Černý led, namrzlé mosty nebo lesní úseky: Skryté nástrahy zimy, které jsou horší než sníh

Máme tady zimu, která je většinou na suchu, popřípadě doplněná rozbředlým sněhem nebo mrazem. To pravé bílé tak najdeme leda na horách, nicméně nejen na nich hrozí nebezpečí smyku. Zejména na cestách, které se jeví jako pohodové, mohou číhat skrytá nebezpečí. Nevěříte? Tady je pět nejčastějších.

Venku může být krásných pět stupňů, ba dokonce vykouknout i slunce, jenže na mostech, dost často označených modrými patníky, se může držet námraza. Hlavní důvody jsou dva. Jednak se dá říct, že most není tak „tlustý“ jako silnice s pevným podkladem, proto promrzá rychleji a z obou stran (z vrchu a zespodu). Druhým faktorem je vítr (na mostech intenzivnější), kvůli němuž dochází k rychlejší výměně studeného vzduchu a odvodu tepla prouděním.

Fenomén náhlé změny adheze se v zimě odráží zejména při přejezdu silnic, které vedou lesem. Totiž mimo les může svítit slunce, být nad nulou, cesty suché a bez sněhu, nicméně jakmile vjedete do lesa, kde přístup slunečních paprsků stíní stromy, můžete narazit na ledovku či sníh. A kolikrát jsou tyto vjezdy do lesů v zatáčce, což může vést ke krásnému smyku přední či zadní nápravy, navíc doplněnému krátkým „oslněním“ při přechodu ze světla (volné prostranství) do tmy (hustý les).

Tento velmi nemilý a těžko poznatelný prvek vzniká tak, že se na silnici utvoří tenká vrstva vody, která zmrzne. A protože je tenká, průhledná a asfalt pod ní černý, vypadá silnice na pohled jako obyčejná mokrá cesta. Jenže není, a navíc pekelně klouže.

Takže jakmile víte, že je kolem nuly a níže, a silnice před vámi vypadá, jako by byla mokrá, mějte na paměti, že ono kapalné mokro už mohlo změnit skupenství na pevné. Dalším ukazatelem jsou auta před vámi, kterým když se od pneumatik valí odváděná voda, je to nejspíš mokro. Pokud ne, jde už pravděpodobně o led. Nejhorší a těžko poznatelnou kombinací je pak mokrý led (led a na něm vrstva vody), kdy je adheze naprosto minimální.

Když je na cestě souvislá vrstva sněhu nebo ledu, jde sice o riziko, ale víte, do čeho jdete. Poněkud větší loterií je poté rozdílná adheze způsobená třeba vyjetými kolejemi, ve kterých je sníh rozbředlý, zatímco mimo ně čerstvý.

Všechno tohle vidíte, a dokonce i počítáte s tím, že když z kolejí vyjedete (uhýbáte se), dostanete se na čerstvý sníh. Problém ovšem nastane v případě, kdy půlka vašeho auta je v koleji a druhá půlka na onom sněhu, ať už kvůli šíři vozu, šíři pneumatik nebo z důvodu uhnutí.

Tehdy přichází skryté nebezpečí v případě brzdění, zejména toho náhlého. Při brzdění na rozdílné adhezi má totiž auto tendence utíkat na tu stranu, kde je přilnavost lepší (přejetí pod brzdou do protisměru, do příkopu), popřípadě přejít rovnou do rotace. A to málokterý řidič čeká.

Pokud venku sněží, ocení to jistě děti stavící sněhuláky, nicméně ne pozorní motoristé, kteří poctivě sledují dopravní značky. Při intenzivním sněžení totiž dopravní značení může dostat bílou kamufláž, a šoféři tak sice registrují, že kolem nějaké značky určitého tvaru projeli, ale o jejím významu už nemají kvůli sněhové pokrývce ponětí. Ještěže trojúhelník, hlavní silnice a stopka mají tak specifické tvary…

Nakonec připomeneme ještě článek o ostřikovacích kapalinách, které sice mohou mít deklarovaný bod zamrznutí při -20 °C, jenže stačí jet třeba 130 km/h při venkovních -5 °C a už můžete mít po ostříknutí skla vlivem odpařování lihu namísto čistého výhledu zmrzlou clonu. Tak pozor na tyhle skryté nástrahy a šťastný dojezd všem!