Článek
Automobilka byla ve městě Mioveni (dříve Colibasi) postavena v roce 1968 a následně se v ní rozeběhla licenční výroba Renaultu 8, který dostal nový název Dacia 1100. Šlo vlastně o experiment, ale během výroby běžící do roku 1971 vše fungovalo skvěle, takže další pokračování s francouzskou automobilkou bylo schváleno. Od roku 1969 se tedy začal vyrábět model 1300, který byl převlečeným Renaultem 12. Nakonec vydržel ve výrobě deset let, od něj odvozené klony ještě déle. Vlastně to ale vůbec nemusel být Renault, Rumuni testovali i jiné automobily – Alfa Romeo 1300, Mini, Fiat 1100D, Peugeot 204 a Renault 10. Francouzská automobilka dala finančně nejvýhodnější nabídku, nakonec navíc ustoupila a uvolnila i licenci na novější model 12.
První modely se vlastně od francouzského originálu lišily jen minimálně. Ostatně scénku na toto téma jste mohli vidět i v seriálu Vyprávěj, jen je nepravděpodobné, že by Čech nevěděl o existenci originálu a tolik se divil té podobnosti, jak tomu bylo v seriálu. Výroba obou aut také začala ve stejném roce. Třináctistovka pod kapotou disponovala výkonem 54 koní a uměla auto dostat až na 145 km/h. Výkon šel na přední kola. Auto vážilo zhruba 1320 kg a průměrná spotřeba byla kolem 9,5 litru. První kusy byly montovány z francouzských dílů, které se těšily velice dobré pověsti. Postupně se ale výroba přesunovala do Rumunska a kvalita klesala.
Zajímavostí bylo, že si řidiči často stěžovali při couvání, protože kvůli svažující se zádi neměli přehled o tom, kde auto přesně končí. A to ještě Dacii chybělo couvací světlo, což vytvářelo dobrodružné situace v noci. Aerodynamika karoserie ale byla na výborné úrovni, v tomto ohledu patřila Dacia mezi nejlepší auta východního bloku. A to pohodlí, to přesně odkazovalo na francouzský originál, krásně navíc ladilo k houpavému podvozku. A sedadla bylo možné složit do lůžkové úpravy, jak bylo tehdy zvykem skoro u všech aut. I když úplná rovina to prý ale nebyla a pohodlné přespání nabídla spíše jiná auta, ale to vám asi spíš potvrdí nějaký bývalý majitel.
Dacia neměla ani kontrolku ruční brzdy nebo zapnutých světel, což se ale dá trochu pochopit. Nad čím žasneme dodnes, to je chybějící kontrolka rezervy paliva. Dvourychlostní stěrače, kvalitní topení a zapalovač ale dělali majitelům radost. Rezerva byla v kufru svisle u boční stěny, takže při výměně nemusel celý náklad ven z auta.
U nás se Dacia představila v roce 1971 a o rok později zahájila Mototechna její prodej. Tehdy šlo právě ještě o velmi kvalitní automobily. Nespokojení prý byli až majitelé exemplářů z roku 1976 nebo mladších. Kritiku sklidila zejména kvalita čelního skla nebo umístění vnitřního zrcátka. Častý byl prý i problém se zasekáváním zámků, někomu zase padaly kličky na stahování oken.
Na stárnutí automobilu ale rumunská automobilka příliš nereagovala. A tak zatímco na západě přišly modely 18 a 21, v Rumunsku se objevil typ 1310 s větším množstvím plastových dílů na stále stejné karoserii. A tenhle veterán Dacia ždímala až do roku 2003. Kromě kombíku ale automobilka ještě rozšířila nabídku o hatchbacky 1320 a 1325 či užitkové pick-upy 1302, 1304, 1307 a 1309. Licenční Renault 12 se tak vlastně dočkal i momentu, kdy Dacii převzala automobilka Renault oficiálně. K tomu totiž došlo v roce 1999. Abychom ale značce nekřivdili, od roku 1995 byl v prodeji nástupnický model Nova, který je u nás prakticky neznámý. Moc dobrého se o něm ale nedočtete, trochu lepší recenze mají další modely SuperNova a Solenza. Skutečně slušné auto, za které značka nemusela stydět, ale vyrobila až po převzetí Renaultem a typ Logan se rychle stal populárním. Dnes má u nás asi nejvíc fanoušků SUV Duster, i když šarm původního modelu 1300 mu trochu schází.
