Článek
Pneumatiky, benziny a oleje. Tyto tři obory jsou klasickým tématem automobilových nadšenců bez ohledu na jejich fundovanost či podložená fakta, všichni totiž mají nějakou zkušenost nebo tu zkušenost má někdo z jejich okolí. A zatímco u benzinů a pneumatik existují alespoň srovnávací testy či certifikovaná hodnocení, tak u olejů je to podstatně složitější.
O tom, jak olej kontrolovat, nebo kolik by ho mělo v autě být, jsme již psali. Ale jaký olej používat? Z logiky věci ten, který doporučuje výrobce. A měnit pouze dle doporučení výrobce. Motory i převodovky jsou složitá zařízení a automobilky utrácí miliony eur za jejich neustálý vývoj, při kterém se samozřejmě ladí i jaké oleje jsou nejvhodnější pro jejich správný chod. Jenže věci nejsou jen černé a bílé…
Oleje s nízkou viskozitou můžou být problém
„V rámci tlaku na co nejnižší emise se u nových automobilů používá spousta drobných triků, jak snížit jejich spotřebu a tedy i emise,“ říká pod podmínkou anonymity zdroj z největší české automobilky. „Mezi ně patří mimo jiné vyšší doporučený tlak v pneumatikách pro snížení valivého odporu a používání olejů s nižší viskozitou, které mají nižší tření a prokazatelně snižují spotřebu při testech WLTP. Ani jedno autům z dlouhodobého hlediska ale nesvědčí.“
Jeho slova potvrzuje i Petr Fořt z neznačkového autoservisu v Praze, který se specializuje hlavně na vozy z koncernu VW. „Ty řídké oleje jsou zlo hlavně pro menší přeplňované motory nebo pro motory s větší dlouhodobou zátěží. Zadírají se. Automobilky sice tvrdí, že moderní motory mají mnohem menší vůle a že oleje s nižší viskozitou zaručují rychlejší mazání, ale skutečnost už tak růžová není. A když si k tomu přidáte takzvaný longlife, tedy výměnu oleje po třiceti tisících nebo po dvou letech, je problém na světě.”
A jaká jsou tedy doporučení? Dál měnit olej po patnácti tisících kilometrech, případně jednou za rok. A nezapomenout při tom samozřejmě na olejový filtr. „V porovnání s opravou motoru jde spíš o drobné investice v řádu jednotek tisíc, a to včetně filtru,“ dodává Fořt.
„Viděl jsem motor 1,0 TSI ve Škodě Rapid, který najížděl primárně kratší vzdálenosti a bohužel většinou v plné zátěži. Měl 120 tisíc najeto a byl na vyhození. Netěsnost, koroze, nadměrné opotřebení. Majitel měnil olej dle manuálu po třiceti tisících…“ říká Petr Fořt. A není zdaleka sám.
Menší přeplňované motory totiž vystavují olejovou náplň i v běžném civilním provozu poměrně značné zátěži už jen kvůli tomu, že s tím, jak se zmenšuje objem motoru, tak se snižuje i objem olejové náplně. Je třeba myslet na to, že nízkoviskózní olej je po longlife intervalu 30 000 kilometrů či 2 roky z části odpařen, z části spálen spolu s palivem, nebo naopak palivem naředěn, čímž se jeho viskozita ještě snižuje. Motory pak zažívají opravdové peklo. Mazání, odvod tepla, neutralizace kyselin, kontrola nečistot a další kritické úkoly tak místo pěti či sedmi litrů oleje plní obvykle litry čtyři a v reálu po obvyklém úbytku oleje ještě méně! V hokeji se tomu říká přesilovka, hra 5 na 3…
Takže jaký olej použít?
