Článek
Do dnešních dní se dochovala pouhá hrstka z původní stovky vozů Škoda Hispano-Suiza. „Hispánka“ se vyráběla v letech 1926-1930, šasi a motor tohoto konkrétního vozu byly dokončeny 4. května 1928, načež mířil do renomované pražské karosárny J. O. Jech. Ta potom předala hotový vůz 22. září 1928.
Prvním majitelem byl průmyslník Robert Mandelík, prezident Spolku československých rafinerií cukru, kterému vůz vydržel až do poloviny 30. let minulého století. Tehdy byly poměrně běžné přestavby automobilů s robustními podvozky a silnými motory na hasičské vozy, a tak „narukoval“ do služby i tento vůz. Druhou variantou tehdy bylo automobil sešrotovat.
Zhruba v polovině 30. let minulého století hrozilo sešrotování vozu, před zkázou jej však zachránila služba v hasičském sboru.
Jak už to u podobných vozů bývá, historie z dob druhé světové války a poválečných let zeje prázdnotou, nejbližší dochované informace tvrdí, že se k vozu v 70. letech dostal vášnivý sběratel ze Slovenska. Další, tentokrát opět pražský majitel, zahájil náročnou a nákladnou renovaci zhruba v polovině 90. let a měla trvat údajně celou jednu dekádu. Poté změnil vůz majitele ještě dvakrát.
Od roku 2010 už je ve vlastnictví mladoboleslavského Škoda Muzea, které v roce 2019 začalo s kompletní renovací. Náročný restaurátorský projekt se opíral o důkladné rešerše dobových materiálů, archiv plzeňské Škody v Nepomuku, ale i dobové fotografie a další dokumenty rodiny původního majitele. Cílem pochopitelně bylo přivést vůz do zcela původního stavu.
Vzájemná spolupráce
Původní plzeňská továrna tehdy neměla vlastní karosárnu, více než polovinu karoserií tak pro ně vyrobil závod v Mladé Boleslavi. Ostatní pak pocházely od externích nezávislých podniků, k nimž patřily firmy Aero, Brožík, J. O. Jech, Pokorný & Beiwl, Uhlík nebo firma Petera, místo, kde stojí současný závod ve Vrchlabí.
Vůz Škoda Hispano-Suiza 25/100 KS vycházel z modelu H6B španělské automobilky a v podstatě šlo o jeho licenční verzi. Pod označením se ukrýval výkon „oficiálních“ 25 koní pro daňové účely a za lomítkem se nacházel skutečný výkon 100 koňských sil.
Pod kapotou se ukrýval impozantní 6,6l řadový šestiválec, který krátkodobě uměl poskytnout dokonce až 135 koní a na dostatečně kvalitní silnici a při dostatečné odvaze šoféra uměl vůz rozhýbat až na rychlost úctyhodných 120 km/h.
Pohon zajišťoval impozantní 6,6l řadový šestiválec. Agregát o výkonu 100 koňských sil dokázal vůz rozjet až na tehdy fantastických 120 km/h.
Na restaurátorský tým čekala celá řada výzev. Kromě vykurýrování karoserie a jejích nosných výdřev bylo potřeba zhotovit nové oplechování včetně dveří a například zadní blatníky bylo zapotřebí nechat vyrobit kompletně nové na zakázku. Tyto „základové“ karosářské práce proběhly v roce 2019.
Následující rok sice propukla pandemie covidu-19, ani to však tým neodradilo, práce probíhaly i nadále podle plánu za upravených hygienických podmínek. V roce 2020 tedy došlo na demontáž karoserie a přelakování, její následné opětovné usazení či opravu střechy. V interiéru proběhla výroba nových konstrukcí sedadel a oprava a přelakování přístrojové desky.
Vůz pro TGM
Věděli jste, že první exemplář Škody Hispano-Suiza vlastnil náš první československý prezident Tomáš Garrigue Masaryk? Zbrusu nový vůz si převzal 10. května 1926.
Tomáš Garrigue Masaryk s prvním vozem Škoda Hispano-Suiza u nás.
O rok později došlo na tradiční řemesla, takže převážně čalounění sedadel nebo intarzii. Jde o velmi pečlivé skládání a lepení dřevěných dýh různých barev a struktur, tyto prvky se vyřezávají do požadovaných tvarů a výsledné dílo pak tvoří všemožné vzory, obrazce a ornamenty.
Patrně největší výzvou však byla renovace motoru. Ta probíhala paralelně s renovací zbytku auta a jako taková zabrala 3 roky. Tým restaurátorů se nestačil divit, jakým způsobem motor poznamenaly slušně řečeno „neodborné mechanické zásahy“ z minulosti, následkem kterých byla kliková hřídel nebo víko bloku motoru nejen zdeformované, ale i zoxidované.
Motor tedy musel jít ven, ložiska ojnic a klikové hřídele byly vylity speciální kompozicí, přibyla kompletně nová horní pouzdra ojnic, ventily se musely zabrousit pro správné zapasování do sedel a jejich těsnění, opravu a seřízení podstoupil karburátor, celý olejový systém vozu musel být rovněž opraven a také vyčištěn.
Výsledek je však naprosto znamenitý, a vůz se tak může po bezmála 100 letech opět ukázat v celé své kráse. Jako závěrečný „bonbonek“ renovační tým nechal zhotovit neskutečně věrné repliky původních registračních značek, které vůz nesl po svém původním uvedení do provozu, což je krásný a skoro dojemný detail.