Článek
Pro řadu z nás je Felicia dodnes srdeční záležitost, a to ať jste se v ní vozili na sedadle spolujezdce, vzadu nebo jste měli tu čest usednout za volant. Poctivá a robustní konstrukce, čiperné motory, překvapivě precizní převodovka a téměř ideální rozměry – málokdo však tehdy tušil, že z ní bude skvělý základ pro soutěžní speciál.
Silniční Felicia byla ve své době velmi oblíbená. Málokdo však tušil, že bude také velmi dobrým základem pro soutěžní speciál
Škoda Felicia byla v devadesátých letech pro automobilku důležitým modelem nejen v autosalonech, ale i na rychlostních zkouškách, kde tým Škoda Motorsport pro šampionát vozů Formule 2 homologoval plnohodnotný speciál postavený dle pravidel kategorie „Kit Car“.
Felicia však neměla začátky zrovna jednoduché – po úspěších předchozího Favoritu ve Světovém poháru takzvané Formule 2 musela čelit velkým očekáváním. V devadesátých letech bylo poměrně běžné, že soutěžní vozy vycházely z těch sériových, a Felicia nebyla výjimkou – oproti předchůdci však podstoupila vyšší úroveň úprav, což umožňovala právě kategorie Kit Car.
Celý skelet karoserie sdílela soutěžní verze s tou silniční, včetně střechy, kapoty a kupodivu i prosklení. Rozměrově tedy byla Felicia Kit Car prakticky totožná s tou silniční, soutěžní vůz měl jen širší blatníky, které musely pojmout větší a širší kola. Kromě blatníků tu byly nové i nárazníky, ale třeba palubní deska zůstala zachována, místo přístrojů z fabriky tu však byly závodní ukazatele Stack.
Na svou dobu skvělá technika
Mrštná a obratná Felicia byla špičkou ve své třídě, čest však uhájila i proti silnějším vozům
Po technické stránce tu byly brzdy od vyhlášené firmy AP Racing, tlumiče tehdy dodával Proflex. Nejvíce změn se však odehrálo pod kapotou – k dispozici byla nejen stará dobrá třináctistovka OHV, ale i nový agregát s objemem zvětšeným na 1,5 litru. Výkony 136 a 156 koní nepůsobí na dnešní dobu nijak závratně, tehdy však šlo o skvělé hodnoty, vůz byl navíc spolehlivý a velmi lehký, takže motory si s hmotností 880 kg hravě poradily. Co tedy tým Škoda Motorsport ztratil ve srovnání s většinou dvoulitrovými konkurenty na rovinkách, to dohnal v zatáčkách.
Byť to tak dle dnešních měřítek působit nemusí, motory těžily z tehdejší techniky opravdu maximum. Uznejte sami – kované písty, kovaná kliková hřídel, vícebodové vstřikování paliva OBR, vstřikovací trysky Bosch, škrticí klapky Jenswey, zapalovací svíčky Champion – před více než 25 lety šlo o skvělé technologie. Tým navíc používal speciální sportovní katalyzátory, které byly zbaveny klasického neduhu, a sice snižování výkonu.
Přední náprava typu MacPherson byla plně nastavitelná, ta zadní potom pocházela z vozu Škoda Pick-up, dočkala se však dodatečného vyztužení.
Úspěchy doma i ve světě
Škoda Felicia Kit Car kompenzovala absenci pohonu všech kol obratností a skvělým využitím výkonu
Rok 1995 týmu Škoda Motorsport přinesl celkem 25 soutěží, z toho 7 podniků mistrovství světa. V kategorii Formule 2 Felicia Kit Car velmi příjemně překvapila výborným třetím místem – před ní byly už jen silnější vozy od Peugeotu a Renaultu, ve svojí třídě však Felicia vyhrála.
Aby však vysoký standard Felicia Kit Car také udržela, nezbývalo než pod kapotu uložit výkonnější motor. Díky partnerství s automobilkou Volkswagen nebyl problém poskytnout závodnímu týmu čtyřválec OHC o objemu 1,6 litru, který se současně objevil i v silničních vozech.
Mělo to však jeden háček – samotný Volkswagen tuto jednotku pro účely závodění ve skutečnosti nikdy nepoužil, celá tíha vývoje tak spočívala na expertech ze Škoda Motorsport. Čtyřválec s litinovým blokem dostal kované jak písty, tak klikovou hřídel, ba dokonce i ojnice. Časování ventilů měla na starost fungl nová vačka. Výsledný výkon byl krásných 174 koní, tedy necelých 109 koní na litr. Pravda, „jedna-šestka“ byla sice o chlup těžší než předchozí patnáctistovka, motor s větším objemem však nabízel širší pásmo využitelných otáček, a tak i lepší průběh výkonu.
Úpravy zejména po motorové stránce se podařilo skvěle uplatnit posádce v čele s Pavlem Siberou a Emilem Trinerem. Nová šestnáctistovka se poprvé ukázala v Portugalsku, tehdy Sibera dojel druhý mezi „dvoukolkami“. Na dalším podniku v Austrálii dokonce vyhrál, to samé se potom podařilo Trinerovi na Novém Zélandu – ten se tu pak proslavil památným příjezdem na cílovou rampu v táhlém driftu, přestože Felicia Kit Car měla pohon pouze dvou kol.
Pravděpodobně největšího úspěchu se však podařilo dosáhnout legendárnímu švédskému jezdci Stigu Blomqvistovi na britské RAC Rally – tomu se tehdy podařilo nejen vyhrát třídu, ale zároveň skončil celkově na třetím místě, což bylo tehdy vzhledem ke konkurenci něco nevídaného.
Felicia Kit Car pochopitelně sbírala vavříny i doma, v průběhu roku 1997 byly však Felicie nahrazeny většími vozy Octavia Kit Car, který byl předskokanem vůbec prvního závodního speciálu Škoda s pohonem všech kol – Octavie WRC. Vozy Felicia Kit Car však i tehdy představovaly vynikající závodní náčiní a ve startovních listinách různých podniků se objevovaly ještě poměrně dlouho po skončení funkčního období v továrním týmu.