala víc než tři hodiny. Největší pochybnost budil motor – technici zjišťovali, jestli má opravdu objem jen 1 299 cm3. Jak je vám asi jasné, tak marně, vše bylo v pořádku.

Pak už přišla slavná éra Škody Favorit. A tu nesedlal nikdo jiný než Pavel Sibera, kterému dělal spolujezdce Petr Gross. Tato dvojice zvítězila na Rally Monte Carlo ve třídě A do 1 300 cm3 dokonce čtyřikrát v řadě (1991–1994), přičemž v sezoně 1993 se i s malorážkovou třináctistovkou probojovali až na čtvrté místo ve třídě do dvou litrů, pohon jedné nápravy.

„Za nás jsme za jeden závod klidně ujeli osm set ostrých kilometrů,“ vzpomínal Pavel Sibera, když jsme spolu mluvili naposledy. „Osm set kilometrů, které jsme si museli poctivě napsat, protože rychlostní zkoušky se až na pár výjimek neopakovaly. Servisní zóny se stěhovaly skoro každý den a na autě dělali mechanici i piloti společně. Když jsem po letech na Monte byl a viděl, že teď jsou všichni celou dobu na jednom místě, co všechno se kolem aut děje a jaké podmínky mají jezdci, hned jsem si vzpomněl, co říkali staří mazáci, když jsme závodili my. Vzpomínali, jak se dřív za soutěž ujelo patnáct set ostrých kilometrů, jak si opravovali auta často sami a jak si vzájemně pomáhali.“

A pak přiznal, že největší síla nebyla v motoru, ale v přípravě a v taktice. „Monte jsme měli vždy pečlivě napsané, díky tomu jsme ho dokázali vyhrát. V tomhle jsme byli vždycky dobří, protože to byl jediný způsob, jak jsme se mohli měřit s auty s výrazně vyšším výkonem. Dřív to bylo i tak, že když byl čas, mohli jste si zkoušku projet, kolikrát jste chtěli, takže pak se psal rozpis opravdu dobře.“

Vyprávěl o tom, jak i oni měli ledové špióny, ale protože nebyly mobily, vždycky čekali, až se vrátí k nim na start a pak společně upraví rozpis. „Kolikrát se ale stalo, že uvízli někde v zácpě, takže jsme pak jeli spíš na oči a jen tak odhadovali, kde by to třeba mohlo být zmrzlý nebo kde bude vytahaný sníh na silnici. Ale hlavně jsme vždycky řešili gumy, protože na Monte byly asi dvě zkoušky, kde to bylo tak do kopce, že když tam bylo jen trochu sněhu, tak to bez hřebíků nešlo. Ten sníh byl sotva na dvou kilometrech, ale museli jsme prodat zbytek erzety, protože bychom tam ani nevyjeli nahoru. A takhle to bylo na spoustě dalších míst, kdy jste museli něco prodat, abyste jinde získali. Člověk se nesměl bát jet někde na sněhu klidně na slicku, protože to byl jen malý kousek a zbytek byl suchý a bylo to rychlejší,“ vzpomíná Sibera na svoje největší úspěchy.

Po Favoritu převzala štafetu Felicia Kit Car a v roce 1999 vstupuje škodovka do světa velkých kluků a staví na start první Octavii WRC. Byla to… No řekněme si to upřímně, byla to ostuda. Při prvním startu nedojelo ani jedno auto do konce závodu. Jednička týmu Armin Schwarz ani nepřejel startovní rampu, druhé auto – ano, to s šasi číslo 5 – skončilo hned v první etapě s poruchou posilovače řízení.

Jenže pak se Octavia WRC rozjezdila! V roce 2000 v Katalánsku vyhrála svou první rychlostní zkoušku v závodě mistrovství světa a v prvním závodě sezony 2001, tedy v Monte Carlu, bojovala o pódium, které jí uteklo o pouhé čtyři sekundy. Fenomenální úspěch.

Právě Octavia WRC byla pro Škodu Motorsport zlomovým autem, odrazovým můstkem pro konstrukci Fabie WRC, ale i pro celou filozofii závodního oddělení. Octavia WRC totiž byla robustní, spolehlivá a bezpečná. A na těchto třech vlastnostech staví Škoda Motorsport dodnes.

Rally Monte Carlo 2009 bylo velkou premiérou pro tehdy úplně novou Fabii Super 2000. Tovární posádka Jan Kopecký a Petr Starý obsadila čtvrté místo a v následujících dvou ročnících dojely posádky Juho Hänninen / Mikko Markkula a Freddy Loix / Frédéric Miclotte na skvělém druhém místě. A v lednu 2011 debutoval v Monaku i akční model Fabia Monte Carlo, který dával připomenout všechny závodní úspěchy, byť nešlo o žádný horký model na značkách.

Tovární tým Škoda Motorsport se do Monackého knížectví vrátil v roce 2017, kdy s vozem Fabia R5 dojela posádka Andreas Mikkelsen a Anders Jaeger sedmá celkově a první v klasifikaci WRC2. Jan Kopecký s Pavlem Dreslerem byli druzí, ale o rok později – v sezoně 2018 – již v kategorii WRC2 zvítězili, navíc s největším náskokem, jakého na Rally Monte Carlo vítěz kategorie WRC2 do té doby dosáhl.

A zbytek? Ten už přece znáte… Když v roce 2021 vyhrála třídu WRC2 Škoda Fabia, tak to vlastně nikoho ani moc nepřekvapilo.