Honda Rebel 500 - Pohodový drsňák

Přiznávám, že pro Rebela jsem si šel trochu s despektem. Pětistovka, co má sedlo ve výši kolen a výkon zahradního traktoru? Odrážedlo pro dospělé? Ne, zbytečné obavy. Na téhle motorce nikomu pro smích nebudete. Ve skutečnosti budí docela slušný respekt, a to ať už svým jednoduchým čistým vzhledem, all-black lakováním, pneumatikami s vysokým profilem, které jej stylizují do v současné době velmi populárního stylu bobber, hutným zvukem výfuku, ale i tím, jak se projevuje při samotné jízdě. Ale pěkně popořadě.

Honda Rebel 500 byla představena v Americe, kde je tento typ motocyklů velmi populární a Honda by tam chtěla ukrojit kus trhu. Její design nezapře inspiraci u Harley-Davidson Sportster. Není divu. U koho jiného se inspirovat, když chcete prodávat cruisery v USA? A byl to dobrý nápad. Zvlášť když se podíváte, jak vypadaly předchozí verze Rebela. Honda totiž neobjevila Ameriku až nyní. Rebel (nejen) tam má své jméno už od roku 1986, kdy vznikl jako univerzální stroj do města, který nahradí skútr, bude vypadat jako opravdová motorka a ještě bude mít v Americe tolik potřebný styl. Jeden čas byl velmi oblíbený a používala ho dokonce i policie ve městech. Postupně byl ale vytlačen právě H-D Sporster. Tím se kruh uzavírá a aktuální podoba Hondy Rebel je logickým krokem evoluce modelu. A nutno říci, že velmi povedeným.

Stroj působí masivním dojmem, nízká stavba pak dodává pocit ležérního drsňáka. Teprve když vezmete za řídítka a zvednete jej ze stojanu, poznáte, že jde o lehčí váhu. Sám jsem si napoprvé málem motorku přehodil ze stojanu na druhý bok, protože jsem ze zvyku zabral zbytečně silně. Jen díky nízké hmotmosti, nízkému těžišti a širokým řídítkům jsem si nestihl utrhnout ostudu dříve, než jsem Rebela poprvé nastartoval. Celkově je Rebel prostě hezká mašina, kde nic nechybí a nic nepřebývá. Dobře, toho chladiče velikosti televize si nebudeme všímat. Jinak naprosto klasický stroj bez zbytečných kudrlinek, tak to máme rádi. Trochu déle jsem se sžíval pouze s možná až příliš strmě stoupající linkou nádrže, která navíc motorku opticky trochu zkracuje. Ale zvyknul jsem si a po pár dnech už mě to nedráždilo. Motor hezky zapadnul do nově navrženého trubkového rámu, nikde netrčí žádné hadice ani dráty a vše je pečlivě uspořádáno a uklizeno, což ideálně dokresluje čistý design motorky. Jedna věc ale přeci jen narušuje harmonii, a to je sedlo spolujezdce. Naštěstí jeho sundání i se stupačkami zabere doslova pár minut. Kromě toho, že docílíte super retro looku, ušetříte ještě nějaká ta deka a hlavně nikdo vás pak díky Bohu neuvidí v situaci, kdy za sebou vezete někoho na tandemu. Tam by totiž motorka ztratila veškeré své kouzlo. Zvláště v případě, kdy by měl batoh rozměry větší než thajská masérka, by se jednalo o vysloveně dehonestující záležitost. Nedělejte to.

