Vyzkoušeli jsme německý tank Leopard. Proti východní tankové škole se podstatně liší

Je tomu už nějaký pátek, co naše armáda získala několik zkušebních Leopardů A4 druhé generace, které se vyrábí v Německu a navazují svojí koncepcí na Leopard první generace, jenž se vyráběl od poloviny 60. let do poloviny 80. let. Jelikož jde o zajímavou techniku, vydali jsme se do Přáslavic k 73. tankovému praporu 7. mechanizované brigády „Dukelské“, abychom si „Leoše“ prohlédli pěkně zblízka.

Podvozek má Leopard takřka nezměněný, nicméně druhá generace (výroba od konce 70. let) přinesla hlavně modernizovanou výzbroj, aktivní i pasivní ochranu posádky, protipožární zařízení a nové technologické prvky typu noktovizor, termokamera či u vyšších řad od A6 výše i programovatelnou munici.

Vozidlo navíc může být vybaveno panoramatickým kamerovým systémem, takže řidič může okolí pozorovat v bezpečí svého pancéřovaného místa. Zbylá tři místa posádky pak obsazují velitel, střelec a nabíječ.

Velkou výhodou je, že řidič uvnitř sedí prakticky jako v autě, a to buď se sedadlem vysunutým nahoru, kdy se šofér volně rozhlíží s vystrčenou hlavou, popřípadě v bojové pozici, kdy řidič vidí díky průzorům, potažmo kamerám. Tank se řídí stavitelným „polovolantem“, přičemž palubní ukazatele nejsou natolik odlišné od těch, které najdete v autech z 80. let.

Hlavní zbraní 55tunového „Leoše“ je 120mm kanon s ručním nabíjením. Ptáte se, proč ručním? Totiž ruční nabíjení je zpravidla rychlejší než to automatické, přičemž v opravdové tankové bitvě (hráči Battlefieldu odpustí) rozhodují první vypálené rány. Dále se tank pyšní protipěchotním a protiletadlovým kulometem MG3.

Srdcem tanku je 12válcový vodou chlazený dieselový motor o výkonu 1 103 kW (1 500 koní) při 2 600 otáčkách za minutu. Převodovka je automatická se čtyřmi převodovými stupni vpřed a dvěma vzad. Maximálka modelu A4 činí 72 km/h dopředu a 35 km/h dozadu. Celkový jízdní dosah po silnici pak činí 550 km.

Vychytávkou „Leoše“ je, že jeho pásy umí pracovat protiběžně, takže se tento kolos zvládá otočit na pětníku. Jeho pásy mají navíc pryžové prvky, což zajistí lepší ovladatelnost. K tomu všemu je tank přizpůsoben pro provoz na pozemních komunikacích, takže má přední i zadní světla včetně brzdových a blinkry.

Leopard druhé generace je navíc typickým příkladem západní tankové školy, která se od té východní (ruské přesněji řečeno) značně odlišuje. Západní mentalita si cení zkušenosti posádek, sází na výkonný kanon, kvalitní optiku, přesnou stabilizaci a ergonomické provedení pro zpříjemnění života posádky.

Východní (ruské) tanky naopak sází na výrobní jednoduchost, nízké náklady na provoz i údržbu, ovšem už se moc nestarají o posádku a její přežití. To víte, jich „mnogo“…

Zeptali jsme se zkušeného tankisty Michala Valenty ze 73. tankového praporu z Přáslavic, jak vidí Leoparda 2 A4 proti dosavadním východním modelům T72, které naše armáda hojně využívá.

„Výhodou Leopardu je automatická převodovka, celkově jednodušší řízení, komfort, ergonomie a větší vnitřní prostor. S tankem se dá daleko lépe sžít, má účinnější brzdy, lepší ovladatelnost, je rychlejší vpřed i vzad, nabídne vyšší světlost a lepší výhled,“ porovnává stroje Valenta.

Zeptali jsme se také, proč armáda rovnou nepořídila nejmodernější provedení Leopardu, ale vsadila na typ A4 z 80. let. Na nový typ techniky je totiž třeba posádky přeučit, a to od A do Z. Tím se posléze minimalizují i školácké chyby, přičemž pokud se tanky osvědčí, česká armáda skutečně půjde do nejmodernějších typů.

Každopádně tanky Leopard se těší popularitě nejen v Evropě, kde je kromě Německa užívá ještě Polsko, Nizozemsko, Rakousko, Řecko, Dánsko, Norsko a Slovensko, ale také třeba v daleké Kanadě. A další země po nich pokukují, protože jde o jednu ze současných špiček mezi tanky.