„U aut v záruce se motorista musí určitě řídit doporučením viskozity, výkonnosti, případně normy výrobce automobilu, kterou mu předepisuje manuálu k vozu. Už z důvodu případných potíží se zárukou to všem doporučuji,“ říká Karel Vomáčka z českého zastoupení společnosti Millers Oils. „V dnešní době se automobilky předhánějí v absurdních tricích, jak zákazníkovi neuznat závadu v záruční době a použití jiného než svatého originálního oleje, byť oficiálně schváleného dle tovární normy, je jedním z častých důvodů, jak zákazníka a jeho peněženku při případné opravě potrápit. Zkrácení výměnného intervalu na starých dobrých 15 000 kilometrů nebo jeden rok, podle toho, co nastane dříve, je také na místě pro udržení motoru v kondici.“
Souhlasí s ním i Fořt. „Tím nic nezkazíte, ba naopak. Po uplynutí záruky je již de-facto na každém majiteli, jaký olej bude používat, ale hlavně by měl být kvalitní. Stále doporučuji konzultovat výběr oleje s manuálem k vozu a v rámci daných norem a viskozit volit to „nejmenší zlo“, tedy místo oleje 5w20 nebo 0w30 používat osvědčený 5w30, pokud je takový doporučen jako možná alternativa, nebo na trhu podobný olej s uvedenou normou a výkonností naleznete.“
Člověk by měl hlavně zapojit selský rozum a přizpůsobit volbu oleje používání vozu. Obzvláště pokud máte vůz vybaven DPF nebo PPF filtrem, nepouštějte se do experimentů nebo zbytečných snah o úsporu. „Například obyčejný syntetický olej 5w40 typu full SAPS bude dobrý i pro nový moderní benzinový motor bez částicového filtru, ale pro moderní benziňák s PPF nebo i starší naftový agregát s DPF to bude volba velmi nevhodná,“ říká k tomu Vomáčka.
A dodává, že pokud dál stejně tápete, neporadí vám diskusní fóra nebo kamarádi v hospodě. Nejlepší je kontaktovat infolinky profesionálních olejářských firem včetně těch menších specialistů, kteří by vám měli odborně poradit. „Vždy by to ale mělo být s ohledem na dodržení doporučené normy i výkonnosti a s přihlédnutím k tomu, jak je automobil využíván,“ dodává Vomáčka.
Při výměně oleje je ideální i proplach motoru
Při výměně oleje byste měli použít takový olej, který tam byl. Když nevíte, podívejte se do manuálu, nebo na štítek na dveřích či v motorovém prostoru. Pokud nevíte, jaký olej v autě byl původně, či se chystáte na změnu viskozity třeba z důvodu většího opotřebení motoru, pak doporučujeme proplach motoru a teprve pak výměnu oleje.
Jenže pozor. Proplachů oleje, obvykle komerčně nazývaných Engine Flush, je na trhu celá řada, ale ne všechny jsou pro motor přínosem. Vybírejte takový, který je sestaven na olejové bázi a není to obyčejné ředidlo, které vám ještě ke všemu vždy i se zbytkem starého oleje v motoru zůstane. A jak takový bezpečný a spolehlivý Engine Flush motorista pozná?
„Pohledem do technického listu – měl by mít bod vzplanutí hodně přes 100°C. Ty „ředidlo-terpentýnové“ proplachy mají bod vzplanutí kolem 40 nebo 60°C,“ vysvětluje Vomáčka. „Kvalitní Engine Flush dokáže trochu zregenerovat a odlepit zapečené pístní kroužky, a přispět tak ke snížení spotřeby oleje. V kombinaci s přechodem na viskóznější olej třeba z 5w30 na 5w40 dokážete bezpečně a efektivně eliminovat nadměrné ubývání oleje a ještě motor viskóznějším olejem ve zvýšené zátěži více ochránit.“
Jak a jak často kontrolovat hladinu oleje?
Moderní automobily už většinou disponují čidlem, které hlídá pokles hladiny oleje, ale je lepší, když na to nikdy nedojde a vy si z měření hladiny oleje uděláte svůj vlastní rituál. Pak se vám nestane, že byste někdy měli v autě oleje málo, předejte tak problémům, případně je můžete včas odhalit. To třeba, když vám vůz spotřebovává nadměrné množství oleje.
Olej byste měli v autě kontrolovat vždy před a po větší zátěži (sportovní jízda, jízda s karavanem) nebo každých pět tisíc kilometrů. Většina aut má měrku oleje s dvěma ryskami, které definují horní a dolní hladinu oleje. Optimální je, aby byla hladina ve vrchní třetině prostoru mezi ryskami na měrce. Pak máte jistotu, že nebude oleje příliš, ale že máte i případnou rezervu, pokud by motor trochu oleje sežral. Vůz by měl stát při měření rovně, neboť v tu chvíli je rovná i hladina v olejové vaně. A měřit by se měl zatepla, protože olej má velmi vysokou teplotní roztažnost a za studena ho naměříme o dost méně. Naprosto ideální stav je kontrolovat olej u zahřátého motoru, stačí pár minut po jízdě, když většina oleje steče zpět do olejové vany.