Pojďme Rebela osedlat. Tady přichází příjemné překvapení. Sedlo je velké a pohodlné, pozice za řídítky je naprosto přirozená, stupačky, řadička i zadní brzda jsou přesně tam, kde je intuitivně očekáváte. Za tohle opravdu palec nahoru, protože i s mými 185 cm jsem se na tuto malorážku poskládal naprosto komfortně a odraz ve výloze mi potvrdil, že na motorce nevypadám, jako kdybych vykradl hračkářství. Menší postavy si pak užijí doslova luxusního prostoru a díky nízko umístěnému sedlu (690 mm) nemůže mít problém pohodlně došlápnout na zem vůbec nikdo, kdo legálně vlastní řidičský průkaz. To vše dodává na důvěře hned při prvních kilometrech a s motorkou se sžijete téměř okamžitě. Jediná výtka k ergonomii směřuje ke krytu převodovky, který hodně vystupuje a ubírá prostor pro nohu na pravé stupačce. Marně budete hledat spínací skříňku na obvyklém místě. Po chvilce zkoumání ji objevíte na levém boku. Potřebujete ještě nějaký další důkaz inspirace u H-D? Dobře, tak si prohlédněte přístrojový panel. Už jste někde tuhle konzervu od tuňáka viděli? No jasně. Ale asi jste ji neviděli se zasazeným LCD displejem s modrým podsvícením a inverzním zobrazením. To je jedna z mála věcí, u které přemýšlím, jestli se mi líbí. Asi moc ne, ale čitelnost je velmi dobrá i na přímém slunci a o to jde. Škoda jen, že si na něm toho zas tolik nepřečtete. Aktuální rychlost, stav paliva indikují postupně ubývající 4 čárky, počítadlo kilometrů, hodiny. Toť vše. Jako u kdejakého skútru. Otáčky motoru? Aktuálně zařazená rychlost? Zapomeňte. Dá se bez toho žít, ale vzhledem k tomu, že od 4. převodového stupně výše už máte kvůli charakteristice motoru, odstupňování převodovky i již ztrácejícího se brumlání výfuku opravdu problém rozpoznat, co máte vlastně zařazeno, to zamrzí. Ovladače na řídítkách dobrý standard, vše je pohodlně v dosahu. ABS nevypnete, proč taky.

Tak jedeme. Otočit klíčkem na levoboku je cool. Na displeji v konzervě proběhne diskotéka. Zmáčknout startér, motor naskočí při prvním pohybu válce a výfuk si bublá jako byste pod sebou měli mnohem větší objem. Jednička zaskočí s mírným klapnutím a..ticho. Takže sklopit stojan a ještě jednou znova. První trasa vede městem. Tady je Rebel jako doma. Úzká stavba dovoluje pohodlné proplétání v zácpách a je to zábava. Motor má v městských rychlostech dostatek síly, dunivý a dostatečně hlasitý zvuk výfuku dává okolí vědět, že tu jste, motorku si s lehkostí přehazujete zleva doprava, když zatáhnete za plyn, tak se rebelsky nahrbíte, do komfortu naladěný zadek vás na nerovnostech houpe a vy si to prostě užíváte. Na dojíždění do práce místo skútru, na kafe do centra bez starostí s parkováním, k tomu džíny, kožená bunda, otevřená helma, sluneční brýle, strniště a výraz svobodomyslného chlápka, přesně pro to je Rebel dokonale připraven. Vyjíždím z Prahy a je potřeba ujet pár kilometrů po dálnici. Takže nahrbit a plnej. Do 120 km/h motorka pořád slušně zrychluje, pak začíná vadnout a k cca 155 km/h jsem ji dotlačil už jen násilím. Víc se jí nechtělo, tak jsem ji ani sebe dál netrápil. Vzhledem ke zcela nulové ochraně proti větru už jde o čistý masochismus a většinu energie musíte beztak věnovat udržení hlavy na krku. Nutno ovšem říci, že je Honda v tomto režimu příkladně stabilní a pocit sucha a bezpečí zůstává. Pryč z dálnice, k tomu tahle motorka opravdu není. Nezkoumám moc trasu ani směr, projíždím okresky, kam se mi chce, tam zahnu a užívám si další z předností tohoto stroje, a to je pohodové bloumání krajinou. Mám tam něco mezi čtyřkou a šestkou, kdoví a prostě jen tak jedu. Je to příjemné, stíhám vnímat krajinu, vůně i nevůně, holky u jezu a viděl jsem dokonce v lese okolo silnice houby. Pocit svobody, pohoda, relax. A předjelo mě auto. Žádná placka s osmiválcem. Nějaký strejda, co jede z chaty. Tak počkat, to jako zase ne. Jak vás na motorce začnou předjíždět auta, říkáte si o průšvih. Tak trochu zatáhneme. Teď se začne krájet chleba. Dvojka, trojka, Rebel se rozpohybuje, strejda přišel o svůj post a letíme. Přichází zatáčky a ty prozradí několik podstatných informací o kvalitách stroje při svižnější jízdě. Tak zaprvé, samo se to neudělá. Do zatáčky ho musíte nasměrovat, poslat a nevyměknout. Vezmete za brzdu, motorka se postaví a je po zatáčení. Nečekejte, že vám bude odpouštět školácké chyby. Dlouhé táhlé zatáčky pod plynem nejsou nic, v čem by si Rebel liboval. Vysoké pneumatiky, trubkový rám, relativně tvrdší předek a měkčí, ale hlavně trochu jalové zadní odpružení nějak nemohou najít společnou řeč a zatáčku tak trochu prokličkujete. Pokud v ní navíc potkáte díru nebo terénní vlnu, vyhodí vás zadní pružící jednotky klidně pár čísel nad sedlo. Neděje se žádné drama, o život tu nejde, ale kýžený požitek se nedostavuje. Motor, ačkoliv Honda přísahá na to, že jej naladila na optimální kroutící moment, je potřeba neustále držet v otáčkách, jinak je rychle po zátahu.

Maximum výkonu (33,5 kW) leží až u 8500 1/min a krouťák 44.6 Nm při 6000 1/min. To v podstatě hovoří za vše a realita tomu odpovídá. Takže točit a točit, pokud se zrovna nekocháme. Ostřejší zatáčky sedí Rebelovi víc. Přilítnout, hodně na brzdy, zklepat kvalty dolů, položit se do zatáčky a díky neagresivnímu výkonu můžeme co nejdřív zase zabrat naplno za heft. Přední brzda s jedním kotoučem na Rebela stačí, ale pokud chcete radikálnější brzdný účinek, musíte za ni taky radikálněji vzít. Žádné mazlení jedním prstíkem, silné paže výhodou. Že to přeženete se bát nemusíte, ABS čeká do poslední chvíle a v případě nouze zasáhne, a to velmi citlivě. Zadní brzda je tam taky. To je tak vše, co k ní lze říct. Žádnou velkou pomoc od ní nečekejte. Řazení funguje dobře, nebojte se být důraznější hlavně z jedničky na dvojku, jinak vás čeká trapná chvilka s motorem vytočeným na neutrál. Dál to tam ale padá samo a to oběma směry naprosto hladce. Trochu zvolňuji, na nějaké sportování není Rebel zvědavý a zábavnost klesá, protože se spolu trochu pereme. Nacházíme kompromis a brouzdáme dál krajinou. Honda umí skvěle udržovat zvolenou rychlost a dopřává hladkou jízdu bez zpomalování či zrychlování při sebemenším pohybu zápěstí. Aha, tak tohle je ten odladěný průběh kroutícího momentu. Teď už rozumím. Úsměv se vrací do tváře. Tohle je přesně to, pro co byl Rebel stvořen. Je to drsňák, ale kliďas a žádný exhibicionista. Prostě fajn kámoš.

S cenou pod 160 tis. za zbrusu nový stroj toho Rebel nabízí opravdu hodně. Je to skvělý adept na motorku pro každý den i na víkednový výlet po okolí. Skvělá volba je to i pro začínající motorkáře a moc by to na něm slušelo i holkám. Má co nabídnout i těm, co se třeba po čase k motorce vrací a nemají ambice závodit nebo ohromovat okolí. Ať budete tahat za plyn jak chcete, mačkat páčky a píchat ho do žeber, nepokouše vás. Zachováte základní respekt k tomu, že řídíte motorku a budete se cítit příjemně a mít z jízdy radost. Nechtějte od něj sportovní výkony a budete skvělí parťáci. Motor je proslulý svou odolností, elektronika neexistuje, turistické pneumatiky ubývají jen pomalu, spotřeba nestojí za řeč (bez problémů pod 4 litry na 100 km) a je to Honda, takže vás opravdu nezruinuje. Když by vás někdy Rebel omrzel, nebo jste chtěli postoupit o level výše, určitě ho dobře prodáte. Můžete mu koupit větrný štítek, kožené brašny a další cingrlátka, nabídka je široká.

Honda Rebel je dobře postavená motorka, v dobrém slova smyslu syrová a jednoduchá, která v kategorii A2 jen těžko hledá soupeře. Rozhodně ji zkuste.

Autor: Dave